JEN JAKO BY MI ULÉTLY VČELY…

Ochutnávka zaměřená na Dornfelder ze dne 18. 11. 2015

Kdysi mi jeden kamarád na mé narozeniny daroval bílé tenisové triko. Na jeho na zádech jsem měl své tenisové jméno: Dorn Felder. Mockrát jsem si s trikem tenis nezahrál a navíc jsem ho tak zabarvil, že už nešlo vyprat – pil jsem v něm právě Dornefelder, takže bylo jen otázkou času, kdy jím jednou své tenisové triko pokřtím. Mohl jsem se i jinak přesvědčit, že Dornfelder je dobrá barvířka. A tak přemýšlím, čím svůj život jako zvláštní „odrůdu“ přírody potřebuji přibarvit, aby byl plnohodnotně červený či krásný, jak se v ruštině říká červené barvě. Anebo aby byl „red“, jak se řekne v angličtině. Bude to nějaká zdánlivě nepatrná věc, která je ovšem nezbytná. Nedávno mě udivila informace, že člověk by přestal existovat za čtyři roky, kdyby vymřel tak nepatrný tvor, jakým je včela – opylovač flóry. Jsou samozřejmě na světě místa, kde je opylovačem jiný tvor nebo prostě vítr, ale na téhle informaci jistě něco je. Včely tu žijí údajně dvě stě miliónů let, ale pokud jsou „medem“ života, bzučí tu asi mnohem déle. O včelách by se dalo psát na mnoha stránkách a byla by to samá udivující fakta. Pro mne je nejzajímavější, že pouze královna matka je vybavená pohlavními orgány a pouze ona je v úlech rodičkou. Vypadá to, jako by dělnice musely své královně sloužit, ale opak je pravdou. Královna slouží dělnicím. Ony ji potřebují k tomu, aby kladla vajíčka, i když za to má jistá privilegia. Dělnice dokonce mohou svou královnu svrhnout a vybrat si jinou. Někdy se dokonce stane, že jsou ve včelích úlech královny dvě. Přemýšlím, kdo slouží mně jako pánu tvorstva anebo komu sloužím jako „král“ já. Jestli mým depresím slouží má maličkost, nebo já sloužím jim. Tak blbé otázky může řešit jenom člověk, v tom je opravdu králem. Ve včelstvu vše funguje, protože je prosto myšlenek vůbec, jednotliví členové jsou na sobě tak závislí, že nemají čas a prostor na nic myslet. A pokud se takový člen náhodou na delší čas ocitne o samotě, přijde na něho možná i mini myšlenka, která ho spolehlivě zabije – zahyne (např. osamělá dělnice, matka či trubec nebo plod). Mezi včelami funguje dokonalá dělba práce, je to dokonalý živý stroj neovlivňovaný emocemi, funguje – každý dopředu ví, co má dělat. I když s těmi emocemi bůhví…

Co mně, člověku, dělá život barevnějším? Láska, umění, myšlenky, víra, víno…? Všechno, co jsem vyjmenoval, může být sebedestruktivní jako životodárně opojné. Ale vraťme se k Dornfelderu, který sloužil červeným odrůdám, aby byla ještě víc červená a krásná. Odrůda měla původně sloužit k doplňování základních odrůd jako Modrý Portugal nebo Rulandské modré a díky své syté barvě byl a je Dornfelder používán jako krycí odrůda méně barevných vín v méně příznivých ročnících. Je to německá odrůda vyšlechtěná v roce 1955 Augustem Heroldem ve Státním výukovém a výzkumném ústavu pro vinohradnictví a ovocnictví ve Weinsbergu křížením dvou novošlechtěnců: Helfensteiner (Jakubské x Trolínské) x Heroldrebe (Modrý Portugal x Frankovka). Odrůda byla pojmenována po zakladateli Vinařské školy ve Weinsbergu Immanuelu Dornfeldovi. V r. 2004  byla odrůda po malých průtazích zapsána do Státní odrůdové knihy ČR. V posledních letech se prosazuje stále více a stále více se z ní vyrábějí odrůdová vína. V Německu se Dornfelder pěstuje na 7,5 % plochy vinic, z toho na 7142 ha v oblasti Pfalz, na 346 ha v oblasti Baden-Württemberg a na 111 ha v oblasti Franken.

