TÓNY V NAŠEM ČELENÍ

Ochutnávka vinařství Raymond Usseglio et fils ze Châteauneuf du-Pape z 11.10.2018

Tóny… Třeba tón našich vět. Často bývá jiný než uklidňující buddhistické „óm“. Své tóny mají světlo, barvy, zvuky, pochopitelně víno, ale mohou jej mít i naše povahové rysy nebo naše svědomí. Nebo naše sny. Ten dnešní jsem měl v trochu drásavém tónu. Snažil jsem se v něm cosi ne zrovna košer ospravedlnit, ale mé svědomí mi tvrdilo, že se žádnými větami neoblbnu, a když, vrátí se mi to jako pingpongový míček. Překážce je nutné rovnou čelit a ne obracet se k ní pozadím. Už nevím, jestli se mi to v tom snu podařilo, ani s čím jsem se konkrétně potýkal. Důvod je opravdu banální. Ten sen byl tak živý, že jsem byl o jeho zapamatovatelnosti víc než přesvědčený. Zvláště když jsem po tom už nemohl usnout a v duchu se v tomto tónu připravoval i tento článek. Samozřejmě, že se mi ty podstatné, nejvíc vyčnívající detaily, vymazaly z paměti. Jen jsem si vybavil, že jsem se cestou od svého mozku přes další živočichy (od savců až k bakteriím) a mimikry ve flóře i ve fauně dostal až k velké třesku. V jakém tónu asi byl?... Pokud se zvuk v atmosféře, která jeho zásluhou i vznikala, vůbec mohl šířit. Ten tón bych chtěl znát. Teď se pokouším vybavit si tuto ochutnávku včetně jejích tónů. Na konci vytahuji ze své paměti rozezlené tóny našeho přítele Dana (neodevzdal jsem včas ochutnávku), pak konejšivé tóny Pavla Vernera… Vybavuji si jako mi jako čelista (hraje na violu) ukazuje na lahev španělského vína Celestia, které ho zaujalo nejen svým názvem, ale i svými tóny… Pak vidím poťouchlý smích programátora Jiříka… I úsměvy mohou být v různých tóninách… Zvláště ten pana Guruvína, o kterém jsem už psal minule… A nakonec se dostávám na úvod ochutnávky, kdy nás Ivan Tomek vítá v tak svátečném tónu, jako by vdával svou dceru. Dokonce si vzal bílou košili, jak by řekla jeho babička – pěkně se na to vyštafíroval. Čeká nás totiž špičkové vinařství Raymond Usseglio et fils, které patří mezi deset nejlepších z oblasti Châteauneuf du-Pape. Historie toho vinařství není na francouzské poměry stará. V roce 1931 založili dva bednáři, synové italských přistěhovalců vinice. Nejdřív pracovali jako bednáři, ale pak jim tehdejší majitelé nabídli 6 hektarů vinic ke koupi. Bratři do toho šli. Během času se jejich rodiny rozrostou, takže se vinařství rozděluje. Potomek Raymonda, syn Stéphane nyní vlastní vinice, které se rozprostírají na 21 hektarech, z nichž 16 ha jsou v Châteauneuf du Pape a 5 ha v Cote du Rhône. Dočítám se, že rozmanitost půdy snáší různé druhy vína. Kamenitá vytváří bohatá vína v mohutném tónu, zatímco písčitá přinášejí eleganci a jemnost. Ivan Tomek vinařství každoročně mlsně navštěvoval, ale dočkal se vždy odpovědi: „Přijďte za rok.“ Podle tónu, jakým to bylo řečeno, se dovtípil, že hned příští rok to nebude. Věhlasné vinařství málokomu své „vypiplané děcko“ prodává, ostatně jejich vína vyhrávají po celém světě nemálo cen. Ale Ivánek se nakonec po pěti letech dočkal. A my také.

