JEŠTĚ SE DOČKÁME...

Novoroční degustace z 14.1. 2016

Tak došlo na rekapitulaci minulého roku. Dozvěděli jsme se, že náš přítel Dan dováží 180 druhů vína ve stylu, jak sám říká: „undergrand a nikoli main streem“. V loňském roce Dan dovezl úctyhodných 33.000 lahví a poznal desítky vinařských rodin, se kterými strávil čas do ranních hodin. „Obětoval“ se, abychom i my mohli produkty těchto skvělých vinařů ochutnat a proniknout do jejich divokého dospívání či moudré dospělosti. Srovnal bych to k jízdě horskou drahou, kterou si člověk víc prožije, když se paradoxně naučí větší trpělivosti – je schopen vnímat každý okamžik jízdy. Sám vím, že bez té trpělivosti a jisté úcty k okamžiku, je člověk schopen „projet“ nejen dny, ale i roky a někdy i celý život; ani nevědět jak.

Dovolím si také rekapitulovat loňský rok. Ve vesmíru vybuchovaly další supernovy či neutronové hvězdy a astrofyzici s nimi objevili desítky nových planet. Počet obyvatel se na Zemi zvýšil zhruba o 100 milionů, tedy na 7,5 miliardy. Rozdíl mezi menšinou nejbohatších a zbytkem světa se neobyčejně prohloubil -- 62 miliardářů vlastní tolik jako polovina světa. Z jiného pohledu – procento těch nejbohatších má větší majetek než 99 % obyvatel. Evropa se utkala se znepokojivým nástupem migrantů, který neustáli zvláště naši sousedé – Němci. Já si loni poprvé uvědomil, co to je pseudohumanismus a jak je zrádný. Reklamně otevřená náruč Angely Merkelové vůči národům, které jsou zmítány válkami či ekonomickými problémy, u mě tolik nesymbolizovala nesporné křesťanské hodnoty, jako naivní politický přístup, který je prost vidění souvislostí – jak historických tak psychologických. Ještě nikdy jsem si tak hluboko neuvědomil, jaký vliv mají sociální sítě na životní rozhodnutí, kdy lidé nahlížejí na svůj osud z virtuálního pohledu. Opět jsem silně pocítil, jak světu chybí zdravý selský rozum. Ještě víc mě vyděsil takzvaný Islámský stát, který chytře využívá zmíněné sociální sítě a chytá do svých pastí frustrované jedince, které si kultura konzumní společnosti sama vyrábí. Loni jsem též nejvíce pocítil, s prominutím, „nasranost“ vůči Americe, která se silou snažila vnutit svoje chápání demokracie do zemí, kde vládly a dlouho budou vládnout jiná pravidla hry. Její neempatický a jakoby hodný přístup to světu pěkně zavařil. To neznamená, že nemám některé její hodnoty rád. Taky jsem se divil, co ze svých úst dokáže vypustit jejich kandidát na prezidenta, který měl za manželku naší vykutálenou manželku Ivanku. A víc mi otevřelo oči patologické (bohužel politicky logické) uvažování ruského prezidenta, kterého jeho národ víc a víc zbožňuje. Kam tento svět politicky spěje?! Jak rychle mění doba etiku a estetiku, a jak častěji si tyto pojmy plete navzájem? Tuhle otázku jsem si jistě nepoložil sám. A kam spěju já, když opakuji tytéž chyby? Tuhle ne moc účinnou sebereflexi jsem si loni prožil přímo vydatně, i když jistá neopominutelná pozitiva měla. Nejen v tom, že jsem se snad nejhlouběji pokoušel zachytit pravdu vín, která mě nejednou hezky „uzemnila“.

Tak jdeme na ně. Na řadě je Savignon Blanc z roku 2014 a jeho typický angrešt a květ bezu, někdo v něm cítí černorybízový list. Zajímavé je, že tohle víno z viniční tratě Reipersberg, vyrostlo asi 10 km od Znojma a je to úplně jiná písnička. To tvrdí velký znalec vína Jiří Mejstřík. Je to nejen geologickým zlomem a sluncem, ale též v tom možná hraje roli fakt, že když se rozpadlo Rakousko Uhersko, němečtí vinaři se odsunuli do Rakouska, ti co pro ně dělali pomocné práce, zůstali ve Znojmě a vytvořili si jinou vinařskou tradici. A když k tomu připočtete padesát let socialismu...

Další je Veltlín. Hrozny byly sbírány 15.11. 2011, takže už má vyšší cukernatost, o jeho kvalitě vypovídá fakt, že jej Falstaf zařadil do své ročníkové knihy. Falstaf je prestižní vinařská instituce, ale asi není tak úplně nezávislá, protože z vybraných vinařství jde necelý cent z každé lahve do jejich fondu právě na reprezentaci. Alespoň to tvrdí náš hrábě Tadeáš.

Třetí vzorek je Rulandské šedé z Rheinpfalzu, kde ve svém muzeu mají údajně nejstarší lahev na světě. Pamatuje ještě císaře Konstantina (r. 365). Dnešní lahev upoutá svou vinětou, na které je rozložený metr. Dlouho nám trvá pochopit význam zobrazení. Pokud je metr celý pozlacený, dosahuje víno nejvyšší ohodnocení, šedá barva mu na kvalitě ubírá. Na vinětě trochu šedého metru je. Jakousi „šedinku“ tam vzadu také cítím, ale Jiří Mejstřík to přikládá kvasinkám.

