BYLA PŘI TOM „LILI“.

Ochutnávka z vinařství Lorenz H. Kunz ze dne 10. 12. 2015

Píšu tuhle ochutnávku dva dny před vánočními svátky. O slunovratu. Pro mne jediný svátek, který je hoden oslavování. Právě tento pohanský svátek předcházel oslavování Vánoc, které se později začaly slavit na počest narození Krista. Ještě nejsem rozhodnutý, kde Vánoce strávím. Docela mě láká být sám. Možná bych se poprvé zamyslel nad tím, co nám Vánoce chtějí říci. Jak jsem uvedl na začátku, nebyly tu vždy a náš Ježíšek se stejně 24.12. nenarodil. Naznačuje to samotná Bible i zobrazení Betléma: pastýři ženou ovce k jesličkám s narozeným Ježíškem v době, kdy ještě nebo už nemrzlo. Ovečky byly totiž již v říjnu zavírány do chlévů. A Vatikán dokonce připustil, že se Syn Boží narodil v tesařské dílně a teprve pak se položil do jesliček. Z toho lze usoudit, že Josef Marii nenechal odpočívat a musela mu v dílně pomáhat do poslední chvíle před porodem. A nemluvě o tom, že nikdo neví, v jakém roce se Ježíš Nazaretský narodil. Někteří historici tvrdí, že sedm let před naším letopočtem, ale četl jsem i mnohem odlišnější letopočty. Všichni soudní víme jedno: Marie byla oplozena Josefem, nebo jiným mužem, a nikoli tím, koho se Mojžíš na poušti ptal, kdo je, a od něhož dostal geniální odpověď: „Jsem, který jsem.“ Ale nikdy se nedovíme, jestli měl Ježíš jako normální žid rodinu, nebo to byl opravdu podivín, který v jistém rozpoložení poprosil Jidáše, aby ho zradil a pomohl mu tak zbavit se hříšného pozemského těla, protože Bůh chce, aby se stal vykupitelem. Ostatně dotek takového mesiášského komplexu zažíval a zažívá nejeden intelektuál. Pamatuji si, že jednou před mnoha a mnoha lety i se mnou laškoval. Nemýlíte se, byl jsem v povzneseném stavu, jenž je podle starých Řeků blízký bohům. Naštěstí jsem z něj záhy vystřízlivěl a dlouho se opravdu styděl. Jen ty deprese mi po něm zůstaly...

Napadá mě kacířská otázka: Když měl Ježíš potřebu proměňovat vodu ve víno, neprotékalo jeho hrdlem více vína častěji, než je zdrávo? Třeba právě při víně „prožíval to, co prožíval“ – chvílemi byl agresivní (zvláště na římských trzích) a chvílemi měl touhu spasit svět. Nejvíc pravdy o něm je údajně skryto v apokryfu (evangeliu) Máří Magdalény, ale pokud se opravdu našlo, hádejte, v jakém trezoru čeká na odhalení.

Vánoce byly kdysi svátky považované za osudový čas, který dal nahlédnout do budoucnosti, měly v něm prostor i duše zemřelých předků, byly prostě víc magické a intimní. Dnes jsou u nás Vánoce spojené s podřezáním zdravého jehličnatého stromu, jehož přírodní krása je na náměstích zesměšňována spoustou blikajících žárovek, a hlavně se nesou v duchu zběsilého nakupování dárků, a to i za cenu, že se tím rodiny nesmyslně zadluží a děti často nesmyslně rozmazlí. O intimitě Vánoc nelze mluvit vůbec, jsou masové a útočné. Jde tu převážně o byznys, ne o nás. Ale stále to vyvažují rozzářené dětské oči, které se těší, co jim Ježíšek přinese pod stromeček, jako se my – když pánbůh dá – těšíme na tajemství nových vín.

Opět je plno. Přišli i manželé Šmejkalovi, kteří nás nejednou oslnili svým kulinářským uměním. Po ochutnávce jsem s nimi absolvoval ochutnávku olivových olejů ze Sardinie, což jsem zažil poprvé, ale to už předbíhám. Rosťa opět přivedl Vendulku a zavítal mezi nás i pes, který byl kupodivu ze všech hostů nejtišší a nejdisciplinovanější. Byla to čubička manželů Šmejkalových Lili. Tentokrát nás až na jednu výjimku čekají Rieslingy z oblasti Rheingau (3000 ha) a všechny vzorky budou od nám už známého vinaře Lorenze Kunze.

