„LORD OF TIME“

Novinky z Languedocu a z Rhôny ze dne 5. 11. 2015

A také trochu z ochutnávky svatomartinských vín 11. 11. 2015

Je to čím dál těžší… Vymyslet něco a dokázat se soustředit. Mohou za to nepřátelé mozku – každodenní stres, nedostatek kvalitního spánku, nevhodná strava, ale i akustický a světelný smog a samozřejmě přesířená vína. 21. století je nazýváno stoletím mozku – určitě ne proto, že dnes mozek trpí víc než kdy jindy. A na vině nejsou jen výše jmenované faktory. Dožíváme se až příliš vysokého věku a mozek na to není nastavený. Zvláště když je atakovaný negativními činiteli, kteří před „pár lety“ ještě neexistovali. Během pěti tisíc let se tělesná schránka mozku dožívala čtyřiceti, padesáti, šedesáti let, výjimečně sedmdesáti či osmdesáti let. Jak kde a jak kdy. Ve starověkém Řecku mohl být člověk zvolen do gerúsia (spolku 28 stařešinů, něco jako naše vládní uskupení) až v 60 letech. Věk byl ovlivněn válkami, morovými epidemiemi, hladomory, počasím i popravami. Nebyly tu vždy nemocnice nebo porodnice, takže přežít prvních pár let, bylo někdy jako vyhrát v loterii. Stejně jako to je v přírodě i u jiných savců – ti se však v průběhu statisíců či milionů let dožívají zhruba stejného věku. Průměrný věk Evropana se zvyšoval o pár let za sto let nebo byl po staletí stejný. Teď se nám za 40 let zvýšil skoro o 15 let na hranici 80 let. Výjimku pochopitelně tvoří Rusové a Bělorusové, kteří se prostě nenaučili pít víno a chlastají vodku vyrobenou z čehokoliv. Ale to nemají na jednoho českého profesora chemie, kterého poznal náš přítel Dan. Když se ho žáci zeptali, co budou dělat s tou haldou nepotřebných skript, v jeho mozku vykvetl neuvěřitelný nápad: „Vypálíme to.“ Ano, i papír dokáže s cukrem kvasit, a tak si chlapci za pár dnů vypálili „samoskriptku“. Snad to už nikdo z nich nezkouší.

Lidský mozek dokáže vymýšlet a vymýšlet. Jak ochránit tělo, jak zvýšit jeho slasti, aby na to sám doplatil. Vlastně se chová kontraproduktivně – z evolučního hlediska nemá čas se tomu za tak krátkou dobu přizpůsobit. A možná to nikdy neudělá, bůh ví…

Vidím Pána času, Time Lorda, jak posledních pět tisíc let s podepřenou bradou sleduje, jak lidský mozek utváří historii lidstva. Bylo to pro něho leckdy zábavné, jak člověk se svým mozkem nakládá a co všechno se díky němu zrodilo. Time Lordovi se poprvé pozvedlo obočí zhruba před dvěma sty lety, kdy skoro ze dne na den na lidi „vybafla“ průmyslová revoluce. Díky tomu, že se člověku notně „kouřilo“ z hlavy, začalo se děsivě kouřit i ze všelijakých komínů a pak i obludných bagrů, které se lačně zakusovaly do země, aby lidský mozek mohl hezky v teploučku dál přemýšlet, co všechno by z přírody mohl pro sebe vytěžit. Země je přece jeho, a kdo dřív přijde, ten dřív mele. Zní to jako selský rozum, ale tomu je člověk v poslední době hodně vzdálený. Time Lord se pak občas překvapeně podrbal na hlavě a za sto padesát let začal zírat. A zíral dlouho, jen s více pootevřenými ústy. Žasl, co ty šikovné mozky dokážou ještě vykouzlit, ale ten fofr ho tak vytočil, že „spadl ze židle“.

„To přece takhle nejde?!“ rozohnil se Time Lord. „Viděl jsem toho u nich už hodně, vzestupy i sešupy na dno, všechno se tak nějak opakovalo, ale tohle?! Ty pyramidy, hradby, města a chrámy, na to se dalo dívat a ten lomoz kolem toho se dal poslouchat… Až na ten rambajs při posledních válkách. Tolik mrtvejch, a přece jich tu je teď jako mravenců! A toho příšernýho hluku a hanebnýho světla! Nedá se před tím utýct ani na měsíc! Kvůli jejich raketovým a satelitním výletům putuje ve vesmíru jejich kosmickej odpad! A ještě si snad usmyslili, že nebudou umírat nebo co?! Asi se jim zalíbily ty bedničky a placky, před kterými pořád sedí. Možná tam vidí to „nebe“, který je má čekat. Anebo ty malý destičky, který mají pořád u ucha nebo se s nimi prstíky tak divně mazlí. No nic, to nedám, to se musí zapít,“ řekne Time Lord a vezme mi první sklenku.

