O DUŠI V NAŠICH ÚTROBÁCH…

Ochutnávka francouzských vín od řeky Rhôny ze dne 29. 3. 2016

Rád tvrdím, že naše chyby tu jsou hlavně kvůli tomu, aby nás upozornily, že momentálně jdeme po špatné cestě. Jsou dobrými rádkyněmi. Někdy jsou tak věrné a dotěrné, že je přestaneme poslouchat, doslova je ignorujeme. Stejně tak to bývá s našimi nemocemi. Alespoň v případech, kdy nejsou v režii neúprosných genů. Náš přítel Dan nám onemocněl. Vůbec se tomu nedivím. Jeho nasazení, abychom mohli pít kvalitní vína za přijatelnou cenu, pro nás bylo nadstandartní, ale pro jeho organismus neúnosné. Víno potřebuje své a totéž si od nás žádá i naše tělo. Pokud jej v něčem šidíme, může se to v něm odrazit kdekoliv – v břiše nebo v hlavě. Ale i v naší vůni či barvě, stejně jako u vína. O celkovém dojmu nemluvě. Asi se budete divit, ale v obou těchto částech našeho těla sídlí mozek. Břišní mozek má v sobě nejstarší bezjaderné buňky, které se jmenují mitochondrie. A pak tu máme dalších 30 molekul mozkové chemie, které vyrábí bakteriom. Máme je od jícnu až ke konečníku a váží asi dvě kila. A je to nejchytřejší harddisk, který v sobě máme. Mitochondrie jsou buňky tak vyčůrané, že si nejdříve počkaly na buňky s jádry, a pak se do nich okamžitě nastěhovaly. V knize Genesis se praví, že země byla „pustá a nesličná“, ale časem Hospodin stvořil tolik věcí, že se mu to líbilo, a každý večer si to pochválil. Nakonec stvořil lidi, ale když to viděl, raději tvoření rychle nechal. A tak možná přehlédl, že se mu dávno předtím povedla poprvé bezjaderná buňka, které dal tolik rozumu jako později všem dokonalejším tvorům. O mitochondriích se píše a mluví jako o elektrárnách nebo továrnách našich tělesných buněk. A tak je naše tělo, složené navíc z celé své poloviny z mitochondrií, jakýsi superorganismus, něco jako velká zoologická zahrada, která hostí jenom ve svém břiše desetkrát víc buněk cizích (celkem prý 10¹⁴), než má v celém organismu buněk vlastních. Psychiatr Radkin Honzák o tom na svém blogu krásně píše pod titulem „Duše v břiše“.

Mohl bych to brát s rezervou, protože dnešní lékařské objevy jsou trochu ulítlé – doslova odlétnou od toho, co platilo stovky či tisíce let, ale ono to má logiku. Asiaté od nepaměti tvrdí, že chrám naší energie je ukryt v břišní dutině, kdežto my Evropané si myslíme, že vše je v hlavě. Ale i my říkáme, že „ten” nebo „něco” nám leží v žaludku. Naše stresy se také rády zabydlují v břiše, což mohu osobně potvrdit. Hlava mě nebolí z nikoho a z ničeho, kdežto můj břišní mozek schytává kdejakou psychickou újmu. Ozývá se i tehdy, když začnu se psaním třeba této ochutnávky. Proč? Z obavy, jak tohle marné psaní (skoro nikdo to nečte) dopadne, a také z překonávání lenosti, která má u mě čím dál větší hustotu a tedy i silnější gravitační pole. Stres, který to provází, vyústí do nafouknutého břicha – doslova cítím tlak osudu i svých nastřádaných chyb. A zbaví mě toho jen pár sklenek dobrého vína. A mezi ně následující vzorky většinou patří.

Začínáme mokem z Languedocu. Je z vinic Johanna Provenquiera, které koupil jako poradce Napoleona III. Na 70ti hektarech zasázel vinice a postavil i útulný zámeček, kde se při sklence mohl radovat ze své úrody ve společnosti mocných i nemocných. Moc a lidé... To opravdu často končí psychickou nemocí. Teď, když to píšu, sedím ve své „pracovně“ v protialkoholní léčebně, kterou kdysi zakládal Jaroslav Skála. Jednou byl účasten debaty pacientů, kteří si stěžovali na svou závislost na alkoholu. A Skála jim řekl: „Chlapi, tohle je ještě dobrý, chlastu se můžete zbavit, mnohem horší je, když jste závislí na moci. Z toho se nevyléčí nikdo.“ Jistě věděl, o čem mluvil, mnoho mocných, když ztratilo svou moc, skučelo ve zdejších prostorách. Toto cuvée je na start vhodné, není dlouhé ani hluboké, a přitom dobré. Na začátek trochu silné (13,5 %), ale na to jsme si u vín, která nám dováží Ivan Tomek, zvykli.

