OBAVY O VINĚ PŘI VÍNĚ

Ochutnávka španělských vín ze dne 3.10.2018

Obava… Tak tu jsem měl, když jsem nastoupil na léčení do Červeného dvora. Je to krásný zámeček u Českého Krumlova, který pamatuje Rožmberky, Eggenbergy či Schwarnzenbergy, ale teď v něm „vládnou“ psychoterapeuti a jejich pacienti. Obavu jsem měl, abych zdejší léčbě  -- plánovanou jako očistný tříměsíční odpočinek – příliš nepodlehl. Proto jsem minule psal, že odcházím kamsi, kde mně může čekat pan Nic, který by mně mohl diktovat, jak se má žít a přitom nic neprožívat. Byly to obavy člověka, který si už nepamatoval večer bez vína. Nejvíc jsem se bál první noci. Budu moci bez „lůčků na spaní“ usnout? Hned první noc jsem poměrně klidně mohl. Sice se do mých snů snažil proniknout příběh mého spolubydlícího, potetovaného bubeníka, který si každý den dopřával pět lahví vodky, přičemž tu první musel stihnout po cestě do práce u benzínové pumpy téměř na ex. Ten tu rozhodně první noc v klidu neusnul. Zmítal sebou pět dnů, potil krev, zvracel a blouznil. Nebylo divu -- pokud neměl tři promile, připadal si střízlivý, teprve při pěti promilích pohltil jeho nemocnou duši spánek. Ale na zámku jsem poznal ještě silnější kalibr – psychiatra Honzu. Dřív byl závislý na opiátech, ale přesedlal na tvrdý alkohol a „jízdenkou“ na zámek se mu stalo šest a půl promile -- hodnota, která normálním smrtelníkům otevírá nebeské (či pekelné) brány. Užil si taky své – začal se znovu učit mluvit a chodit a teprve po měsíci mu to v hlavě šrotovalo, jak byl zvyklý. Zkrátka já, Vínomil, byl proti těmto fešákům hotový břídil. V podkroví v zámku jsem se po desáté hodině nechal pohltit stále hezčími sny a dny jsem trávil (po pracovní a skupinové terapii) během po parku, nohejbalem či stolním tenisem. Za kladné body byla i posilovna. A automat na kondomy hlásal: „Navazovat známost s opačným pohlavím povoleno.“ Známým jsem psal: „Nejlepší dovolená za posledních deset let.“ Terapeuti se však po měsíci shodli na tom, že jsem stabilizovaný (alespoň vím, že jsem byl nestabilizovaný) a že už mohu jít domů. Trochu mě tím zaskočili. Už jsem trochu koketoval s myšlenkou, že bych se s paní Abstinenci alespoň zasnoubil -- cítil jsem se opravdu skvěle a ráno jsem byl jako rybička. Musel jsem se rozhodnout, zda tu nezabírat někomu potřebnějšímu místo a potažmo s tím se dostavila opět obava. Pokud kolem sebe slyšíte, jak velký problém vašim spolubydlícím alkohol či drogy způsobují, jste trochu infikovaný otázkou: „Zvládnu své řízené popíjení?“. Zvládne jej totiž mizivé procento, které v těchto zdech snilo o jiném životě, většina recidivuje a vrací se do bezpečné náruče Červeného dvora. Někteří tu „úsměvy smutných mužů předváděli“ už po deváté.

Hned po návratu z Červeného dvora mě, pomyslného býka, čekalo plápolání červeného hadru – ochutnávka španělských vín, které mě svou cenou versus kvalita vždy potěší. Začínáme vinařstvím St. Martin, Cariněna, což je kousek od Zaragozy. Dan zdůrazňuje, že nejde o žádné butikové vinařství (200 hektarů). Vzpomíná, jak se mu před 25 lety dostala španělská vína rychle do žil. Pak jej kvůli Ryzlinkům opustil, ale před pár lety se k jejich vrcholům znovu vypravil. V první sklence mě vítají odrůdy Garnaca a Syrah v síle 14%. Vůně s úderem živočišnosti mě zaskočila, ale kyselejší chuť mé rozechvění ustálila. Ještě než jsem se ponořil do tajemství španělských vín, dal mi u baru kdosi ochutnat Neronet z roku 2012. Na Zemské víno vykazoval neuvěřitelnou bohatost ve vůni i chuti, na českou vinici nebývalé tělnaté. Srovnávám jej s prvním španělem, který zrál 6 měsíců na francouzských a amerických sudech a obracím se pana Guruvína: „Nepřekvapí a neurazí.“ Souhlasím s ním.

