BYLO TO SEXY

Ochutnávka Châteauneuf du Pape od Jeana-Marie Royera – 14.7.2015

Včera mi syn odletěl na měsíc do Kalifornie. V letadle a v letištních halách strávil 25 hodin. Asi by to okomentoval slovy, že to nebylo zrovna sexy. Jeho jedenáctiletý rozum – momentálně duchovně uvězněný v pubertě – ho nutí hodnotit věci podle toho, zda jsou či nejsou sexy. Takže když jsem si minulý týden koupil nové boty, byly pro něho modré semišky prostě sexy. Když jsem mu udělal večeři, zíral na talíř a ohromeně řekl: „Tati, to je fakt sexy!“ Masíčko je sexy, zeleninka je sexy a čokoládka samozřejmě taky. Naposledy mě svým novým slovníkem ztrapnil v restauraci. Číšník před mého žíznivého estéta postavil limonádu a po slovu „děkuji“ si ještě vyslechl si, jak to je sexy. Údivem jen nadzvedl obočí a bůhví, co mu proběhlo hlavou. Od jisté doby neustále slyším o sexy papáníčku, o sexy pitíčku, o sexy autech, o sexy situacích, aniž by hašašíra věděl, co sex je, protože jej pochopitelně ještě nezažil. Na letišti „vyfasoval“ desetiletou slečnu, která mu měla dělat společnost cestou do Amsterodamu. Zřejmě ho moc nenadchla, do ucha mi před odchodem stačil zabrblat, že není vůbec sexy, protože nemá žádná prsa. Obě děti musel do cílové stanice doprovázet steward (syn se těšil na letušku), což pro mne moc sexy nebylo, protože mě to stálo 4 tisíce korun (téměř můj invalidní důchod).

Vína, které mě teď čekají, však sexy jsou. Taky je dělal bývalý ragbista, Jean-Marie Royer, jehož rodina pěstuje víno v sexy oblasti, Châteauneuf du Pape, už přes sto let. Už v minulých ochutnávkách jsem se s jeho víny setkal a psal jsem o nich jako o „macho“ vínech, protože stoprocentní Grenache má opravdu sílu. Jean-Marie své svaly a svou rychlost uplatnil v národním francouzském mužstvu a zahrál si i v Praze, na kterou rád vzpomíná.

Už Royerovo základní víno mi mnohé napoví. I laik musí poznat, že bude pít vína poctivá, autentická a jak už jsme u mnoha francouzských vinařů zvyklí, s láskou dělaná. U tohoto vína si řeknete, že to ti Francouzi s klasifikací snad trochu přehánějí. Původně se jmenovalo Petit Domaine, ale užití pojmu „Domaine“ má svá neúprosná pravidla (nesmí mít hrozny za hranicemi apelace) a tak má nižší klasifikaci a nesmí se na něm uvádět ročník. To nic nemění na skutečnosti, že je skvělé a 75 % přítomnost Grenache, na kterou se toto vinařství hlavně soustředí, se nám vyjevuje na pomyslném podiu a sklízí už po prvním dějství zasloužený aplaus. Zaujala mě asociace Jana Čeřovského z blogu Jižní svah, který toto víno též ochutnal: „I zde se jednalo o zavraždění neviňátka, výrazná mladičká vůně i tříslovinová chuť s tóny tmavého ovoce zatím jen naznačuje, jaké víno bude za dva či tři roky.“ Bez zajímavosti není ani postřeh našeho stálého hosta, programátora Jiříka. Tentokrát v tom necítil marihuanu, ale uzený párek.

Druhý vzorek zaskočí svou záhadnou sladkostí, hedvábnými tóny, což prý způsobují sladké taniny, já bych přidal nepřítomnost kyselin a živočišných tónů. Grenache má v něm 95% zastoupení. Víno kvasilo v betonu, malá část v nerezu a údajně je „nadupané“ 15% alkoholu, což nemusí být pravda – kdyby uvedl víc procent, musel by platit spotřební daň.