Z pohledu kvality víno této odrůdy v hodnocení předstihuje své rodiče, a to jak Modrý Portugal tak i Trollinger, je však výraznější a není tak jemné jako Rulandské modré. Důvodem je právě ona vysoká rodivost, kdy při vyšší výnosnosti (nad 16 tun z hektaru) dosahuje cukernatosti pouze 14-16 gramů na litr. Dornfelder se začíná výrazněji pěstovat i u nás nebo v Rakousku. Na Slovensku není odrůda zatím uznaná, ale pěstují ji někteří drobní vinaři v okrajových vinařských oblastech na západním Slovensku.

My ovšem začínáme Modrým Portugalem – Portugieser trocken od Junga a Knoblocha, což není pro srovnání i pro zavínění úst špatný nápad. Od samého vinaře máme v druhé sklence už Dornfelder a můžeme tak pocítit jeho ovocitost a absenci tříslovin. Odrůda prý velmi chutná ve stavu hroznu. Ty se však nesmí sbírat příliš brzo, jinak by víno bylo příliš agresivní. Vzpomínám, zda jsem tuhle odrůdu někdy ochutnal za komunistů. V té době to byla totiž béčková odrůda. Neochutnal. První víno, na které jsem po revoluci pravidelně začal chodit, bylo André. Tenhle „brus“ je vlastně opakem toho, co právě dostávám do druhé sklenky od stejného vinaře. Dornefeldr mě vítá absencí tříslovin a výraznější kyselinkou, jak se sluší a patří.

Ve třetím vzorku ochutnáváme produkt vinařství Schreieck z oblasti Pfalz. Nečekaně brzo mě potkávají „statky“. Je koncentrovanější, za což může delší macerace, sušší na konci, kde mě též udivuje lehounká slanost. Možná tím charakterizuji spíše svůj zdravotní stav. Asi by mi chutnalo jinak, kdybych měl lepší den.

Ve čtvrtém vzorku chutnám totéž jen o rok starší (2011). Žádná živočišnost jako v předešlém, je znát víc cukru, a proto nepřekvapuje náznak povidel. Někomu se může zdát až fádní, je prostě takové konejšivé. Náš přítel Dan si při něm vzpomene na předešlý večer, kdy si doma hodinu před půlnocí otevřel Merlot z Nového Zélandu, ročník 2003. Vytáhl si plesnivý sýr a každým lůčkem vnímal, jak mu krásně v ústech stahuje z Merlotu kyseliny. Užíval si to do dna. Danův oblíbený dodavatel španělských produktů, pan Velkoněmec, se neudržel a se smíchem zahlaholil: „Ten má půlnoční orgie! Asi nic nedělá, když si takhle hraje.“ Já se spíše divil, že byl tak „brzo“ doma, protože jeho pracovní doba, nemálo spočívající v prožití se do vína, je pro normálního smrtelníka na pokraji přežití. Stává se, že spí dvě až tři hodiny denně a jeho tělo je navíc k množství „pracovní tekutiny“ neuvěřitelně vstřícné.

Pátý vzorek, čtvrtý Dornfelder, prošel jemným a tedy šetrným lisováním. Takhle si jej na 11 hektarech vymazlilo vinařství Guntrum. Dozvídáme se, že produkce je 35 hektolitrů na hektar, a zkušený a moudře vínem propitý Janík se mě ptá: „A proč se neříká třicet pět tun na hektar? Jako to bylo dřív.“ Předkládám otázku Danovi. „Ano, dříve to bylo v tunách, ale to se vážily hrozny, dnes se měří na hektolitry mošt.“ Přestože jde o třídu QbA, ohleduplné lisování z něho dělá už sofistikované víno. Mám u něj napsáno „trochu náraz“, ale spíše jsem asi narazil na nepříznivý den.