Druhý vzorek je ze stejného vinařství v kategorii reserva. Pokud dobře rozumím, tak tu je na jednom hektaru ještě réva, která nebyla na konci devatenáctého století napadená révokazem. Jinak tu jsou na minerální půdě až šedesátileté kořeny odrůd Garnacha a Savignon. Kdosi se ptá v jakém složení, ale to je různé – čím je povedenější ročník, tím více Garnachy, Cabernet tu je kvůli struktuře těla. Ve vůni je opět animálnější, ale je tu cítit větší zemitost, třísla jsou sladší než bych čekal, ale vzadu příjemně svírají. Tohle je opravdu dobrý začátek. Uznale přikyvují paní Jana i její manžel, pan Guruvín. Ten jej pochválí slovy: „To už je dospělejší.“ Ludva souhlasně kýve hlavou a programátor Jiřík, opět je zase nějaký nesvůj, naslepo vystřelí: „Ovocnější než předešlý, pěkný.“

Jdeme severněji – oblast Navarra sousedící s Pyrenejemi, vinařství Enanzo. S jejich Temprallinem vykročíme už jiným směrem -- po těžkém začátku je to spíše víno oddechové.  Ludva: „Silně zatahuje a sekundárně tam cítím vepřový chlívek.“ Jiřík: „Krok jinam.“ Pan Guruvín si neodpustí: „Krok vedle.“ Vzápětí přiznává, že má se španělskými víny problém obecně. Po chvíli si nechávám vsugerovat Ludvův postřeh a ten vepřový chlívek v dobrém zaznamenávám jak v chuti, tak ve vůni. Na sugesci jsem si na zámku musel zvlášť dávat pozor. Bránil jsem se myšlence, že řízené popíjení je nesplnitelný cíl. Zvláště když jsem viděl nevěřícný pohled ajťáka Davida, který na řízené hříchy nevěřil. Také si pokaždé zkoušel jen občas šňupnout pervitin, ale po měsíci v tom lítal jak neřízená střela, a to tak, že nebyl ráno schopen vstát ani na záchod (močil do připravené plastové lahve) a hned si dával dávku. Když jsem od svých nových kamarádů odcházel, viděl jsem v jejich smutných pohledech závist („Ty se máš, můžeš si občas dát.“) smíšenou s nedůvěrou („To nezvládneš.“).

Podobný rozporuplný pocit s nadsázkou vnesu do čtvrtého vzorku z vinařství Altanza, La Rioja Alta, 2015. Chuť a vůni má vyrovnanou, ale jsme z něj trochu rozpačití. Stále čekám, zda v mém půnebí nějak rozkvete. Nemám se čeho chytnout, ale pak zjišťuji, že mi to příliš nevadí. Možná je to tím „hustým“ začátkem. Ludva: „Jakoby ho přivezl teď a hned ho otevřel. Připadá mi jakoby rozhozené, všechny chutě jakoby sólo.“ Už jenom z těchto neotřelých slov si tohle víno zaslouží pozornost a tak se s ním na truc řízeně skamarádím. Jiřík je na tom podobně: „Z počátku jsem se nechytal, ale teď jsem se v něm dohledal.“ Tahle semicrianza zrála půl roku na sudu, takže jsem zvědavý, jak je na tom následující crianza z roku 2014.

V páté sklence je už poddanější mok (doba zrání v sudech 19 měsíců). Už nedělá drahoty, co je zač, k čemuž přispívá i 13,5% alkoholu. V chuti Temprallina lze najít třešně a jahody. Jde o mladé a progresivní vinařství, které si za relativně krátkou dobu získalo místo mezi špičkovými sklepy v La Rioja, ostatně Parker mu dal nezanedbatelných 89 bodů.