Ve třetí sklence se na mě usmívá nečekaně světlý mok, vydává příjemnou vůni a prozrazuje mírnou kompotovou chuť, opět sladké taniny, ale ty prý zmizí. Čekám tedy, až odejdou... Jean-Marie z tohoto kraje také jako dítě s matkou odešel, aby se vrátil jako mladý muž, který tu bude pěstovat nejlepší Grenache na světě, protože jak sám říká: „Nejlepší Grenache je v Châteauneuf du Pape.“ V současné době mu patří asi 12 hektarů, osázených hlavně Grenache a v menší míře Syrah a Mourvèdre.

Pokračujeme. Už ve vůni je tohle Couvé Tradition 2010 animální, má svěžejší kyselinky, proto mate jakoby mladostí, ale Graneche už dává najevo svou drsnost v plné síle. Ivan Tomek k tomu říká: „Když se ho napijete, máte pocit, že vám sleze sklovina.“ Ivan pana Royera zná už řadu let: „Bylo to na Découvertes de Rhône někdy na počátku tohoto tisíciletí. Ochutnával jsem postupně vína, která mne zaujala, a povídal s vinaři u stolků. U některých stánků byly obchodníci, kteří nabízeli (a vnucovali), někde byly hostesky, pěkné na pohled, ale někdy o víně moc nevěděly. Jedno z vín, které mi chutnalo, jsem našel u stánku, kde byl pomenší svalnatý chlapík. Chvíli jsme povídali, pak sáhl k noze na zem a dal mi ochutnat Cuvée prestige. Zajásal jsem. On mi nabídl čistý Syrah, které dělá jen čas od času! Syrah moc rád, ale takhle skvělý jsem snad ještě nepil. Před pěti lety jsme jeli s přáteli a manželkami na Rhônu a stavili se u něho. Nebyli jsme ohlášeni, ale ona mu volala a on ať chvíli počkáme, že nás rád uvidí. Dorazil, povídali jsme, ochutnávali... Po chvíli otevřel magnumku Hommage a mon père, což je jeho nejlepší víno. Nešlo o nákup, prostě měl radost, že nás to zajímá. V roce 2012 jsme u něho byli s Danielem Keřlíkem ve sklepě nakupovat, pozval nás na malý oběd přímo ve sklepě na starém ponku, u kterého pracuje, něco paštik, něco sýrů, sklenice foie gras, bagetky a víno. Život je krásný.

Ivan mi jistě tyto „ukradené“ věty promine, ale nejlépe vystihují, jaký mají naši přátelé, Dan a Ivan, k tomuto vinařství vztah. A jak jej nenásilně přenesli i na nás.

Při pátém „dějství“ mě už čeká vyšší úroveň, tleskám koncentrované chuti (25 l na ha) a „herec“ přiznává barvu – nezakrývá v sobě 16,5 % alkoholu. Po nepatrné chvilce cítím jemný a příjemný „závan opilosti“. Oba Rosťové se shodují: „Je to jako když si dáš panáka.“ Originálnější reakci předvede Jiřík. Napije se, zamyslí se a pak se sám sebe ptá: „To by mě zajímalo, kolik asi stojí švestkový kompot.“ Pozoruji také jeho nový účes. Má ho úplně jako ten můj jedenáctiletý hašašíra, který mě svým novým zástřihem způsobil krátkou psychickou újmu. Nepřipadá mi to zrovna sexy, asi je to tím, že jsem starší a tak vím, že přesně tenhle zástřih měli hoši z hitlerjugend (neděste se, tak starý zas nejsem). Možná díky závanu opilosti teď nevím, kdo mi vyprávěl příběh (typoval bych Jiříka), jak mu v práci nečekaně natekly nohy a on se musel obout do bot šéfa, aby mohl odejít domů. Ale vzpomínám si, jak mě za totality jednou na ulici „sbalili“ esembáci a když mě chtěli z vyšetřovny propustit, jeden hodný příslušník VB zjistil, že jsem bosý. A tak vytáhl ze staré erární skříně ohromné esembácké boty a když jsem se pracně s nimi doplahočil domů, můj spolubydlící propadl v hysterický smích. A pak v hysterický pláč, protože on takovou příhodu prý určitě nezažije. Byl to budoucí spisovatel, který skončil jako alkoholik. Snad ne mou vinou.

