ČEKÁNÍ NA MIREČKA…

Rakouský večer ze dne 26. 11. 2015

„Dneska přijde Mireček,“sdělí mi Rosťa a pak na sebe prozradí, jak trávil den čekáním na řemeslníka. Čas si krátil Ryzlinkem vlašským. Řemeslník se dostavil, když otevíral třetí lahev. „Takže já mám dneska už druhou ochutnávku,“ řekne směrem k zasněnému Rosťovi s jizvou na čele, který si jeho první ochutnávku očividně představuje. Mezitím se dostaví náš přítel Dan: „Přijde Mireček?“ Samotná otázka ho tak rozesmála, jako kdyby řekl povedený vtip. „Mireček je démon, to se jen tak nevidí,“ neutuchá ve smíchu. „A kdo to je?“ zajímám se. „Mireček? Ty ho neznáš? Tak to něco uvidíš,“ ozývá se ze všech stran. Propadám pocitu, že kdo nezná Mirečka, jako kdyby nebyl. Pak se mi vybaví, že jednou tu nějaký Mireček byl. Nepamatuji si, jak vypadal, ale stále odbíhal od stolu, protože mu někdo telefonoval. Tvářil se při tom patřičně důležitě a i vítězoslavně. Jen jsem nechápal, proč se tomu Rosťa a jeho kumpáni stále chechtají a hází po sobě škodolibé úsměšky. Pak jsem se dozvěděl, že Mirečkův telefon dali svým kamarádům a ti ho během ochutnávky bombardovali smyšlenými objednávkami vína, aby Mireček propadl pocitu, že kšefty se konečně rozjely. Mireček totiž pracuje ve vinárně kdesi na Smíchově, kde prodává sudové nevalné pověsti.

Kromě Mirečka nás čekají rakouská vína, hlavním tahounem bude odrůda Grüner Veltliner, která je rakouským fenoménem. Rakousko má čtyři hlavní vinařské regiony: Niederösterreich (Dolní Rakousko), Burgenland, Steiermark (Štýrsko) a Wien (Vídeň), a to na 81 hektarech. Historie rakouského vinařství sahá pravděpodobně až do doby 700 let př. n. l. ke starým Keltům. Opravdový základ kultury vinařství v Rakousku však položili Římané, a to již počátkem našeho letopočtu. Již za vlády římského císaře Claudia (41-54 n. l.) se hranice římské říše posunuly až k Dunaji, do Vídeňského lesa a Štýrska. Velký rozmach pěstování a výroby vína začíná za vlády římského císaře Proba (276-282), který povoluje Galům, Španělům a Angličanům mít vlastní vinice a vyrábět víno.

V prvním vzorku si Rosťa připomene dopolední ochutnávku – Ryzlink vlašský. Tahle „čistá vlašákovina“ je na úvod nečekaně přátelská, udivují mě v ní až medové tóny, ale možná to bude tím, že mi při minulé ochutnávce „ulétly včely“. Dan nám vypráví, jak po pěti letech přinutil svého dodavatele Reinharda Schuckerta změnit etiketu. Jakmile ji změnil, hned ji Danovi s patřičnou hrdostí poslal. Dívám se na ne zrovna pohlednou etiketu a říkám si, jak příšerně asi vypadala ta předešlá. Dan se při ní také ošíval, ale snahu musel ocenit… Ostatně dnes je vkus těžce uchopitelný. Před pár lety dělal večírek pro TOP 09 a jeho součástí bylo i ohodnocení etiket. Hádejte, která vyhrála.

V druhém vzorku se skrývá překladatelský oříšek Gemischter Satz. Dá se to přeložit různě, třeba jako „popletená věta“ – příhodný název pro mé psaní. Náš přítel Dan se do tohoto vinařství dostal vlastně náhodou. Motal se kolem vesnice Eggenburg a nikde žádná vinice. A když se vyptával po nějakém vinařství, poslali ho za Rudym Neuholdem. Popili a skamarádili se. Rudy je prý takový rakouský Bílík. Má 8 hektarů a všechno si dělá sám, takže když vám stiskne ruku, pocítíte ty tvrdé mozoly. Víno nechává 20 měsíců na kalech, a to metodou „batonáží“, což znamená, že se kaly promíchávají. Druhá metoda „surlie“ je jednodušší, protože při ní dochází jen k usazování kalů. Zatímco nám Dan i Rosťa vysvětlují rozdíl mezi batonáží a surlie, vnímám kyseliny, pak minerály a nakonec troška hořkosti. Oceňuji příběh, který mi tento Veltlín s kapkou Muškátu umožnil. Ale příběh Rudyho je smutný. Je mu 62 let a nemá pokračovatele, dcera se o vinařství nezajímá, a tak Rudy stále čeká… A nejen na svou úrodu. Nakonec se dozvídám, že nejlíp by mi rozdíl mezi batonáží a surlie vysvětlil Mireček. Ale na Mirečkovi je přítomné jen mé čekání.