První vzorek napoví, že u Kunze se neděje docukrování, proto 11% alkoholu. A také pochopíme, že ne každý Němec je nakloněný petrolejovým tónům. Teprve letos „pustil“ Lorenz Kunz ročník 2011, takže je to víno hezky připravené. Náš přítel Dan nováčky seznamuje se třemi vinnými kyselinami (jablečná, vinná, mravenčí) a také prozradí, že Rieslingům se extrémně věnuje 12 let a víc než extrémně 3 roky. Také se dozvídám, že se dělá olej z Ostropestřce. Naše játra si nedovedou ani představit vhodnější pochutinu.

V druhé sklence máme už kabinet z viniční trati Doosberg, kde se kořeny zakusují do půdy z jílu, spraše a štěrku. Je pochopitelně sušší a minerálnější. Dan umí o Rieslingu obšírně vyprávět. Hltáme jeho slova, když Šemík položí otázku: „Na tenhle zasvěcený výklad ti opravdu stačí vypít jednu lahev denně?“ Dan je zaskočený, ale nezklame: „Když to piješ dvacet let...“

V další sklence je Riesling z viniční trati St.Nikolaus (spätlese), který Vendulka pojmenuje jako „Mikuláš přilézá pozdě“. Tento večer mi dělá asistentku. Na papír mi píše své postřehy, třeba že „Pomozelí“ (netuším, co to je) je pomeranč a zelí. Já píšu: jemná vůně, výraznější kyseliny a trochu zábavnější než předešlé. Čtyřicet let stará réva pouští kořeny do čistých sprašů. Na trati panuje zvláštní mikroklima, půda umí akumulovat teplo, stále tu profukuje vítr, takže se tu žádné ušlechtilé plísně nedočkáme. Rosťa si hned vybaví, jak kdysi koupil uzenou kýtu, kterou mu za pár týdnů pokryla centimetrová plíseň. Tak ji seškrábal, kýtu rozřezal a přepálil na oleji. Dokázal z toho uvařit skvostnou zelňačku. Zřejmě byl v jednom z minulých životů alchymista.

A za čtvrté to máme z tratě „Alte Reben“, kterou založil Kunzův pradědeček v roce 1948. Má už větší viskozitu, je sice vyrovnanější, ale jako kdyby jej ta kyselina nechtěla pustit dál. Šemíkovi ale chutná. I když to nejlepší má teprve před sebou. Víno i chemik Šemík. Ještě bude mít ve svém životě „Vánoce“. Bavíme se o genetických stopách a o popletených včelách, které mají na svědomí „samovolná spojování“. Vendulka o tom vypráví tak poutavě, že ji poslouchá i Lili. Ještě ani nezakňučela, nevrtí se, má neuvěřitelně pozorný pohled.

Chardonnay z tratě „Kamenné ráno“ o rozloze 0,4 hektarů. Dobře zvolená odbočka, která nám hezky rozpůlila ochutnávku Rieslingů. S potěšením kvituji nepatrnou máslovinu, patrně je ve vrcholné formě – ročník 2008.

Při šestém vzorku na sebe poutá pozornost Lili, která si přišla pro pohlazení k Rosťovi s jizvou na čele. Druhý Rosťa mu pak ukazuje fotku svého psa – zkušeně sedí na zadním sedadle jeho mercedesu. Vozí ho s sebou do práce. Prý každý den. Tenhle Riesling ze Steinmorgenu je už jinde, je mnohem sušší a už jsou v něm přítomné blahodárné plísně. Vendulka tam cítí kopr. A je to skvělý postřeh. Omáčkový Rosťa by si k němu možná dal kulajdu, ale teď vysvětluje svému jmenovci, že slovo Ryzlink znamená „zkapání“ po tvaru. Pak mu to kreslí na papír, ale mám pocit, že zbytečně.