V šestém vzorku jsme zpátky u Junga a Knoblocha, ale jeho označení „premium“ značí, že půjde o výběr z hroznů. 40% moštu zrálo 8 měsíců v dřevěných sudech. Ve vůni cítím trochu hobliny, a tak si vzpomenu na „Jamese Bonda“ mezi českými vinaři, který nám nedávno vysvětlil, jak to s těmi hoblinami – ve skutečnosti s práškem – ve víně je (viz. článek JMENUJE SE BÍLÍK… LUBOŠ BÍLÍK). Je znát nízký obsah cukru (0,5) i nižší kyseliny (4,9) a už těšivý alkohol (13,5). Opět reakce pana Velkoněmce: „Na to, že je to jednoodrůdové víno, je to hodně kulaté.“ Pravdou je, že do mě hezky klouže.

Šestý vzorek barvířky je opět z vinařství Schreieck. Udeří svou animalitou, Ludva po prvním doušku prohlásí: „Typický kurník. Líbí se mi.“ Je suché až svíravé, což mě u této odrůdy překvapuje. Musím si nechat ještě dolít, abych se ujistil, že se nemýlím. Nemýlím se, ale začnou mě bolet kolena, a tak si jako pokaždé při téhle újmě vzpomenu na Jindřicha VIII. Ne kvůli jeho šesti manželkám, ale kvůli nezřízenému pití a přežíraní se, které vyústilo v dnu a ta je spolehlivě cítit v kolenou.

A je tu poslední test stále oblíbenější odrůdy. Jsem zvědavý – budu pít totéž jen o dva roky starší. Až tak odbourané kyseliny jsem nečekal. Někdo prohlásí, že je to víno roztomilé a to docela sedí. Cítím tam víc sudu, pravděpodobně amerického, než v předešlém, a proto ve mně zanechává spíše ženský než mužský dojem, jako u zmíněného André. Dornfeldera bych v tom nepoznal, ale jsem vděčný za to, jak pestrou škálu jsem u jedné odrůdy, která vznikla docela nedávno, poznal.

Máme tu pro změnu snad nejstarší odrůdu, navíc neznámého původu – údajně ji už znali staří Peršané. Taky tak hezky zní – Syrah. Jako když si vybavujete nějakou dávnou perskou milenku. Vzpomínáme při ní na Gerharda Becka, který celkem předčasně možná reinkarnoval do své oblíbené odrůdy. Mnozí z nás si jej ještě pamatují. Rosťa tvrdí, že je jemně za zenitem nebo na vrcholu. Kromě jizvy na čele má na sobě i v sobě spoustu paradoxů. Ludva přidává: „Dávám mu ještě čtyři hodiny.“ Teď nevím, jestli Rosťovi nebo Syrahu. Náš přítel Dan vzpomíná, jak si jej před dvěma lety koupil Janík na bedny. Moc se mu líbil, ale byl jediný…

Následuje Rulandské modré od nesmlouvavého vinaře Martina Kunze. Porovnáváme barvy Pinotu a Syrahu… Totožné. Chuti se to naštěstí netýká. A tak zkouším dál a dál a už mu přicházím na „rozum“ a „cit“, ale sklenka je prázdná. Po Pinotu ve mně vždy zůstává takový nedefinovatelný smutek. A to nejen proto, že se dívám na dno sklenky. Jako by mi Pinot říkal: „Nic si z toho nedělej, že jsi jenom člověk. Někteří tvoji kamarádi ve zvířecí říši mají sice intenzivnější smysly i emoce, ale ti mě nikdy neochutnají.“ Takže o následujícím Pinotu už teď psát nemohu. Snad jen to, že jsem si po něm připadal nějak ztracený. A stýská se mi po tom tenisovém triku, protože už patrně nedám žádný smeč. Snad jednou svému osudu. Hezká ochutnávka… Jen jako by mi ulétly včely…

Váš Vínomil Dorazil

Seznam degustovaných vín:

1) Portugieser trocken 2013, Jung & Knobloch

2) Dornfelder trocken 2014, Jung & Knobloch

3) Dornfelder, 2013, Weingut Schreieck

4) Dornfelder 2012, Weingut Schreieck

5) Dornfelder 2013, Weingut Guntrum

6) Dornfelder premium 2009, Jung & Knobloch 

7) Dornfelder S Klasse 2013,Weingut Schreieck 

8) Dornfelder S Klasse 2011, Weingut Schreieck 

9) Shyrah 2009, Weingut Beck 

10) Spätburgunder, 2007, Weingut Kunz

11) Spätburgunder spätlese 2011, Weingut Klein