Jako třetí máme ve světě nejvíce pěstovanou odrůdu – Chardonnay a chuť přezrálých banánů. Ale je to trochu záhadná sladkost. Udivuje to i Marka Jeníčka, který má Chardonnay prochutnané z celého světa, zejména z Kalifornie: „Takové Chardonnay jsem ještě nepil.“ Je to vskutku evropsky netypická chuť, což vysvětluje i fakt, že tohle víno kdysi získalo zlatou medaili v Šanghaji. Tenhle vzorek se při ochutnávce tak vyjímal, že dnes trochu nezaslouženě vyhrál. Probíráme aféru, kterou měli Rakušané v 80. letech s přidávaným „dopingem“ vína – glykolem. Novináři jej v titulcích nazvali rovnou fridexem, a tak ze dne na den odstřihli rakouské vinařství od vývozu na několik desetiletí. Mimochodem přišlo se na něj náhodou a v naprosto neškodném množství. Dnes jsou rakouská vinařství opět na vzestupu. Víno mi během výkladu zteplá a já v něm zaznamenám nečekanou hořčinu. Ale baví mě to. Je to jako s našimi vztahy. Pokud jsou udržované v „ideální teplotě“, nepoznáme jejich skryté vlastnosti. Někdy příjemně překvapí, někdy jsou důvodem k odchodu. A debata o glykolu nás přivede k tomu, že je vlastně svým způsobem všechno jedovaté, záleží jen na množství. Marek vypráví o kamarádovi, který dělá pro Coca-Colu. Také do ní přidávají nějaký jed – kdyby tu deci sirupu, který lijí do tanku, člověk vypil, je okamžitě po něm. Otrávit se dá i vodou, což se nejednou stalo. Stačí vypít asi osm litrů za den. Co by na to řekl Mireček?
I přílišné čekání je smrtonosné.

Pijeme letošní Veltlín z vinařství Gschweicher, jeho majitel studoval dva roky na Novém Zélandu a pak ve svých 27 letech převzal rodinné vinařství. Soustředí se pouze na bílé a je v tom velký mág. Z jednoho hroznu je schopen vytvořit tři odlišná vína a pak z nich vyčaruje různá enologická couvée. Dan s ním zažil pozoruhodnou zkušenost. Koupil od něho víno, které pak záhy spatřil v regálech supermaketu Eurospar. Byl docela vytočený, a tak se otočil a jel si pro vysvětlení. Bylo nečekaně jednoduché – Eurospar jednou za rok po dobu tří týdnů dělá takzvanou podporu místních vinařů. Dan vychladl a po cestě domů přemýšlel, jak jsou ti Rakušané vůči svým vinařům velkorysí. Další vzorek ze stejného vinařství znají všichni, kdo s Danem oslavovali narození Šimona. Stejnojmenné víno je speciálně namíchané podle Danových chuťových pohárků. Za těch devět měsíců se změnilo nejen ve vůni, je víc živočišné. Rosťa tam cítí petrolejové tóny s dodatkem: „Konečně!“ Asi se jich při první ochutnávce při čekání na řemeslníka nedočkal. Dan pro Šimona schoval jednu bednu, kterou s ním ochutná při jeho osmnáctých narozeninách. Asi bude nepitelné, ale pokud se za těch sedmnáct let tady uvidíme, zvědavost zvítězí nad rozumem. Dan ve víně cítí bílou pepřovinu, takže se hned chopím kousku plesnivého sýra a užívám si…

