JAK MÍT OCHUTNÁVKU V RUCE

Degustace vín z vinařství Gschweicher ze dne 9. 4. 2015

Sešlo se nás jenom sedm. Zbytek se omluvil kvůli chřipce a další zůstali preventivně

v bezpečí svých domovů, aby na ně bacily nemohly. Není bez zajímavosti, že čím méně je

lidí, tím je ochutnávka delší. Náš přítel Dan pak víc odkrývá svůj stále lepší vypravěčský

talent.

Začínáme suchým šumivým Frizzante. Vytane mi vzpomínka na barmanku Andreu, která

se po něm vždy opila. Občas jsme souzněli nejen výší procenta alkoholu v krvi. Zvláště když

jsem byl posledním hostem. Podobnou vzpomínku na Andreu v sobě chová i můj bratr, který

mi sem něco přinesl. Danův výklad ho natolik uchvátí (a možná i ta vzpomínka na Andreu),

že se mu nechce odejít. Ale musí. Už včera se jim ztratil pes a manželka nemůže být přece

sama doma. Alespoň jí bude moci večer vyprávět o tom, že jsou tři způsoby, jak u vín docílit

šumivého efektu. První je nakvašení v lahvi. Při této nejušlechtilejší metodě se lahve ručně

(ve větších vinařstvích strojově) obrací každý týden po dobu třeba dvou let. Lahev je

prozatímně uzavřena pivní zátkou, aby se z ní jednou mohly vypustit nežádoucí sedimenty.

Protože se přímo v lahvi přirozenou cestou vytváří kysličník uhličitý, musí mít láhev silnější

sklo, aby neprasklo. Touto cestou přicházejí na svět nejdražší šampaňská. Při druhém způsobu

probíhá nakvašení přímo v tanku a lahve se pak plní kvalitními sekty. Při třetím způsobu se

kysličník napere do tichého vína a výsledný produkt právě popíjím – Frizzante.

Druhý vzorek Veltlínského je mi známý. Šimona jsem pil minulý týden při oslavě narození

Danova syna Šimona. Je to jednoduché víno, lehounce aromatické a údajně už nese typický

rukopis vinařství Gschweicher. Tohle vinařství zdědil po svém otci Gerhardovi mladý syn,

který ve 26 letech odjel na zkušenou na Nový Zéland, aby se vrátil jako vystudovaný enolog a

postupně všechny tratě vinařství převzal a dal jim i trochu jiný „rukopis“.

Třetí Veltlínské se jmenuje GrooVee. Název je přizpůsoben americkému trhu, který touto

zkratkou míní „Green“ Veltlín. Je už o stupeň dospělejší, dva roky ladění mu ubraly na

kyselině. Připadá mi, jako by bylo zahloubané, a napadá mě termín „introvertní víno“. Padají

věty typu: „Progres v celistvosti, stopa jde dál a cena výš. Velký dotek v květu.“ Dá se v něm

leccos hledat, takže jsem zvědavý, po čem mi bude umožněno pátrat v dalším poháru.

„Moc hezký Veltlín,“ pronáší Dan o moku z tratě, kde jsou i padesátileté keře. Je to zatím

nejsušší vzorek, v němž je možné nalézt mango a zejména ananas. Na jeho konci mi na patře

dovádí kyselinka s kořením. A zase budeme o něco chytřejší – kvasinky vytahují z révy

enzymy a každá kvasinka vytváří specifické enzymy. Právě ony vnášejí do vína „nevídané“

chutě a vůně. Proto je například u Chardonnay možné docílit pocitu, že právě „koušete“ do

banánu. Existují ovšem i inertní kvasinky. Odebrané vzorky ze slupek hroznů pak míří do

laboratoří, kde se z nich vykouzlí kvasinka, která je v podstatě přirozená, neodchyluje se od

charakteru odebraného vzorku, naopak jej podtrhuje. Snahou každého dobrého vinaře však je

nemanipulovat s kvasinkami! Mělo by to být vlastně jeho poslání. O co především jde? Uvěřit

pravdivosti vína. Pravda je přeci ve víně, nikoli v umělých kvasinkách.

Pátý Veltlín o sobě prozrazuje nazrávání v dřevěných sudech (cca 5 měsíců), což se odráží

i v ceně. Kvasinky tu vykouzlily koš tropického ovoce a údajně i santalové dřevo. Pijeme

vína, která jsou v lahvích teprve týden nebo dva. A u tohoto vína je to zatím nejvíc znát –

ještě nemělo čas se otevřít. Zato Dan nám otevírá brány do rakouských vinařství. Na 80.000

hektarech jsou rozmístěné 4 základní oblasti (Niederösterreich, Wien, Steiermark a

Burgenland). Jen pro srovnání, u nás jsou všechna vinařství na 18.000 hektarech. Rakušané

nejvíce pěstují právě Grüner Veltliner (36%) a pak Riesling (rýnský). Rok 2014 byl pro naše

vinaře pohromou, v Rakousku to dopadlo o něco lépe, ale se sklízením si vinaři, řečeno jejich

slovy, „užili“. Všechno museli sklidit ručně, stroje by letošní choulostivou úrodu příliš

poškodily.

