JSEM Z TOHO JELEN…

Zkusmá ochutnávka z jižní Rhôny ze dne 16. 4. 2015
Náš přítel Dan a Ivan Tomek mají za sebou další výzkumnou cestu po oblasti jižní Rhôny. Pět dnů prolévali svá patra stovkami vzorků vín, a ta, která je zaujala, spočinou i na našich patrech. A po cestách jim „cvrnkly do klobouku“ tři oříšky v podobě bílých vín. Ale z těch jsme nakonec ochutnali dvě, to třetí asi cestu nepřežilo.
Hned první vzorek nás upozorňuje, že bílá z jižní Rhôny nejsou tolik o kyselinách, na které jsme zvyklí z našich vinic. Kvasí při teplotě nejvýše 14 stupňů a téměř rok nabírají sílu v dřevěných sudech. Kdosi v něm cítí hořčinu, kterou já vnímám jako koření, a překvapuje mě, že si tohle úvodní víno dokážu představit k jídlu – k tučnějšímu sýru nebo k zákusku. Poprvé vidím, jak si na ochutnávce dělá jedna dívka „selfie“ (fotí se při ní). Tohle vidět před deseti lety, tak bych si možná myslel, že si sem odběhla z nějaké psychiatrické léčebny. Doba je šíleně rychlá, o „rychlokvaškách“ nemluvě (týká se jak výrobků, tak lidí). Zaujal mě Ivan Tomek, který při výkladu chodí z jedné strany na druhou. Neznačí to žádný psychický defekt, je to profesionální „deformace“ a velmi účinná – doktor Tomek přednáší na FAMU, takže ví, jak zaujmout.
Možná proto mě druhé víno tak zaujalo. Svou roli zřejmě sehrál i fakt, že pijeme první bílé víno od bratrů Longeových (jejich červená bývají famózní). Stoprocentní Chardonnay nazrávalo na starých sudech, proto má hmotnější tělo, není divu, že získalo pár zlatých medailí. Pokaždé mě trochu irituje, když slyším, že víno do lahví putuje z betonových tanků, ale teprve nyní si mohu poskládat důvody a výhody: tanky v podzemí udrží požadovanou teplotu a při odčerpání se nemusí používat pumpy – využívá se gravitace, což je vůči vínu nejšetrnější způsob (betonový sud je na vyšším místě než kohoutek na odčerpání). Obě vína mě zaujala hlavně tím, že je můj trávicí systém přijal velice vlídně a klidně.
Při prvním červeném vzorku se začátečníci dozvídají o francouzské klasifikaci vín, v níž je kromě odrůd a složení podstatný i terroir. Všechny dobré vinice – bez ohledu na stát – postupně přicházejí na to, že víno by mělo pravdivě vypovídat o tom, na jakém místě roste a z jakého podloží berou kořeny živiny. A pokud jde o vína AOC (apelace) je nutné používat výhradně určené hrozny. Pokud by nějaký chytrák chtěl v tomhle ohledu francouzské zákony obejít, může si o své vykutálenosti popřemýšlet i ve vězení. Stalo se to jednomu technickému řediteli (12 měsíců natvrdo). Z téhle Grenache jsou cítit staré třešně, nebo vlastně spíš staré višně. Je skoro bez zbytkového cukru a je poněkud nedotažená v tříslovinách, takže asi tak za dva tři roky se pozná, kam může dospět. Jeho potenciál je prý kolem pěti let. Tahle vína se ale vyplatí koupit ještě takhle „mladá“ a pak na nich doma pár let „sedět“, než je pak kupovat na aukcích jednou tak drahá. Vůbec je dobré mít doma takový archív, aby člověk mohl poznat, co se s takovým vínem postupem času děje. Hezká představa, že?
A můžeme okusit i „slečnu“ (láhev má na etiketě napsáno du Ma...ille). Nebyla ani hlášená, takže jde o jakousi vsuvku mimo seznam na vinném listě. „Slečna“ je to temná, chutná po černém ovoci, je trochu drsnější a při polibku s ní se dobře tráví. A její vůni stále cítíte, i když jste ji samou láskou „sežral“ (tedy když zůstane sklenka prázdná).
Po téhle temnotě se dostáváme do reálu. Další sklenka nás má zklidnit, ale mě 50% Syrahu z téhle oblasti nenechává nikdy klidným. U tohoto vína mám jeden vykřičník a poznámku: „víc ze života“. Samotného by mě zajímalo, co tím básník chtěl říci, což mě teď činí trochu neklidným.
