NĚKDY SOUBOJ A NĚKDY SOUZNĚNÍ

Menu od Vladimíra Šmejkala s vybranými rakouskými víny (17. a 18.6. 2015)

Před týdnem jsem dělal rozhovor (pro Interview) se sexuologem Jaroslavem Zvěřinou. Mimo jiné jsme měli na paletě otázek a odpovědí ženský orgasmus. Žádná samice v živočišné říši patrně nemá rozmnožovací pud spojený s tak privilegovaným prožitkem jako žena (samozřejmě ne každá). Čím si to zasloužila, když dokáže být oproti jiným samicím tak marnivým stvořením a když plodí živočišný druh, který je pro tuto planetu největší „škodná“? K něčemu jsme se dopracovali, ale tato ochutnávka je dokladem toho, že ženy nejsou přírodou odměněny jen v tělesném duelu muže a ženy, ale... Nepředbíhejme.

Opakuje se to. Opět „Dva v jednom“ jako minule, ale trochu jinak. Opět dvě ochutnávky v jednom týdnu, ale tentokrát se v našich ústech utkalo víno s mistrovskými kousky pana Šmejkala (a samozřejmě i jeho paní). Vysokou návštěvnost – proto dva dny – mělo na svědomí právě jejich kulinářské umění. Je před námi duel vína a jídla, souboj poživatin, které naše útrobí vítá i nevítá po celý život už téměř deset tisíc let. Je to utkání bohem zasvěcených kuchařů a vinařů, aby způsobili jeden jedinečný zážitek – nám konzumentům. Opravdu se těším. Těší se i oba Rosťové, kteří se pro jistotu posadili vedle sebe, aby si hned mohli vyměňovat dojmy a nemuseli si je vybavovat až po katarzi. Rosťa s jizvou na čele přišel sám, za to druhý Rosťa nezklamal – přivedl sebou dvě dámy v nejlepších letech.

Náš přítel Dan do poslední chvíle improvizoval, bylo pro něho „rubikovou kostkou“ sestavit víno a jídlo tak, aby duel vyústil v nádherný duet. Například velcome drink (Gelberg Muskateller 2014, W. Gschweicher) byl původně naplánovaný pátý v pořadí. Neobvykle suchý Muškát (2,2) je povzbudivým začátkem. Proti mně sedí programátor Jiřík, který se při každé ochutnávce jeví jako pilný student vína, zamyšleně pokyvuje a pak mi prozradí, že při minulém sezení cítil ve vůni i v chuti marihuanu. “A víš, že jo!“ chytne se Rosťa a jeho jizva na čele radostně zabliká. I já mu dávám za pravdu. Ujišťuji se dalším lokem. Skutečně, marjánka “jako víno“. Do jaké míry jde o sugesci, se patrně nikdy nedovím.

Chod 1:

parfait z duetu - z uzených ryb s kaviárovým přelivem + Adrien Romet Blanc de Blanc, méthode Traditionale

Už z úvodního pokrmu je patrný kuchařův styl. Dva kousky – půvabně vymazlené i servírované – připomínají desert. První drobeček měl na pevném základu ze syrového těsta smetanovou vrstvu s rozemletým lososem (polité růžovým kaviárem) a druhý v sobě skrýval rozemletou makrelu (za studena lisovanou). A k mému údivu se podává sekt. „A jéjej, tohle nedopadne dobře!“ varuje mě můj trávicí trakt, jenž nemá v oblibě smetanová jídla a bílá vína. Vložím do úst makrelovou lahůdku a po polknutí zapiji. Tenhle duel je napínavý. Při druhém soustu si dávám záležet, aby se víno a jídlo potkalo už v ústech.“Tak nás to učil profesor Luboš Kubík od Salabky,“ připomíná Rosťovi s jizvou na čele druhý Rosťa. Souboj skvěle vyústil v souznění. Sekt dominující makrelu krásně zkrotil. Ale lososové „parfait“ sekt trochu vytlačoval z „hřiště“, takže nebylo co rozehrát. Alespoň s mými chuťovými hráči jsem tento „pohár“ nevyhrál.

Chod 2:

marinovaná mozzarella se zakysanou smetanou, limetkovu kůrou, doplněná rukolou, jemně sekaným chilli a rozmarýnové focaccia + Riesling kabinet 2013

Pan Šmejkal přichází s plným pekáčem českých buchet. Údiv neprojevuji sám. Na plechu je však bílý napečený (polosyrový) chléb. Když mám hranatý krajíc před sebou na talíři, vidím, jak je tento „boží dar“ napěchovaný smetanou. Ono to bude více méně smetanové menu – číšník Jiří mě před začátkem nechtěně varoval, že nakoupil kbelíky smetany. Tučnému chlebíku (politý skvělým olivovým olejem) dělá společnost mozzarela politá zakysanou smetanou, kolečko chilli musím vynechat – to by ten souboj byl předem prohraný. Programátor Jiřík není v Jiříkově vidění, protože vysoké procento mléčného tuku důvěrně zná: „Já si teď lebedím,“ řekne procítěně. „Mé oblíbené jídlo je chleba namazaný čtvrtkou másla a zapíjím to mlékem.“ Všichni pochopíme, že tento bystrý ajťák (IT) je stále svým způsobem dítě. A tak mu pokaždé naše zbylé syté pochutiny dáváme láskyplně na talíř. „Je stále ve vývinu, musí se pořádně najíst!“ šeptá mi můj otcovský komplex.