Pokračujeme vinařstvím Costers de Sió, které na svých 140 ha pěstuje i obilí a olivy. Vždy uvítám, když nám náš přítel Dan k vínům servíruje i olivový olej, tentokrát La Altanza extravirgine oil bio. Vinařství si nechalo vyrobit 4.000 šestisetlitrových sudů, jejich Celistia tierra tinto, 2016 v nich zrála 4 měsíce. Neobvyklé spojené odrůd --  Do 70% Temprallina vpouští svůj „kouř“ 30% Syrahu. Pan Guruvín jásá: „Konečně komplexní víno!“  Ludva: „Pěkný, má na červené víno pěknou kyselinku.“ Víno, jehož hrozny jsou sbírané za studených rán do malých košíků, macerované 10 dnů, mě nutí zpozornět. Jak příjemné je, přicházet mu na kloub… Carlos Juan a José Mária jsou prý milí, vstřícní a v jejich vínu se to hezky obráží. Vinařství je to poměrně mladé (zal. 1999), ale cítím v něm starou moudrost. Paní Janě se mok také zamlouvá, ale stále je v zajetí rezervy z druhého vzorku. Vzpomíná na něj jako na milence, který napoprvé nezklamal, ba přímo oslnil.

Ze stejného vinařství nás čeká Petit Sions tinto, 2016. Vyrozuměl jsem, že se dává po 6 měsících ze sudů do jiných sudů, aby se vyjemnilo odbouráním kyseliny mléčné. Barva se mi velmi zamlouvá, ve vůni je mocné, v chuti opět kyselinka, která se ve mně kroutí do příjemného otazníku. Jako by to nebylo španělské víno. Což mi potvrzuje i pan Guruvín: „Španělsko moc nemusím, ale tohle ano!“ Ludva: „Dobře zhuštěné, dobře pospojované.“ Jiřík: „Na začátku příjemné překvapení a teď neurčité překvapení.“ Dan nám dává pauzu a dělá dobře – potřebujeme si oddechnout. Mezitím pan Guruvín vypráví o svém křečkovi, který skonal na topení za závěsem. Osmdesáti procentní teplotu prostě nedal. „Neměl šanci,“ říká pan Guruvín s úsměvem, který mě lehounce mrazí. Nepohoršuju se, jen si uvědomuji, že jsme živočišný druh, kterého pobaví i to, co jiné rozpláče.

Podobný rozporuplný pocit mi přináší i osmý vzorek. Pijeme víno, o kterém vinař rozhodl, že už jej nebude vyrábět. Uzavíráme tím také jednu z kapitol života. 9 měsíců si užívalo své zrání ve francouzských třistalitrových sudech a minimálně 6 měsíců v lahvi. Výnosnost mělo 5,5 tuny na hektar, což tu nějaký matematik hned vypočítá jako půl litr na metr čtvereční. Dan nás seznamuje, že Španělé mají největší rozlohu vinic na světě (1.200 000 ha), ale přitom jsou jako producenti až na třetím místě. Asi mají široké řádky. Paní Jana neopomene, že vzorek číslo dvě u ní stále vítězí a její manžel jen povzdechne: „Zase jsme ve Španělsku.“ Mně udivuje, že v něm není špetka Syrahu, ale těší mě, že mi pan Guruvín a Jiřík ze svého dolévají. Mohu se s ním víc popasovat. A nelituji.

A je tu očekávané finále – mimořádný kousek z nejlepších vinařství regionu Ribera del Duero, tedy Vega Sicila a jejich výjimečným vínem Valbuena 5°. Dan si jej dává, když všichni spí. A napoprvé mu vyrazilo dech. Nemohu se dočkat – stojí 3.000 Kč a Parker mu dává 95 bodů. Barvou nezaostává za předešlým. V chuti exceluje svou mnohovrstevnatí. Jako když vstupuji několika pokoji honosného zámku do ložnice paní domu. Ale je tu ložnice i její dcery. Nasávám pižmo, které cítím pod jejich polštáři, nad kterými se sklání nařasené baldachýny… Jiřík ve svých asociacích také nezaostává: „Kombinace kouře a sladkých hub. Sladký dým má kokosovou příchuť.“ Tento skvost může rozeznívat naše duše klidně ještě dvacet let. Už jenom kvůli němu jsem udělal dobře, že jsem si s paní Abstinencí ještě nezadal. V její náruči bych tohle nezažil. A proto…

Váš Vínomil Dorazil

Seznam degustovaných vín:
Bodegas St.Martin, Cariněna
1) Baronn de Funes crianza 2015
2) Baronn de Funes rezerva 2014
Bodegas Enanzo, Navarra
3) Tempranillo Karikirri 2016
Bodegas Altanza, La Rioja Alta
4) Edulis semicrianza 2015
5) Edulis crianza 2014
Bodegas Costers del Sió, Costers del Segre
6) Celistia tierra tinto 2016
7) Petit Sios tinto 2016
8) Sios les Creus 2014


Bodegas Vega Sicilia, Ribera del Duero
9) Valbuena 5° 2008