Ve čtvrté sklence máme další Rulandské šedé. Je od Michala Kunce. Zaznamenávám disharmonii ve vůni a chuti, slibuje mi sladkost, ale dočkám se i ne nepříjemné hořčinky. Rosťa B. tam cítí mejdlíčko. Jiří vzpomíná, jak jej v dospělosti znovu po letech ochutnal a jaký to byl pro něho hnus. Taky nedokážu pochopit, jak nám tenhle ztužený paznehtový rosol mohl v dětství chutnat. Zřejmě proto, že byl proti čokoládám podstatně levnější. Celá tahle doba měla příchuť mýdlíčka.

Opět Rulandské. Tentokrát z prvoligového vinařství Guntrum. Za zmínku stojí postřeh hráběte Tadeáše: „Takové rokokové“. Mně ve vůni prozrazuje, že si užiju kyselinek a skutečně – je roztomile divoké. A je tu novinka: máme potěžkat lahev Hipingu (také Guntrum). Všichni drahou lahev (proto ji neochutnáme) bereme do ruky a znalecky ji podle váhy „degustujeme“. Tahle scénka by se vyjímala na podiu divadla Járy Cimrmana.

Konečně červené. Jeho hrozny jsou skrápěné a tímto rozmazlovaným vínem není nikdo jiný než Pinot Noire. Je takové malátné, až unavené. Vendulka říká: „Jakoby zředěné.“ A náš hrábě: „Tenké.“ Rosťa B. dává po chvíli druhému Rosťovi přičichnout prázdnou sklenku a ten vypije poslední zteplalý zbytek vzorku a zjišťuje, že malátnost je pryč. Také tak učiním a skutečně najednou má Pinot mnohem bohatší škálu.

Další červené nám připomíná komika legračního filmového četníka. Ne svým umem, ale jmenuje se Baron de Funes. Je to reserva, která zrála v americkému (70%) i francouzské dubu (30%). Víno mě upoutalo, sudy nejsou prvoplánově cítit, ale zaujal mě také rozhovor obou Rosťů. Rosťovi B. se před pár dny narodil syn Benjamin. Ukazoval mu fotografii, na které je evidentní podoba otce. A víte proč? Na to mu dal odpověď Rosťův veterinář. Příroda u savců zařídila, aby se malý sameček půl roku po narození podobal svému papá, protože jinak by ho otec mohl zavrhnout. Že je příroda moudrá, vím i u tohoto cuveé.

A jsme v oblasti Rjoja, kde Crianza musí být dva roky na sudech. Jiné oblasti mají ve Španělsku na Crianzu poloviční lhůtu zrání. Pijeme Magnum 2009, tedy z 1,5 litrové lahve. Náš přítel Dan kdysi slíbil své ženě, že si bude dávat jen jednu lahev k večeři. Hádejte, kterou lahev občas zvolí.

Předposlední vzorek je od Camille Cayran z vesnice Cairanne, která je kousek od Châteauneuf-du-Pape. A opět jsem nezklamal, nemám u toho nic napsané, což značí, že jsem byl něčím unešený. Ale čím? Vinařství má v sobě zapuštěné čtyřiceti pětileté keře...

A nakonec důstojné finále -- Châteauneuf-du-Pape. Při něm mohu muslimy politovat, že nemohou pít víno. Kdyby někdo z nich našel zálibu v tak požehnaném moku, porušil by fatvu, což je pro věřící závažný příkaz (někdy jen i doporučení). Fatvu udělují duchovní šiítského islámu, především muftí a jsou jich spousty a různé. Loni vydal fatvu jeden salafistický učenec na stavění sněhuláků a velký muftí vydal v Saudské Arábii fatvu, že se smí vdát desetiletá dívka. Ale před pár dny se překonal a vydal fatvu, že jsou v Islámu zakázány šachy. A přitom Arábie hrála šachy dřív, než poznala islám. A byli právě to první muslimové, kdo šachy rozšířili do světa a přivezli je do Evropy. Že by přitom neochutnali evropská vína?...

Naše Evropa vykročila do nového roku. Němci museli svůj postoj k emigrantům přehodnotit. To co bylo dřív pro politiku tabu jenom vyslovit, teď toho mají plnou pusu. Dánové dokonce hodlají uprchlíky separovat do táborů mimo obytnou zónu. Jedno dánské město jde tak daleko, že ve veřejných budovách, kde poskytují stravování (školy, školky), bude povinné mít na jídelníčku jídlo z vepřového masa.

Čeho se ještě dočkáme? Na to my, hosté našeho přítele Dana, můžeme najít různé odpovědi při různých vínech. Asi nejvíc záleží na nás, jestli i my budeme mít život jako víno. Ale proč se to tak často nedaří?... No nic...

Váš Vínomil Dorazil

Seznam degustovaných vín

Bílé:

1. Gsechweicher, Roschitz 2014, Savignon blanc

2. Schuckert 2011, Gruner Veltliner

3. Schreieck 2013, Pinot Gree

4. Lorenz H. Kunc 2010, Pinot Gree

5. Guntrum 2014, Pinot Gree

Červené:

6. Louis Max 2010, Pinot Noire

7. Baron de Funes, Esteran Martin reserva 2010, Cabernet Savignon, Grenache

8. Rjoja Alta, Edulis Magnum 2009, Crianza

9. Camille Cayran, řada Les Vosounces 2010, Chiraz, Mourveder, Grenache

10. Châteauneuf-du-Pape, Domaine de L‘ Arnessque 2011