ABYCH... ABYCHOM…

Jedinečná silvestrovská ochutnávka z vinařství GUNTRUM – 31. 12. 2015

Zažili jsme ochutnávku, jakou patrně ještě nikdo v České republice nepamatuje. A to nemluvím o předehře, o kterou se postarala naše známá rodina Vernerových se svým sborem. Půl hodiny jsme se těšili z klasických děl, která podtrhovala doznívající vánoční atmosféru. Stará dobrá vína a stará dobrá hudba si už po tisíciletí dobře rozumí. Byl jsem opravdu slavnostně naladěn, i když jsem se jako většina z nás dopředu bál, jak mohou obstát vína „zrozená“ před naším narozením.

Na Silvestra se v našich hlavách zrodí většinou nějaké předsevzetí. Pamatuji si, jak jsem si před několika lety přál, abych jakožto „Adam“ měl opravdu, ale opravdu rád svou „Evu“. Ono se to může zdát divné, zvlášť když jsem s onou Evou už asi tři roky žil. Ale já o tom Silvestru pochopil, že mnoho hádek, které se do našeho soužití zakusovaly jako nenasytná klíšťata, pramení z toho, že ji mám asi málo rád. A když mám málo rád, jsem i málo šťastný a podle toho se chovám. Jak prosté. Zrovna padala hvězda – meteorit, který během pádu shořel, jako každý jiný život, gravitace je prostě neúprosná. Ve všem. Bez ní by však v naší galaxii nebylo nic. Přání se mi kupodivu splnilo. Začal jsem se měnit. Po dlouhé době jsem se vrátil k psaní, žil skromněji, dokonce jsem si po téměř čtvrt století našel práci, kvůli které se musí ráno vstávat (?!), a začal jsem žít s vědomím, že s Evou už zůstanu do „shoření“ (tahle představa mě předtím znepokojovala). Nastal poměrně častý jev – jak u Adama křivka lásky (nikoli zamilovanosti) stoupala, tak u Evy přímou úměrou klesala. Někdy byl z její „mléčné dráhy“ načas odvržen – i gravitace se někdy zapomene (bůhví na co myslí) – a pak načas zase přitahován. Tenhle příběh po zásluze skončil tak, jak skončit měl, a já si o letošním Silvestru zase něco přál. Inspirovala mě k tomu tato výjimečná ochutnávka. Přál jsem si, abych víno měl opravdu rád, abych jej pil s láskou, abych porozuměl, s jak velkým pochopením jej půda svěřila do rukou vinařů a s jakou zodpovědností (či bez ní) jej majitelé vinic zpracují a dopravují do lahví. Přál jsem si, abych víno nepil jen kvůli božskému opojení a azylu, které mi skýtá, ale abych s ním dokázal s láskou v duchu promlouvat, a to i ve vaší přítomnosti.

Náš přítel Dan zvolil ještě jednu předehru – koštujeme Riesling rýnský z roku 2014, abychom ucítili patřičný rozdíl od následujícího zážitku, který se už nikdy nebude opakovat. Dan se nám svěřil, že si přivstal a už od 7.00 dnešní vína ochutnával a přešpuntovával, což Louis Guntrum dělá běžně. Přešpuntování neuniklo jednomu z nejlepších Danových zákazníků – Rosťovi B. Tohle by si v Bzenci číslo 6 prý nemohli dovolit, bojí se, že by jim to zákazník nevěřil. To víte Češi… Možná bych si také v novém roce přál, abychom nebyli takoví „Češi“. Mimochodem v Bzenci se rýnskému Rieslingu neřekne jinak než Bzenecká Lipka. Ještě je třeba dodat, že vinařství Guntrum, o které se stará už jedenáctá generace po přímé linii (430 let), skladuje tyto historické skvosty ve sklepech 5 metrů hlubokých a v počtu asi 2.500 lahví. Vína tak mají šanci dožít se v úctyhodném věku poživatelnosti a můžeme ohodnotit i etikety, které odráží estetiku dané doby.