V šesté sklence je koktejl Veltlínu ze dvou tratí. Kdosi tam cítí pivovarské kvasnice. A opravdu. Objevuji je ve vůni a jazyk si vzpomíná, jak ochutnával droždí, když máma pekla buchty. V tamním kraji bývalo dříve moře, takže hluboké kořeny mohou zachytit stopy lastur. Co by tam objevil Mireček? Asi už nepřijde, ale jsou tu historky s ním. Na jedné ochutnávce jednotlivá vína nezapíjel vodou, ale svou sudovkou. A poznala ho i Markétka, za kterou jsem dříve chodil do jiné vinárny, stejně jako Rosťa s jizvou na čele, po kterém tam tenkrát „chňapla“ paní Blanka (to byl ještě bez jizvy) a odvezla si ho večer domů, kde byl rozmazlován po dobu pěti let. Markétka měla s Mirečkem rozjednaný kšeft pro nějakou ambasádu, ale shodou okolností ho nakonec dostal náš přítel Dan. Když to Mireček zjistil, zazvonil Markétce o půlnoci telefon. A slyší, jak „pošuk od Vavrisů“ do sluchátka huláká: „Hele, jestli to nebudeme mít my, tak nikdo!“ Mireček je hodně sebevědomý. A jeho sebevědomí zřejmě nezná hranic. Rosťa zavzpomíná, jak pořádal pro skupinu architektů narozeniny, při kterých Mireček oslavence vehementně „oslňoval“ neskutečnými enologickými znalostmi, o vybraném chování nemluvě. Jeden z jeho pádných argumentů byl: „Koukejte si to víno koupit, jinak tomu nerozumíte!“ Když narozeniny skončili, ptal se nejen oslavenec udiveně: „Hele, co to bylo za blázna?“ A Rosťa ze své duše obchodníka vykouzlil geniální vysvětlení: „Víte, on to byl k tomu vínu takový kabaret.“ Dodneška nemohou architekti na Mirečka zapomenout a možná při příštích narozeninách budou chtít taky kabaret.

Do sedmé sklenky mi Dan dolévá další Veltín od Schuckerta. Je vyrovnaný, nic z něho neční, ani slanost, ani minerály, ani alkohol a žádné statky. Je prostě neutrální.

Zato v osmé sklence zaznamenáváme nárůst bílkovin, takže už popíjíme víno gastronomické. Dan opět nezklame svým kulinářským zážitkem, kdy se při jednom večírku rozplýval nad hovězím srdcem, bylo tak úžasné, že nad ním neohrnovaly nos ani přítomné dámy. Právě k téhle „srdcové záležitosti“ by prý tohle víno pasovalo. Rosťa si k němu představuje vepřové s koprovou omáčkou. Pravdou je, že kdybych neměl k červenému masu červené víno, také bych po tomhle sáhl. I když je z roku 2011, stále má překvapivý potenciál. Přesto mi připadá už sympaticky zádumčivé, takže jeho potenciál by mohl spočívat až v meditativní rovině. Je to první vzorek, který jsem nevylil.

Dan nám nalévá další Veltlín a pokládá otázku: „Kolik myslíte, že má alkoholu?“ Jediný Rosťa s jizvou na čele pozná, že má víc jak 14%. Druhý Rosťa mu znale podává ruku. Dan přidává další porci kulinářských vzpomínek: jedním z nejkrásnějších jídel pro něj byly 16 hodin marinované kachní žaludky. Rosťa souhlasí, protože on si z nich dělá rizoto. „Kilo za 69 Kč,“ mrká na mě významně. Netuším, proč jim tyhle vnitřnosti chutnají, ale asi bych na ně potřeboval i kachní žaludek.

V poslední sklence máme totéž, ale o rok mladší. Rok 2011 byl pro rakouské vinaře extrémně problematický, sklizeň byla skoro poloviční. Asi proto je tak vybledlé a jemné, je za tím cítit houževnatá práce. Čekání na sklizeň a čekání jaké víno se z toho vykrystalizuje. Vinařství je hodně o čekání… a trpělivosti. Člověk je na rozdíl od zvířete v očekávání smrti. A svým způsobem života to v sobě podvědomě popírá a živí v sobě naději.

Já teď čekám na Mirečka, ale nadějně to nevypadá…

Pak se všechny pohledy upnou ke vchodu. Otočím se. Že by Mireček…?

Váš Vínomil Dorazil

Seznam degustovaných vín:

1) Welschriesling 2014,Weingut Schuckert
2) Gemischter Satz 2014,Weingut Neuhold
3) Chardonnay Divinitus 2012,Weingut Schuckert
4) Grüner Vetliner 2015!,Weingut Gschweicher
5) Grüner Vetliner Birth of Šimon 2014,Weingut Gschweicher
6) Grinie 2014, Weingut Neuhold
7) Grüner Vetliner Nestelbecher 2014,Weingut Schuckert
8) Weinviertel DAC Selection 2011,Weingut Schuckert
9) Grüner Veltliner Novemberlese 2012,Weingut Schuckert
10) Grüner Veltliner Novemberlese 2011,Weingut Schuckert
11) Zweigeltrebe ,Weingut Schuckert