S další sklenkou k nám přichází Riesling Klassik! Při něm se nám připomíná skandál

z roku 1986, kdy inspekce objevila v rakouských vínech náhražku glykolu. Média o něm

psala jako o „fridexu“ ve víně a během jediné noci se export rakouského vína snížil na nulu.

A vzápětí byly vytvořeny nové zákony. O téhle nekompromisnosti vinařů si mohou nejen naši

vládci nechat zdát. Vinaři jsou lidsky holt jiný kalibr než politici. Cítí jinou úctu ke klientům a

k zákonům než politici k voličům a k zákonům.

Popíjíme Muškát žlutý a náš přítel Dan se ptá, kdo z nás ví, ze kterých odrůd se vyrábí

maďarské Tokajské. Ani jeden z nás to nedokáže poskládat. Je to především námi popíjený

Muškát žlutý, dále Lipovina a Furmint (a v malém množství i odrůdy Zéta, Kabar a Ryzlink

vlašský). Muškát je ve vůni nádherně plný, ale v chuti bych jej asi nepoznal. „Neudržel tělo,

ale přesto je rozpoznatelný,“ krotí mě Dan.

Následující Chardonnay je hezky suché a tím i příjemně řízné na patře. Je skoro bez cukru

(1,1g/l), což pro tuto odrůdu není zrovna typické, ale mně tím imponuje. Rosťa slastně

pronese: „Elegantní.“ Druhý Rosťa s jizvou na čele přikývne a naoko sebevědomě dodává:

„Oproti tomu Ryzlinku je vyrovnaný a sebevědomý.“ Zřejmě vlastnosti, které zrovna postrádá.

Devátý je Grauer Burgunder (Rulandské šedé) Magnum, takže se na nás směje z 1,5 litrové

lahve. Má zatím nejlepší viskozitu i barvu a odráží se v něm zatím největší procento alkoholu

(13%). Dan mě příjemně zaskočí originálním příměrem: „Netypický, zvídavý.“ Nemohu se

dočkat, s jakými porovnáními přijde příště. Zřejmě v sobě začíná objevovat spisovatelský

talent. Tady je vidět, co všechno dokáže víno v člověku probudit.

Při dalším víně se dozvídáme o rakouském Falstaffu (výběr nejlepších rakouských vín).

Má osm kategorií a kdo v něm není, jako kdyby v Rakousku neexistoval. Tenhle Sauvignon

Blanc vždy končí na předních místech. Cítím v něm bez a kopřivy. Je opravdu hutné a těžké.

Rosťa (bez jizvy na čele) nadzvedává naplněnou sklenku a doslova mě odrovnává

poznámkou: „Už jenom ta sklenice je těžká.“ Jestli je to pro něho skutečně tak patrné, tak to

má opravdu „v ruce“. Představuji si, kolik plných sklenek denně asi musí obtěžkat, když tak

jemnou nuanci ve váze cítí.

Poslední víno je důstojným zakončením. Zrálo ve velkém dřevě, oslovuje mě z něj

doutníkový list, který spolehlivě přebíjí celkem vysokou kyselinu (7,0g/l). Je to zatím

nejdospělejší víno, také dlouho zrálo na slupkách z až osmdesátiletých keřů. Objevují se

třísloviny i sladkost. Konečně víno, které nebylo jenom týden v lahvi (r. 2012). Ostatně ten

krátkodobý pobyt v lahvích mě nutí parafrázovat Vladislava Vančuru: „Tento způsob

ochutnávky zdá se mi poněkud nešťastným.“ Opravdu zvláštní ochutnávka. A dobrá

zkušenost. Pokouším se vcítit do mysli bohatého šejka, kterému rádci vybrali deset nevěst.

Všechny zrovna před týdnem či dvěma dosáhly sedmnácti let a on si musí hned jednu vybrat.

A tak každou okusí a přitom tuší, že každá z nich bude za dva či tři roky vypadat jinak.

Krásněji, vyzráleji… nebo taky ne.

Nějak často srovnávám víno se ženami (jednoho se mi momentálně zřejmě tolik

nedostává). Bude to asi tím, že nejsem šejk. Nebo že bych ještě nedozrál? Podstatné však je,

že…

Váš Vínomil Dorazil.

Seznam degustovaných vín z vinařství Gschweicher

1. Grüner Veltliner Frizzante 2014

2. GV Klassik 2014

3. GV Weinviertel 2014 DAC GrooVee

4. GV Galgenberg 2014

5. GV Königsberg 2014

6. Rieling Klassik 2014

7. Gelber Muskateller 2014

8. Chardonnay 2014

9. Grauer Burgunder Magnum 1,5 l 2014

10. Sauvignon Blanc Reipersberg 2014

11. GV Primary rocks 2012 (83. leté keře)