A máme tu ročník 1993. V tomto roce se v Evropě odehrálo mnohé. Rozpad Jugoslávie nám zamíchal kartami na Balkáně a v Evropě zadělal i na její současné migrační problémy. Zrovna dnes jsem před pár hodinami telefonoval s Milanem Kňažkem, který tenkrát jako jeden z prvních pochopil, že cesty Slováků a Čechů jsou přece jen odlišné, a právě v tomto roce jsme vykročili jako nové republiky. Tak medové tóny jsem u Rieslingu snad nezažil, a to jde o úvodní vzorek. Laika napadne, že to musí být docukrované. V Německu vína sice doslazují, nikoli řepným cukrem, ale moštem dané odrůdy, kterého může být až 30%. Zavzpomínáme, že se ještě v té době vyráběly „druháky“, které se běžně dělaly za normalizace. Do vinařství se tenkrát vozily valňáky řepného cukru. Dan v té době objevuje moravská vína a moravské vinaře. Od nějakého vykutáleného předsedy zakoupil vína z roku 1971, lahev za 60 korun. Radoval se ze zdařilého obchodu. Do té doby, než ochutnal. Pak mohl jen konstatovat: „Chybami se člověk učí.“ Já tenkrát ochutnával chvíle s Bolkem Polívkou, když jsme spolu psali knihu „Bolek v manéži i mimo”. Týden jsem se podle jeho rady v Olšanech adaptoval (degustoval atmosféru Olšan a „šarm“ místní hospody), pak jsme sice začali pracovat, ale nakonec jsem skončil v nemocnici – akutní zánět slinivky břišní. Málem bylo po mně. Těch záchvatů jsem si pak užíval každoročně hojně, ale před pěti lety ustaly. Možná proto, že jsem začal spořádaněji navštěvovat Vinný Újezd pod vedením našeho přítele Dana.

Ročník 1992. Působí mlaději než předešlé, je ovocnější a není tak výrazně medové ve vůni. Cukr a kyselina jsou ve větší rovnováze. V té době byla naše dávka cynismu a optimismu oproti dnešku také ve větší rovnováze. Svědčilo o tom i první kolo kuponové privatizace. Alexandr Dubček podlehl vážnému zranění. Srbové v Bosně a Hercegovině vyhlásili vlastní republiku.
Dan: Vysokoškolský život skýtal nemalá tajemství i mimo lavice poslucháren.
Vínomil: Napsal jsem knihu „Jak to vidí Gott”, dodnes jediný knižní rozhovor se Zlatým slavíkem. Potkávám svou druhou ženu, aniž bych ji vnímal, ale za pár let s ní budu mít syna Olivera. Učím se pít víno a od té doby nemusím 23 let vstávat do práce.

Ročník 1989. Jsem ovlivněn vzpomínkou na zlomový letopočet, cítím dobu prosluněnou nadějí. Sametová příchuť. Všichni Češi v tomto roce poznali osobnost Václava Havla a někteří si přisvojili jeho krédo „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“. V celé Evropě dožívají socialistické státy a vlivní komunisté začínají chápat, že je zapotřebí oblbující ideály vyměnit za informace k budoucímu „podnikání“. Někteří přitom zvedají ruce se zdviženými prsty do tvaru V (Victoria). Mnozí ze svého nového „vítězství“ tyjí dodnes.
Dan: Asi všichni jsme byli koncem roku na Václaváku s klíčemi i bez nich. Pamatuji se na hesla jako: „Mohoryta od koryta" apod.
Vínomil: V tomto roce dokončuji FAMU, poprvé publikuji v novinách a žiji s paní Věrou, která na mě dodnes nedá dopustit (a já na ni). Později se snaží v tom ovlivnit i budoucí ženy mého života. Marně.

Ročník 1975. Na první pohled nám tvar lahve říká, že je z jiné doby. Vychutnávám hezký „olejíček“, který rezonuje medové vzpomínky mládí. Ve vůni zůstává pomeranč. Vybavuji si, jak jsem tenkrát pil Šumavské bylinné, které jsem kupoval v drogerii. Rosťa B. v té době dělal kvalitáře lihovin. Zatímco u nás hnijeme v normalizaci, kterou oslavujeme čtvrtou spartakiádou nebo televizním seriálem Chalupáři, v Americe doznívá Watergate, největší kauza v dějinách žurnalistiky, jež končí odsouzením sedmi významných spolupracovníků Richarda Nixona. Vzniká společnost Microsoft.
Dan: Z jiných světů, z jiných eonů, nějak tajuplně, nicméně zrodil se nový život a byl jsem. 
Vínomil: Jsem poprvé bez rodičů na internátě, kde zažívám povinné ranní rozcvičky. Poznávám pražského revizora, který mě kvůli neštípnuté jízdence veze na policii. Pláču, svět se mi jeví nějak krutý a bezcitný. Na Silvestra se poprvé opiju a zvracím.

Ročník 1974. Pijeme odrůdu Ortega. Všichni žasneme, že jsme do té doby ještě nenarazili na špatné víno. Je pochopitelně sladké, žádné kyseliny, ale na konci jsou sympaticky cítit kořínky, což mile asociuje, že je dobré znát své kořeny a někdy se nad nimi zamyslit. Mimochodem jmenovec odrůdy Nikaragujec Dainel Ortéga byl v tom roce vyhoštěn na Kubu, kde za podpory kubánského a sovětského režimu připravuje revoluci v Nikaragui. Muhamed Ali obhájil svůj titul v těžké váze s Georgem Foremanem a Ernő Rubik vynalezl Rubikovu kostku. U nás prezident Husák konečně otevřel metro trasy C a Karel Zich zpívá o Alence v říši divů.
Dan: Můj seznamovací rok je stále v plenkách: svět je zvláštní, ale krásný.
Vínomil: Maminka rozhodla, že se půjdu do Prahy učit podlahářem. Asi abych na to šel hezky od podlahy.