V další sklence je stejný Riesling, jen o čtyři roky starší (r. 2006). Také má 12,5% alkoholu. Kyselina je zde hezky schovaná, jako dárky pod vánočním stromečkem. A když pomyslné dárky rozbaluji, slyším: „Jako když dám jazyk ke zmrzlému zábradlí.“ (Rosťa) „Jako když olízneš devítivoltou baterii.“ (Vendulka) Tohle srovnání udělá dojem. Hezky nás mystifikuje, jak jinak si vysvětlit tyto reakce: „Tohle je šestivoltová baterie.“ Nebo: „Ba ne, tohle je jako vybitá baterie.“ Byla to síla. „Elektrolýzové“ víno se chytlo a rozvířilo naši energii do aleluja. Když teď na něj vzpomínám, mám nutkání zpívat koledy.

V osmém vzorku se skrývá polosuchý Riesling. Má 15 g cukru na litr a je to návrat o dvě patra níže, leckdo ho nechápe, ale z pohledu dramaturga má svůj důvod. Jsme ještě v ráži z „elektrolýzového“ vína, takže Rosťa tam cítí „vyždímaný dědečkův kabát“ a Vendulka také nezklame: „Fretka... Kuna... Káva.“

V deváté skleničce nás vítá opět „Mikuláš přicházející pozdě“ a je také polosuchý. Máme možnost jej ochutnat i s korkovou chybou. Díky chemikovi Šemíkovi se rozvine debata, co se s vínem líznutým korkem děje. Je to jiná reakce „kyslík versus víno“. Chtělo by to udělat chemický rozbor na začátku procesu a pak na jeho konci. Údajně to už kdesi probíhá. S korkem je to někdy složité, korková vada je prý už na počátku, což by znamenalo, že existuje, i když tam korek není. Mám na chvíli pocit, že jsem v divadle Járy Cimrmana. Kdosi si vzpomene, že při jedné ochutnávce v dosti drahém podniku byla jedna korková vada za druhou, až nešťastný číšník rezignovaně řekl: „Já už vám nemám co nalít.“

Zato náš přítel Dan nám vesele nalévá dva poslední Rieslingy. Pod označením „Erstes Gewächs“ (První růst) splňují ta nejpřísnější kritéria, jaká si lze představit. Jsou z roku 2004 a mají výtěžnost maximálně 50 litrů na hektar. Šedesátiletá réva má až 45 metrové kořeny a na „hloubce“ vína je to znát: i když jsem byl unavený, při těchto vínech člověk zpozorní. Vína s označením „První růst“ se používají od roku 1999, keře jsou kvůli nadprodukci speciálně prořezávané a hrozny jsou selektivně ručně sbírané. Podléhají kontrolám čtyřikrát do roka. Čekal bych na závěr něco shovívavějšího, ale jsou to vína nic nezakrývající, mají jasnou chuťovou stopu a pro znalce i prokazatelnou analytiku. A hlavně – stále věští potenciál, takže by se daly dát pod stromeček i za několik desítek let. To už třeba vánoční svátky nebudou jen o konzumu a vrátí se k původnímu až magickému zamyšlení. Já se zamyšlením sleduji Lili. Takhle dojemně poslušnou a vychovanou bych chtěl mít ženu. Nosil bych ji na rukou. Ale jak známo, žena není pes.

Nakonec jsem o Vánocích nebyl sám, takže intimní zamyšlení nad nimi zase neproběhlo. Co mě ale potěšilo, že můj syn měl největší radost z nejlevnějšího dárku – malého polštářku s postavičkou Mimoně. Ráno mi řekl, že už se tak dobře dlouho nevyspal. Asi je dobré mít svého Mimoně. Ale kde ho hledat? Třeba je v našich snech. Nebo v naší „Lili“.
Váš Vínomil Dorazil

Seznam degustovaných vzorků:
1) Gutsriesling Qualitätswein trocken 2011
2) Oestrich Doosberg trocken Kabinett 2011
3) Mittelheim St.Nicolaus spätlese trocken 2011
4) “Alte Rebe” Riesling Spätlese 2011
5) Chardonnay spätlese Steinmorgen Erbach 2008
6) Riesling spätlese Steinmorgen Erbach 2010
7) Riesling spätlese Steinmorgen Erbach 2006
8) Rheingau Riesling halbtrocken 2011
9) Mittelheim St.Nicolaus Spätlese halbtrocken 2003
10) Erstes Gewächs Oestrich Doosberg 2004
11) Erstes Gewächs St. Nicolaus 2004