O víně nevinně

OBAVY O VINĚ PŘI VÍNĚ Ochutnávka španělských vín ze dne 3.10.2018 Obava… Tak tu jsem měl, když jsem nastoupil na léčení do Červeného dvora. Je to krásný zámeček u Českého Krumlova, který pamatuje Rožmberky, Eggenbergy či Schwarnzenbergy, ale teď v něm „vládnou“ psychoterapeuti a jejich pacienti. Obavu jsem měl, abych zdejší léčbě   -- plánovanou jako očistný tříměsíční odpočinek – příliš nepodlehl. Proto jsem minule psal, že odcházím kamsi, kde mně může čekat pan Nic, který by mně mohl diktovat, jak se má žít a přitom nic neprožívat. Byly to obavy člověka, který si už nepamatoval večer bez vína. Nejvíc jsem se bál první noci. Budu moci bez „lůčků na spaní“ usnout? Hned první noc jsem poměrně klidně mohl. Sice se do mých snů snažil proniknout příběh mého spolubydlícího, potetovaného bubeníka, který si každý den dopřával pět lahví vodky, přičemž tu první musel stihnout po cestě do práce u benzínové pumpy téměř na ex. Ten tu rozhodně první noc v klidu neusnul. Zmítal sebou pět dnů

TÓNY V NAŠEM ČELENÍ Ochutnávka vinařství Raymond Usseglio et fils ze Châteauneuf du-Pape z 11.10.2018 Tóny… Třeba tón našich vět. Často bývá jiný než uklidňující buddhistické „óm“. Své tóny mají světlo, barvy, zvuky, pochopitelně víno, ale mohou jej mít i naše povahové rysy nebo naše svědomí. Nebo naše sny. Ten dnešní jsem měl v trochu drásavém tónu. Snažil jsem se v něm cosi ne zrovna košer ospravedlnit, ale mé svědomí mi tvrdilo, že se žádnými větami neoblbnu, a když, vrátí se mi to jako pingpongový míček. Překážce je nutné rovnou čelit a ne obracet se k ní pozadím. Už nevím, jestli se mi to v tom snu podařilo, ani s čím jsem se konkrétně potýkal. Důvod je opravdu banální. Ten sen byl tak živý, že jsem byl o jeho zapamatovatelnosti víc než přesvědčený. Zvláště když jsem po tom už nemohl usnout a v duchu se v tomto tónu připravoval i tento článek. Samozřejmě, že se mi ty podstatné, nejvíc vyčnívající detaily, vymazaly z paměti. Jen jsem si vybavil, že jsem se cestou od svého