Už se celí natěšení, i když začínáme bílým – Les Claux v apelaci Côtes du Rhône. V chuti mě potěší hezké kořenění, je poměrně husté, takže zřejmě nefiltrované. Jde o biodynamické víno, které splňuje směrnice Demeter. Nikdo nevíme, co to je, takže nám náš přítel Dan dává kratší výklad. Název se poprvé použil v r. 1924 a vychází se z přednášek jistého Rudolfa Steinera. Týkaly se mimo jiné kosmu jako tvůrce životních sil, působících na člověka, zvíře i rostlinu. Úkolem člověka je v roli umělce rozvíjet půdu, její úrodnost a rostliny tak, aby poskytovaly hrozny s „vitální kvalitou“. DEMETER víno se vyrábí z biodynamicky vypěstovaných hroznů. Tyto hrozny jsou produktem rozšířeného, goetheanistického pohledu na přírodu, který přírodu vidí jako celistvé tělo, v němž hrají roli hmota, tvar, teplo a rytmy. Má to trochu filosofický rozměr: stejně jako jsou růst a zrání hroznů závislé na respektující kombinaci kosmických a pozemských sil, je i vývoj člověka závislý na vnímavém spojení s přírodou a vlídné spolupráci mezi jedinci. Hledám ve víně kosmické tóny… Zábavné.

Druhý je růžák Rosae, který má za sebou pomalé a poměrně krátké kvašení (10 dnů). To kvůli svěžesti, kterou v něm opravdu už ve vůni zachycuji. Má světlejší barvu, takže od něj nemohu očekávat tóny v mocném akordu. Lehounce mě políbí chuť broskví a melounu. Má moderní etiketu. Je na ni plasticky zobrazena papírová růže. Sedím s redaktorem sociologického nakladatelství SLON, který mi při dobrém apetitu vypráví o etiketách jako o zajímavém výtvarném žánru. Někdo ctí tradici a nic nemění, jiný se snaží zachytit ducha doby a ta se převléká čím dál častěji do nového hávu. Někdy až málo uchopitelného.

Ve třetím ročníku máme červené stolní víno Les Amandiers, kde Stephané letos poprvé použil pro AOC Côte duRhône nepovolené odrůdy, jako je Merlot a dokonce i španělskou  Alicante. Asi se tím baví, přestože kvůli těmto dědečkovým odrůdám šel „dolů“. Na stolní víno má hezké inkoustové zabarvení, ve vůni není přímočaré a v chuti údajně vrstevnaté, což po chvíli opravdu zaznamenám. Těch vrstev je tam tolik, že jejich zkoumání by mě asi celý večer nepřestalo bavit. „Jaký má asi potenciál?“ ptám se v duchu. Pan Guruvín mi už ale hlásí: „Bude jiné za dva roky.“ Ivan Tomek mu dává tak tři roky. Ale programátor Jiřík je stejně jako já spokojený: „V téhle kondici mě baví.“ Zaujal více hostů, poněvadž skončil na třetím místě. Vážně bych ho rád pil delší dobu, ale jede se dál.

Vrháme se do třídy AOC – Les Argiles 2016, kde každá odrůda (Grenache, Syrah, Cinsault) kvasí zvlášť v betonovém tanku. 10% se pak dá zvlášť do 600-ti litrového sudu kvůli dokořenění. Ivan se ke mně významně otáčí a jmenuje nějakého francouzského novináře, který o tomto vínu napsal, že jde o „malé Châteauneuf du Pape“. A přidává krásnou historku, kterou zažil při víně s Adolfem Hoffmeistrem. Vyprávěl mu, co prožívá při „pouštění žilou“ podobnými víny: „Bůh do mě vstupuje v sametových šortkách.“ Já tam cítím velký příslib, nejen kvůli 14,5% alkoholu, ale nakonec se „boha“ nedočkám. V mé puse mi víno setrvává v jednom tónu a tak ho pojmenuji: „Nedokončená“. I náš přítel Dan se brání vyřknout nad ním nějaký soud. Raději si počká na další vzorek.

Pátá sklenka Les Claux 2016 by nás měla potěšit klasikou -- 60% Grenache, 20% Syrahem a Mourvedrem. Má jednoznačně nejsytější vůni -- Grenache v plné síle. Barva neohromuje inkoustem, ale je tu už zřetelná viskozita. V chuti mě ničím nedrhne, je opravdu klidné. Proto mi uniká (což se mi v tom hluku stává často), proč Dan mluví o dekantaci, protože tohle je v tomto stavu dokonalé. Taky je otevřené 8 hodin. Chci to probrat s redaktorem se SLONU, ale už musí odejít. Během degustace každou chvíli někam odbíhá, pak si zobne jídla, rychle se napije a zase se věnuje ke své nelibosti svému mobilu.