Při šestém „dějství“ můj potlesk přechází ve „standing ovation“ – Couvé Prestige 2010. Jsem unešený z mé slabiny – z hojnosti tříslovin, na chvíli cítím v sobě srdce fanatika Grenache, kdosi tam rozpoznává „malinový tabák“. Rosťa si bůhví proč vzpomene na Číňany a jejich hedvábné deky, na což Rosťa s jizvou na čele reaguje: „Máš pravdu, krásně studí.“ Doufejme, že měl na mysli deky a ne víno. Rosťa se nad vínem rozplývá pak pronese, že k životu vlastně peníze nepotřebuje. Z tváře druhého Rosti, lze vyčíst něco jako: „Neznám člověka, který by investoval tolik peněz do svých požitků.“ K tomu bych se připojil. Jak jinak lze vysvětlit fakt, že si roztomilý Rosťa (připomíná mědvídka) může kromě svých bohulibých požitku, dovolit být štědrý k tolika ženám (zhruba prý má jednu za pět let). Ale Rosťa své střídání opačného pohlaví výmluvně vysvětluje: „Málokterá žena mě opustí, já odcházím proto, že si jí už nezasloužím.“ Geniální postoj. Nejsem teď sám, kdo je ve stavu, kdy mu leccos připadá úžasné či geniální – jsme už hluční, i z prázdných sklenek sálá alkohol.

Tuším, že už lepší to už nebude. Dozvídám se, následující Châteauneuf du Pape bude skvělé ještě za15 let. Shledávám nadbytečnou sladkost, jiný by asi napsal, že ovocnost přechází do džemu, ale co už můžu shledávat po předešlém poháru, v němž jsem shledal dnešní svatý grál. Rosťa mi prozradí, že jeho daňový poradce byl mým předešlým článkem nadšený a tak na něho prozradím, že má své oblíbené „rybí večery“. Jedinému hostovi dávají na cestu rybí polévku, což je pochopitelně zásluha Rosťovy réžie, který žánr i pointy „svého herce“ dobře zná. Poradce je pokaždé tak nadšený. „Víš co to je?! Nikomu jinému to nedávají!“ slýchává od něho Rosťa pokaždé. Vsadil bych se, že by tu polévku nedal ochutnat žádné své milence, i kdyby byla svolná spát v jeho mini pokojíku pro služky. Štěstí je vzácná (nebo spíše divná?) věc...

Jak se už stává mým zvykem, poslední vzorek je psán „hieroglyfickým“ písmem. Ale přišla při něm řeč o filmu „Padesát odstínu šedi“. Z toho usuzuji, že tohle víno bylo zvlášť sexy. Pak jsme vzpomenuli na antisexuální filmy o rodině Homolkových, načež Jiříkovy doslova zkysl obličej a řekl: „Homolkovi?... To bylo pro mě Psycho.“ Přemýšlím, proč tomu tak je. A napadá mě, že dnešní generace získala díky šílené rychlosti v informacích netrpělivost. A netrpělivost je neochota trpět. A programátor Jiřík, pilný student vína, musel při tom „pomalém“ filmu trpět velkou neochotou trpět. Ale pokud bude opravdu pilným studentem vína, naučí ho boží mok i té trpělivosti.

Ochutnávka skončila. Odjíždím domu ve svých botech, ale nečeká na mě syn. A to je v tuto chvíli dobře, protože zřejmě nevypadám zrovna sexy. Ale tahle ochutnávka byla sexy a vy všichni taky. Snad i proto, že...

Váš Vínomil Dorazil

Seznam degustovaných vzorků:

1. Petit Roy 2012

2. Châteauneuf du Pape Cuvée Tradition 2012  

3. Châteauneuf du Pape Cuvée Tradition 2011

4. Châteauneuf du Pape Cuvée Tradition 2010

5. Châteauneuf du Pape Cuvée Prestige 2011

6. Châteauneuf du Pape Cuvée Prestige 2010

7. Châteauneuf du Pape Cuvée Prestige 2009

8. Châteauneuf du Pape Cuvée Prestige 2008

Jean-Marie Royer ve své „dílně“.