Ročník 1963, tentokrát Silvaner. Spletl bych si jej s medovinou i s tou hořčinou, kterou měl na konci. Je už cítit trochu zatuchlinka, ale odpustitelná. V tomto roce se Valentina Těreškovová podívala na vesmír ženskýma očima (trpěla strachem) a v Dallasu byl zastřelen J. F. Kennedy. My jsme na to šli přes srdce: prof. Josef Navrátil poprvé provedl náhradu poškozené srdeční chlopně chlopenní protézou.
Dan: U tohoto a dalších ročníků bych musel navštívit hlubinného psychoanalytika a prozatím nebudu tato tajemství objevovat a zažívat, ale nebudu se jim v budoucnu vyhýbat.
Vínomil: V mateřské školce jsem se zamiloval do učitelky a vymínil si, že chci u ní jednu noc přespat. Maminka svolila, což jsem bral jako důkaz její lásky. Myslím té učitelky.

Ročník 1959. Je to stále lepší. Cítím meze sedmikrásek, jako bych pil sedmikráskovou medovinu. „Moc dobré, zatím nejlepší,“ říkám Danovi. S úsměvem se zeptá, kdy jsem se narodil a pak to dává k lepšímu u vedlejšího stolu. V tom roce Jaroslav Heyrovský přebírá Nobelovu cenu za chemii a Dalajlama opouští Tibet (za 45 let si s ním i tom popovídám).
Vínomil: Tři dny mě maminka v těžkých bolestech přivádí na svět. Dnes vím, proč se mi z té plodové vody nechtělo. A přitom stačilo zalhat: „Polez, budeš mít život jako víno.“

Ročník 1953. „To snad není možné!“ řekl jsem nejen já, protože mi ta vína připadala stále lepší. Stejně užasle si u vedlejšího stolu všímám namalování naší nepsané první dámy vína – paní Pavly. Tak jí to slušelo, že bych ji na ulici nepoznal. V tomto roce nás prezident Zápotocký zradí měnovou reformou a zmaří tak úspory i investice většiny lidí. Zemřel Stalin, nastupuje Chruščov. Edmond Hillary zdolá nejvyšší horu světa Mount Everest.

Vínomil: Otec definitivně opouští Slovensko a spouští se v Čechách. Prý mám někde nevlastní sestru.

Ročník 1945. Dan jde pro poslední lahev. Ludva prohodí: „Nechceš ochranku?“ Všichni čekáme, jestli i poslední víno bude bez vady. Nalévá nám... Napiji se... „Kandované,“ napadne mě. Až mě z toho zabolí. Ne hlava, ale zasuté myšlenky v mozku. Náhle cítím v sobě „kandovaný“ genetický kód, který máme my lidé z 99% stejný (šimpanz jich má s námi 98%). Ludva se úplně rozplývá, připadá mu nejlepší z celé ochutnávky. Tento rok není třeba komentovat. Svět ukončuje druhou světovou válku shozením atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki. U nás se pomalu, ale jistě cpou k moci komunisté.
Vínomil: Padám ve válce někde na Slovensku a před smrtí cítím vůni sedmikrásek, které jsem cítil při polibku se svou snoubenkou, a z polní lahve si dávám posledního loka. Má budoucí matka má tři roky, žije ve slovenské vesničce kdesi v rumunských horách.

Jsem opravdu rád, že jsem byl při tom. Jedinečný zážitek ve mně umocnil přání, abych v novém roce ještě více pochopil pravdu vína. Pokud se mi to podaří, otevřou se přede mnou nové brány, které mi dají nahlédnout do netušených obzorů nebo do těch, které jsem dosud trestuhodně přehlížel. Některé budou určitě i ve vás. A proto vězte...
Váš Vínomil Dorazil.

Seznam degustovaných vín:
1) 1993 NIERSTEINER PETTENTHAL RIESLING AUSLESE
2) 1992 OPPENHEIMER SACKTRÄGER RIESLING AUSLESE
3) 1989 NIERSTEINER BERGKIRCHE RIESLING AUSLESE
4) 1975 NIERSTEINER ROSENBERG RIESLING AUSLESE
5) 1974 OPPENHEIMER SCHLOSS ORTEGA AUSLESE
6) 1963 NIERSTEINER HIPPING SILVANER AUSLESE
7) 1959 OPPENHEIMER HERRENBERG RIESLING SPÄTLESE
8) 1953 OPPENHEIMER KREUZ RIESLING FEINE SPÄTLESE
9) 1945 OPPENHEIMER DAUBHAUS RIESLING AUSLESE