Následuje Cuvée Romanaise (římské), jež má v sobě 60% Grenache a 40 % Syrahu. Tohle není klidné víno, tohle víno z vinic starých 45 let je především vyvážené. A to do mě vždy, alespoň na chvíli, vnáší klid. Když už život vyvážený není. Má hodně tříslovin (to život taky) a přesto má na konci až sladkost. Píšu si dva vykřičníky. A nastává vzácný okamžik. Najednou mnou prostupuje blahodárný pocit. Uvědomuji si, jak mě víno vychovává. Zní to jako fráze, ale ten pocit je silný. Nechávám jej doznít… Rozhlížím se. Právě se vrací Rosťa (s jizvou na čele), ochutná „římské“ a nic. Dokonce úplně stejně reaguje i na sedmý vzorek. Má tentýž nepřítomný pohled. Ani ho nezarazí, když se dozvídáme, že jde o vinici, která sklízí i za svými hranicemi – 3,5 hektaru má v Chȃteauneuf du Pape. Později se dozvídám důvod změny jeho nálady. Z ochutnávky ho na chvíli vytáhla bývalá přítelkyně, aby mu přinesla nějaké kalhoty, které nikdy nenosil. Ale přinesla mu svým chováním jen nechutný stres. O to víc jsem pochopil, že pokud člověk pije víno v blbé náladě, chutná mu jinak. Pokud mu vůbec může chutnat. Takže se mi zase potvrzuje, že chuť vína vnímáme skrze naše myšlenky, pocity a skrze stav tělesné kondice – totéž víno může být přijímáno každý den trochu jinak. Jak povzbudivé…
Osmé je Chȃteau Beaurenard a také částečně „okupuje“ Chȃteauneuf du Pape. Sklízí se ručně na zatravněných vinicích, které mají výnosnost 3000 litrů na hektar. Třetina vína se dává do 30 hektolitrových dřevěných sudů. Je to loňské víno, takže ještě nemá rozjetý tanin, jak říká pan doktor „zatím je hendikepované“, nejméně dva roky má čas. A náš přítel Dan mě svým příměrem opět nezklamal: „Ve vůni až pendrek.“ Jsem z toho jak pendrekem praštěný. Cítím tam náznak vanilky a tu nejen ve víně, ale hlavně v jídle zrovna nemiluji. Ač mých prvních patnáct let je spojeno s dukátovými buchtičkami. Někteří moji vrstevníci je k mému údivu stále milují. Asi měli hezké dětství…
Po dvou vínech z Chȃteauneuf du Pape jsme ve vinařství Cristia. Etiketa lahve mi dává vzpomenout na našeho prvního prezidenta – název Les Garrigues zhruba znamená, že na vinicích mezi keři volně rostou divoké byliny, dobromysl, tymián… Jako někde na louce. Snad jsem to nepopletl. Vinařství vlastní sourozenci, na nichž je zajímavý následující fakt: začali sousedním vinařům nabízet, že jejich vína budou zastřešovat (tedy distribuovat a prodávat). Asi to nebyl tak blbý nápad. Ve výsledku mají trojnásobek vína, než rodí jejich vinice. I tak se dá kouzlit… Ostatně čím „kouzelnější“ trik, tím víc je postavený na jednoduchosti. Jde o stoprocentní Grenache, což kouzelně přivádí do extáze pana doktora, zatímco my s Danem vykouzlíme úsměv víc při odrůdě Syrah. Údajně má 15% alkoholu. Možná bude mít víc (kdyby uvedli víc, platili by větší daně), ale alkohol z toho nijak nečouhá.
Desátý vzorek je ze stejné oblasti, ale z jiné vinice (vesnice Cairanne). A poprvé se objevují živočišné tóny. Tohle víno už má ucelenou „pravdu“. Namlouvám si, že mě může někam posunout. Postřehnu Rosťův pohled. Je stále nepřítomný. A najednou v tom uceleném víně cítím jistou prázdnost. Ty třešně už nejsou divoké, ale zavařené. Rozhlížím se po ostatních. Je nás tu poměrně hodně a zjišťuji, že uběhly už dvě hodiny (kam asi mohly uběhnout a kam doběhly…?). Takže neplatí, co jsem napsal minule – čím méně lidí, tím delší ochutnávka. Jak vidno, u vína nic neplatí. Kromě chvíle, kterou s ním prožijete.
„Všechno má svůj konec,“ říká Ivan a Rosťa se konečně probere. Poslední nefiltrované víno už vnímá. A asi dobře udělal. Tedy soudě podle jeho výrazu. Posvátně beru poslední sklenku do ruky a pouštím do útrob dar boží… Nic moc. Vlastně mi nechutná. Myslím, že by potřebovalo dekantovat. Ale možná by potřebovala dekantovat má mysl. Zvláště když od Dana slyším: „Svůj názor musím při víně někdy ponižovat.“
A dochází k hlasování, z něhož by Ivan měl při nákupu vycházet. Pocit zodpovědnosti do nás vnesl trochu nervozity a zmatku. Hlasoval jsem jinak, než jsem měl napsáno. Chemik Šemík mi pak ještě udělal přednášku o lécích na játra. Ale stejně… Jsem z toho jelen.