„Nojo, zase chlastaj Rhônu!? Mňam… On je to vlastně Langeudoc. A odrůdy? Merlot a Cabernet Franc, který pocházej z Bordeaux. Je to takový hlaďounký. To asi ten Merlot.“

Je to zkrátka znalec. Taky má za těch deset tisíc let, co víno existuje, solidně napito. Průvodce Ivan Tomek nám přiznává, že se s víny z Langedocu poprvé setkal v hotelu Jalta, kde ho okouzlila jedna manažerka. Nikoli krásou či mládím, ale tím, s jakým nadšením a láskou o víně mluvila.

„Nojo, lidi a víno,“ utrousí Time Lord, „tohle spojení jako jedno z mála dává smysl. I ten jejich Ježíš, kterej se kvůli nim bůhvíproč obětoval, si dal na poslední cestu víno. Trochu to přeháněl, když vodu ve víno proměňoval, ale lidi toho napovídaj. Kdyby to udělal dneska, aspoň by to zachytila nějaká kamera a vidělo by se. Tak co ten druhej vzorek?“ řekne a vrhne se na mou druhou sklenku.

„Nezničitelné a opojné. Takhle to můžou pojmenovat jenom Frantíci.“

Tohle víno patří mezi top 10 vín z Languedocu. Je v něm 85% Syrahu a 25% Petit Verdotu, který se pěstuje v Gaskoňsku nebo také v Peru a používají jej i Australané. Zrálo 12 měsíců ve starých sudech. Janík nám prozrazuje, že o Languedocu jsou zmínky ve starých španělských románech, kde pocestné přepadávali vlci, aby se pak z těch nebožáků stávali krvežízniví vlkodlaci. V téhle „krvi“ mě těší svíravé taniny, které jdou až do sladkosti i hořkosti skořice. Programátor Jiřík má Rhônu pilně nastudovanou, Languedoc už méně, a přesto zasvěceně, skoro až nekompromisně prohlásí: „Starý zaprášený stůl!“

„Tenhle Jiřík, věčně hladový dítě,“ usměje se Time Lord. „Za týden si tady bude pochutnávat na svatomartinské huse. Nezklame a bude roztomile dojídat po Rosťovi knedlíky. A bude se líbit jedné černovlásce s rubínovými šaty a rubínovými rty. Špulila je na Jiříka tak, jako by se s ním rovnou chtěla líbat. Asi o tom ani nevěděla, protože tam seděla s nějakým keltským bojovníkem. Ten čas je legrační,“ dodá Time Lord a vnoří se do mé třetí sklenky.

Côte du Rhône, Domaine Arnesque, 70 % Grenache. 30 % Syrahu. Jde o malé vinařství, které vede dáma po původním majiteli. Tohle víno vybrali společně s přítelem Danem při vinném festivalu, který statečně v Rhôně přestáli, a vhodné víno vybrali. Líbilo se mi podobně jako šansonově chraptivý hlas jedné dámy u stolu.

„Ženská a vinařka,“ zamyslí se Time Lord. „Líbí se mi, jak se teď ženský zabejvaj vínem. Sluší to jim i vínu. Dříve výhradně mužská záležitost. Za tejden na svatýho Martina se mi bude líbit Jitka, jak bude Rosťovi zasvěceně vyprávět o válečných románech, o zmatených duších nebohých vojáků a přitom se mu bude dívat na jizvu na čele. A taky se mi bude líbit, jak se s Vínomilem shodnou na tom, že lidi se dožívají zbytečně vysokýho věku, a proto ty Alzheimerovy nebo Parkinsonovy choroby, které dřív nikdo neznal. I když o dementy nikdy nebyla nouze. Na ženskou až úžasnej postřeh!“ dokončuje svou úvahu a sáhne mi na čtvrtou sklenku.

Směs 65 % Grenache, 20 % Syrahu, 10% Mourvèdre a 5 % Carignanu. Má krásnou až vzrušující viskozitu, v chuti je neuvěřitelně harmonické, působivé jsou i jeho uklidňující účinky. A nedělá to skoro 15% alkoholu – není tam vůbec patrný. Programátor Jiří jej vnímá jako „víno popové“. Možná při tom hleděl na tu černovlásku, jejíž krása byla také „popová“. Kořeny z padesátiletých vinic, z méně známé oblasti Velage, nasávají z půdy žulu a vápenec.