Chod 3:

levandulová panna cotta s tenkými plátky jamon serano + Riesling vom Stein 2013, Graf von Kanitz

U tohoto chodu mám poznámku: víno jídlo potřebovalo, ale jídlo by se bez tohoto vína obešlo. Všímám si dvojice, která sedá naproti sobě u stolu pro dva – alchymista vína a má kamarádka Kateřina. Dívá se na něho takřka zamilovaně, hezky se po každé jeho větě usměje, pozorně mu naslouchá... Bůhví, jak jsou spolu dlouho, ale deset let to už bude. Dojímá mě to. Nevím, jestli je Kateřina ovlivněna dobrým jídlem a vínem, ale takhle nějak si představuji ideální společnici pro podobný večer. Dnešní holky už nejsou takové a dlouho nebudou. U vína zaznamenávám minerály, přirozené kvasinky (to bych rád věděl, jak jsem je mohl poznat) a jak říká Dan, žádné ovocné tóny, ale tráva. Sám bych jej doma nepil. Ne že by mi nějak vadil, ale oba bychom věděli, že si nebudeme rozumět i kdybychom chtěli.

Chod 4:

špízek z pečených brambor grenaille, grilované zeleniny, marinovaných hub a

pikantních klobásek chorizo servírovaná s džemem z červené papriky

Velká úleva – na talíři mě nic smetanového už nestraší. Obyčejný špíz, ale ta lahoda. Pečené brambory jsou, nevím proč, úžasné. Zaslechnu podobný zážitek: „Ty brambory jsou zatím nejlepší!“ Asi nejsem jediný, kdo nedokáže náležitě ocenit kuchařovy vynalézavé výtvory. Nemám prostě nachutnáno, jako tolik vypito, abych mohl předkládat zasvěcené komentáře. Ale paprikový džem je ke špízku velmi přátelský až tulivý. A utkání vína a jídla? Nevím, nemám u tohoto chodu žádnou poznámku. Asi mi to tak chutnalo, že jsem zapomněl psát. Možná i proto, že náš přítel Dan velmi poutavě líčil následující chod.

Chod 5:

5.letá Gouda - tvrdá servírovaná s domácím džemem ze smrkových výhonků

Slyšíme ódu na smrkový džem. Nejde jen o jehličí, ale i o výhonky, kde zůstává i kousek dřeva. Dan nás předem upozorňuje, skoro varuje, aby nás silná koncentrace výhonků nezaskočila. Jehličí prý obsahuje řadu vitamínů a má protizánětlivé účinky. A navíc jsme jedni z prvních, kdo marmeládu mohou ochutnat – ještě není v prodeji. Jehličí je opravdu příjemně cítit, ale nijak výrazně. Byli jsme natěšeni na „smrkový prales“ ale ochutnali jsme prořídlý lesík. Kvalitu mu to ale neubralo. Rosťa zasvěceně Rosťovi s jizvou na čele vysvětluje, že by to bylo lepší z jedlí. „Ochutnal jsem olej ze sibiřské jedle (Pini sibirica) a ten má i antioxidační účinky. Kromě trošky lesa jsme měli na talíři šupinky Goudy. Když nám kuchař prozrazuje, že sýr je vyrobený z nejtučnějšího kravského mléka, vypadne Rosťovi zděšením tužka z ruky. Evidentně nejsem sám, komu smetanová hostina nahání hrůzu. Letmo marmeládu se sýrem ochutnám a požitek je to skvostný. Škoda, že nemám lepší trávení, konstatují a sýr přemístím na Jiříkův talíř. Raduje se z něj jako můj jedenáctiletý kluk, když mu při dietě dovolím kousek čokolády. Víno k němu sedlo i když reakce byly od „nic“ až po „hodně zajímavé“.

Dezert:

mocca mousse z bílé čokolády s marinovanými jahodami servírovaný ve skle + Riesling S klasse 2013, W. Schreieck

Tak to jsme ještě neviděli. Vlašský Ryzlink v červenohnědé barvě. Jde údajně o zapomenuté víno z roku 1994. Bylo zřejmé, že nás čeká něco, co jsme ještě nezažili. A je to skutečně zázrak z výběru bobulí. A k tomu pohár ne ledajaký. Pokud existuje Svatý grál cukrářů, tak už vím, jaký poklad v sobě skrývá. Víno a jídlo se v tomto případě nejen snoubilo, ale přímo milovalo. Byl to absolutní vrchol večera. Kuchař Šmejkal na deserty srdcař. Dokonce prý takový srdcař, že umí i bifteky ze srdce. Málokdy se stane, že desert trumfne hlavní chody, ale takřka všichni jsme jím příjemně „rozhozeni“. Kateřina se dál na alchymistu vína – teď už blaženě – usmívá. Rosťově kamarádce Daně sladce vylétne z úst: „Je to na orgasmus. A že já nejsem úplně na sladké!“ Její přítel lehounce znejistí a nenápadně žádá vysvětlení. Ale Rosťova přítelkyně (jméno) jde dál: „Já už měla orgasmy dva!“ A co na to rozjitřená Dana? „Já bych je chtěla taky!“ řekne jako dítě, které chce mít tuhle „hračku“ taky pro sebe. Nejistota jejího přítele už není lehounká, zato programátor Jiřík s úsměvem sbírá nové zkušenosti.

Nebyl jsem asi úplně přesný, když jsem v úvodu tvrdil, že v říši samic náleží orgasmus jen ženám. Jistý rakouský profesor zkoumal z toho pohledu krysy a po letech bádání zjistil, že některé samice při koitu opakovaně stahují poševní svaly, takže nevím... Ale jedno vím jistě. Určitě nezažívají, co naše milé dámy při téhle ochutnávce. A to je v šíři utrpení, které si lidé navzájem činí, povzbudivé jako naše stále lepší setkání.

Asi proto...

Váš Vínomil Dorazil