V šestém vzorku (totéž o rok starší) jakoby se skrývaly rozhádané tóny – lehká živočišnost se mi pře s ovocností. Pak bádám, co za tou pronikavou chutí asi je. Že by astrologické aspekty? Poprosím našeho číšníka fešáka Jirku, aby mi přinesl o rok mladšího brášku (2015). Srovnávám… Mám pocit, že se starší brácha vydal na jinou cestu než jeho sourozenec. Víc trnitou. Možná je to tím Syrahem 20%), který po dvou letech ukázal už svůj tah na branku. Opět srovnávám. První je v pohodě klidné, druhé občas překvapí ostrovtipem. „Recepční“ v mých receptorech bezradně krčí rameny, protože stále neví, který „host“ je mu milejší a jak jej ubytovat. Nápovědu se snažím najít u pana Guruvína. „Je lepší než ta šestnáctka,“ řekne rezolutně.

A jdeme do slunečního svitu, který tu trvá 220 dnů -- Châteauneuf du Pape. Možná proto vnímám, jak se ve vedlejší místnosti rozjařilo pět rozpustilých dívek. Milé oživení. Máme „boha v sametových šortkách“ v základu, tak jsem zvědavý, co na to můj recepční: „Pán je mírný prostopášník, ale kultivovaný, takže je s ním dobrý pokec.“ Jak v dlouho může být příjemný hostem?... „Minimálně pět let,“ tvrdí Ivan Tomek. Jdu za přítelem Danem a ptám se, zda zaznamenal velký přechod z Côte du Rhône do Châteauneuf du Pape. „Ne tak zásadní, ale neboj, teď přijde.“ I Ivan utrousí: „Hodně divoké, zvláštní…“

Těším se na andělskou část osmého vzorku – Le part des Agnes, 2013. Je dvakrát tak dražší (cca 2000 Kč). Než předešlý. Už sytější barvou, viskozitou i vůní prezentuje svou noblesnost. Kuriozitou je převaha Mourverdu (70%). Tahle odrůda pozdě dozrává, je náchylnější k nemocem, takže se v „šatonce“ nepoužívá jako dominantní. Vnímám z něj živočišnost koňského sedla, je tak harmonické, že ani 14,5% ho ze sedla nevyhodí. Můj recepční zpozorní -- do „hotelu“ vstoupil šlechtic a bude vítaným hostem nejméně ještě deset let.

Až tajím dech, jaké bude finále – Cuvée imperiál, 2013. Pochází ještě z původní vinice z roku 1901, nedosazované, která nese výnos pouhých 15 hektolitrů z hektaru. Ze starších vinic už nemůžeme „šatonku“ pít. Ty vinice jsou tak staré, že ani sám majitel neví, kde mu co roste. Správně dodává, že i tajemství má v tomto případě přidanou hodnotu. Vyrábí se jej 1500 lahví ročně a Robert Parker mu dává 95-6 bodů. Můj recepční se pokouší o duchaplný rozhovor a každou větu hosta si skvostně užívá. Mám tu poznámku: „Mám chuť jej kousat, jak je plné.“ Este de mordre. Est magnifique…

Jak už jsem na začátku uvedl, naše tóny nejen v hlase dokážou být velmi kousavé. Shakespeare píše, že všichni jsme herci na jeviště světa, Woody Allen dodává, abychom si dávali pozor, jak své role hrajeme, a já se připojuji: „Dejme si pozor i na naše tóny, odvíjí se od nich naše vyznění.“

Váš Vínomil Dorazil

Seznam degustovaných vín:
1) Les Claux BLANC 2015 Côte du Rhône

40% Grenache blanc, 30 % Clairette, 30 % Roussane
2) Rosae - Côtes du Rhône rosé 2017
Syrah + Grenache
3) Les Amandiers 2016 Vin de France
70 % Grenache, 10 % Alicante, 10% Merlot, 10% Clairette
4) Les Argiles 2016 Côte du Rhône
Grenache, Syrah and Cinsault.
5) Les Claux 2016 Côte du Rhône
60 % Grenache, 20 % Syrah, 20 % Mourvèdre
6) Les Claux 2015 Côte du Rhône
60 % Grenache, 20 % Syrah, 20 % Mourvèdre.
7) Cuvée Tradition 2013 Châteauneuf du Pape
80 % Grenache, 20% Mourvèdre, Syrah Cinsault
8) La Part des Anges 2013 Châteauneuf du Pape
70 % Mourvèdre 20 % Grenache 10 % Syrah
9) Cuvée Impériale 2013 Châteauneuf du Pape
90 % Grenache, 10 % směs starých odrůd jako je Vaccarèse, Counoise ad.