„Ještě tam cejtím ty lastury,“ zavrčí Time Lord. „Kdysi tu bylo jenom moře. Tenkrát ani divoký víno nerostlo, protože brontosauři žrali něco jinýho. Pokud mě teda paměť neklame. Straším tu nějakou miliardu let, takže bych na toho jejich Alzheimera měl mít i nárok. Dej to sem!“ zavelí a vezme mi z ruky pátou sklenku s Rhônou ze západního břehu.

Utkává se v ní 70 % Grenache a 30 % Syrahu. Grenache k radosti Ivana Tomka vyhrává, což vínu dává ovocné tóny, ale k mé radosti Syrah ovocnou rozjásanost trochu tlumí a kultivuje. Hrozny jsou z mladších vinic, rostou na břidlicových terasách asi 250 metrů nad mořem. Sklízí se ručně, je to vlastně se vším všudy bio víno.

„Je to takový mladý a hezký. Připomíná svatomartinský, který budeme mít za týden,“ vzpomene si Time Lord (Pán času má holt výhodu, že může vzpomínat i na budoucí čas). „Víno století, hlásali někteří vinaři. Oni sice tady nejsou tak dlouho, aby takový víno pamatovali, ale co já si vzpomínám, takhle dobrý mladý víno jsem v českém království dlouho nepil. Snad za Karla Čtvrtýho, kdy sem přivezl odrůdy z Burgundska. Jsem strašně zvědavej, jak budou chutnat třeba za rok,“ záhadně se ušklíbne a už noří svůj věčný nos do šestého vzorku.

„Kozí pysk“ (lèvre chèvre), říká Ivan Tomek o vínu Les Chèvrefeuilles. Velmi komplexní couvée pěti odrůd  s dominancí Syrahu (70%) a karbonickou macerací v něm proběhne 5% Carignanu. Je to bio víno, ale to neznamená, že v něm není síra, protože tou jsou ošetřené hrozny. Víno putuje na rok a půl do betonových sudů, ale tam už se nesíří. Je svěží a přitom takové pochlapené, takže odhaduji, že má velký potenciál.

„Kdyby žabožrouti z Rhôny před sto lety věděli, že budou dávat víno do betonu, asi by začali kvákat,“ neodpustí si Time Lord a sáhne po sedmé sklence. „Konečně tam cejtím ten hnůj, pěkně živočišnej jalovec!“, pochvaluje si víno ze západního břehu Rhôny – Les Gènevriers (v překladu jalovec), což je ukázková Grenache ze starých vinic, doplněná trochou Syrahu. Někdo prohlásí, že by si po tomhle nemusel čistit zuby. „Samočistící“ víno mě nakoplo, přímo probudilo. Následující vzorek měl v sobě Grenache a Syrah, půl na půl, a ze stejného vinařství (Beaumes de Venise) je i osmý vzorek, u kterého se probudí i Time Lord: „Tohle je ragby, žádný změkčilý fotbálek, tady se nic nesimuluje!“

Ale někomu připadá kupodivu jemné. Tenhle rozpor mi opět připomene schizofrenii lidského mozku. Tentýž mozek, který ke své práci používá nejmodernější elektroniku a satelity, je ochoten věřit, že nosorožčí rohy mají zázračné účinky, a za rozmletý prášek je ochoten zaplatit víc jak za zlato (rohy a kly mají stejné složení jako nehty nebo vlasy). A víte proč? Protože nosorožčí samec kopuluje někdy až půl hodiny. Na sex prostě mozek nestačí. Díky těmto mozkům některým druhům nosorožců hrozí vyhubení a jeden druh je už vyhubený.

„Tohle musím zapít,“ řeknu si a dám si poslední vzorek. Trochu mě zaráží, že se loučím základním vínem, i když skvostným. Ale všechno končí tam, kde něco začíná. A co Time Lord? Slyším, jak si pobroukává píseň od Lou Reeda „Just a perfect day“. „Oh it's such a perfect day,“ nechává se unést a přitom si rovnou prožívá dva skvělé dny najednou. A pak úplně zblbne, vezme krásné černovlásce mobil, udělá si selfie a řekne: „To mi nikdo neuvěří!“

Ale komu věřit, když ne času…?

Váš Vínomil Dorazil.

Seznam degustovaných vín:

1) Cuvée P Domaine de la Provenquière

2) Le Capiteux, Domaine de la Provenquière

3) Côte du Rhône, Domaine Arnesque

4) Plan de Dieu, Domaine Arnesque

5) Air de Réméjeanne, Domaine Réméjeanne

6) Les Chèvrefeuilles, Domaine Réméjeanne

7) Les Gènevriers, Domaine Réméjeanne

8) Dom Venitia, Beaumes de Venise

9) Dom Venitia, Cuvée Confidence Beaumes de Venise

10) Côte du Rhône, Domaine Usseglio et fils