Váš Vínomil Dorazil


Seznam degustovaných vín
Bílá vína:
  1. Cave de Carainne – Denteles de Camile, 60% Grenache Blanc, Clairette 2014
  2. Domaine Frond Croze – 100% Chardonnay
Červená vína:
  1. Domaine Les Goubert -- Côte du Rhône: Grenache, Syrah, Carignan, Terret noir, Picpoul noir 2013
  2. Slečna
  3. Domaine Les Goubert -- L Inédit, Côte du Rhône: 50% Vaccerése, 25% Syrah, 25% Carignan 2010
  4. Domaine Frond Croze Cuvée Romanaise, Côte du Rhône: 80% Grenache, 10% Syrah 2012
  5. Domaine Bosquets des Papes - Côte du Rhône : 80% Grenache, 10% Syrah, Cinsault 2012
  6. Chateau Beurenard - Côte du Rhône: 70% Grenache, Syrah a Cinsault 2014
  7. Domaine Cristia - Côte du Rhône: 100% Grenache
  8. Domaine Cristia – Rasteau: 75% Grenache, Syrah 2007
  9. Gigondas: Domaine Les Goubert : Grenache, Syrah, Mourvédre, 2011


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

JAK SE MALBEC SPOJIL S JEŽÍŠEM Srovnání Syrahů z Evropy a se zámoří ze dne 13.4.2017 Vzkříšení... Píšu to na boží hod velikonoční a jako Evropan uznávající křesťanské hodnoty bych měl vědět, že velikonoční svátky se týkají Kristova Zmrtvýchvstání. Taková vstávání jsem zažil už několikrát… Alespoň jsem si to v té chvíli myslel. Člověk si říká: „Že se Josuovi do toho chtělo.“ Ať to bylo, jak to bylo, roku 325 P rvní nikajský koncil rozhodl , že Velikonoční neděli budou křesťané slavit po prvním jarním  úplňku  a zároveň se toto datum nemá krýt s židovskou slavností Pesachu. Ještě ve 2. století se totiž oba svátky slavily společně -- vždy čtrnáctého dne židovského měsíce nisan (březen až duben), ať byl jakýkoliv den v týdnu. A to dělalo neplechu. V té době existovaly dva výpočty -- Alexandrijský a římský, a tak římský císař Konstantin pověřil jednoho z alexandrijských biskupů, aby datum velikonoc vypočítal. Ten uvedl ve známost, že  Velikonoc...
Další informace
POVEDENĚ ZTRACENÁ OCHUTNÁVKA Ochutnávka Rieslingů od Michaela Kunze ze dne 22. 6. 2017 „ To se povedlo! “ řekne se, i když se něco nepovede. A většinou častěji, než když se něco povede. A toto konstatování vždy provází poťouchlý až škodolibý úsměv. Povedlo se totiž něco, co se vysmálo našemu vzpírání se osudu. Jako naschvál! Na dnešní ochutnávku se mi moc nechtělo. Co taky dát nového vědět o rýnském Rieslingu z Rheingau, který v našem vinném šenku už tak zdomácněl. Konkrétně z dvojvesnice Oestrich-Winkel, kde bydlí a v okolí vinohradničí Michael a Tanja Kunzovi. O vínech Michaela Kunze, která tu popíjíme už osmým rokem, jsem už napsal tolik chvályhodných slov… A navíc mi pití této chlapské odrůdy svou neuhlazenou kyselinou, a vinou mého hříšného mládí, způsobuje potíže. I když důvod k ochutnání tu vždy je – opětovné rozšiřování spektra rýnských Rieslingů a s tím související ponor do tajemných mozkových jeskyní, v nichž mohou bloudit naše chuťové pohárky ...
Další informace
HEJ, JEDE SE DÁL … Novinky z jižní Rh ôny – Cave de Cairanne ze dne 26. 10. 2017 „ A jede se dál… “ Tuhle větu můžete říct sv é mu potomkovi po porodu – právě totiž opustil bezpečn é maminč ino l ůno, a on vám ji může říct po vaší smrti, protože smrtí nic nekončí. Jen se jede dál. Je to taková nesmrtelná věta. Pokud na počátku byla nějaká věta, byť nevyřčená, byla to tato. Od Velk é ho třesku se jede dá l. V   den na ší ochutnávky měl v Praze koncert zpívající básní k Nick Cave. N áš přítel Dan si ho nemohl nechat ujít. Zatímco on si vychutnával jeho mysteri ó zní texty plovoucí v ležérně tkliv é hudbě, my jsme se nořili do „sdělení“ dal ších novinek z jižní Rh ôny. Ale než začnu, ponořím se do včerejšího dne. Jako by byl utkán nebeským básníkem. Nejdří ve do m é vrátnice dorazí celkem pohledný č ty řicátník. Je z něho cítit alkohol, ale na tři promile, kter é mu prý před chvílí naměřili, nevypadá. Vysvětloval mi, že si po telefonu dohodl setkání s...
Další informace