Druhý vzorek čerpá sílu ze západního břehu jižní Rhôny, což stojí za pozornost, protože většina zdejších vinařství leží na východě. Vinařství Remejeanne vede rodina Kleinů. Už jsem o ní psal, jak se v roce 1840 přemístila z Alsaska do severní Afriky a za de Gaulla zase zpět do Francie – jižní Rhôny. Ale nezmínil jsem se, že ve francouzských koloniích, jako bylo Maroko a  Tunis, se pěstovalo hrubé víno výhradně pro kolonizátora, a právě toto víno fasovali francouzští legionáři (1,5 litru na den). Víno z mladých vinic je v bio kvalitě – hrozny jsou probírány na vibračních stolech, pak se pomačkají a míří do betonových sudů. Víno je téměř nesířené. Má zvláštní vůni, k mému údivu lehce živočišnou, ale v chuti je nečekaně klidné. Janík pronese: „Kvasinky posilují.“ Ptám se, proč to říká, Janík jen pokrčí rameny a řekne: „Prostě posilují. Nehodíš po nich patnáct metrů, ale dvacet.“ Janík je zkrátka záhadně posílený. Klidnost vína potvrzuje i soused Janíka – Fanda Dobrota: „Víno je to dobré, ale je tam málo srandy.“

U třetí sklenky přecházíme na typický mix Rhôny: Grenache, Syrah, Mourvèdre a Carignan. Je dílem družstva Cairanne a v něm už trocha legrace je. Ve vůni cítím nostalgickou zavařeninku – vzpomenu si na zavařeniny od mé maminky a mnoha tetinek… Řeč se stočí na náš tělesný orgán – ledviny. Nevím, zda je to práce břišního mozku, ale není nutné mít ledviny dvě. Fanda má už 40 let jen jednu ledvinu a vystačí s ní na všechny moky, které vypil už v hojné míře.

V čtvrté sklence se krásně snoubí chuť i vůně, a to zejména ve své animálnosti. Což je překvapivé, protože odrůdy Mourvèdre, která by to mohla mít na svědomí, je tam pouhých deset procent. Nepřekvapuje, že tento skvost je z vinařství, jemuž vládne žena – Hélène Chouvet z domaine Fontavin. Ivan připomíná, jak vinice blahodárně profukuje mistrál. Janík vypráví Rosťovi, jak dokáže být mistrál nepříjemný. Dosahuje až 100 km v hodině a jak při něm hučí komíny. Na to, jak je víno mladé, je příjemně vyvážené. Janík, Rosťa a Fanda pijí poměrně rychle, a tak Fanda Dobrota s odzbrojující drzostí řekne Danovi: „Mám žízeň, nemáš tam nějaký víno?“ Náš přítel Dan se mohl urazit, anebo něco přinést. Za minutu přistála u trojice žíznivých mužů (Rosťa, Janík, Dobrota) téměř plná lahev Ventoux 2011, takže jsme poprvé v historii ochutnávek obdrželi víno na „mezipauzu“. Fanda si jej doslova vykoledoval (bylo právě po Velikonocích) a dodal: „Líná huba, holé neštěstí. Celý život jsem se tím řídil a vždycky se mi to vyplatilo.“ Mimochodem „mezivíno“ Ventoux bylo skvělé. Že by nová tradice?

U pátého vzorku se mé oči pasou na krásné barvě. Zrál osm až dvanáct měsíců ve starých sudech. „Ještě nejsme v polovině ochutnávky a už pijeme dobrá vína,“ říká s nadějeplným úsměvem Ivan Tomek. Dávám mu za pravdu.

U šestého vzorku se vracíme k vinaři Alanu Kleinovi. Jeho Kozí pysk (Les Chévrefeuilles) jsem už pil. Je to cuvée z mnoha odrůd a já se poprvé seznamuji s odrůdou Marselan (kříženec Cabenetu Sauvignon a Grenache, jehož je tam 5%). Kozí pysk znám z ochutnávky Syrahů, kterou jsem si asi před měsícem užil, co mi buňky dovolily. Nedá se mu nic vyčíst, ale také neohromuje „hodnými“ tříslovinami, které v Syrahu zbožňuji. Má 14% alkoholu a Janík, který se vrátil z hor, Rosťovi vypráví svou ceremonii po lyžování. Po sjezdu jsou lyžáky zmrzlé, špatně se sundávají a Janík si tedy jde sednout na sluníčko, aby boty povolily. A pije při tom Petit Verdot, který má maximálně 12%. Víno z jižní Rhôny si na hory nebere.

Přecházíme k bratrům Longeovým, o nichž jsem psal už nespočetněkrát. Ale zopakuji: i když jsou to odborníci víc než zdatní, mají svého enologa Philipa Cambie. Tito miláčci Parkera, upřednostňují chlapská vína, takže 14,5% alkoholu není žádný problém. Poprosím přítele Dana, aby mi k tomu nalil trochu čtvrtého dámského vzorku, a pak jej srovnávám s tím „chlapákem“. V ženském Fontavine cítím více živočišnosti a v cuvée Romanaise vnímám sympatickou brutalitu.

Při osmém vzorku zakláním hlavu, abych do jícnu dostal Reserve Rasteau, opět z družstva Cairanne. Má nádhernou barvu a Janík mě zasvěcuje“ „Tady už podle barvy vidím, že je v něm hodně přírody. Není tak inkoustové.“ Vysvětlí, že to mají na svědomí bílé obrysy, není to jen červená skvrna. Projevuji svůj úžas, načež Ludva pronese: „Je vidět, že jsi nechodil na náboženství, jinak bys o víně věděl víc.“ Pak se přizná, že když mu farář dal facku, přestal do kostela chodit. A to ministroval. Mým náboženstvím jsou teď kolonie mitochondrií. Jako prvé poznají, jaké víno mnou právě proudí, a pak to zpracované předávají zbloudilým nervem (nervus vagus) do mého mozku, který určí mé kognitivní funkce, mé emoce i chování. Takže mé mitochondrie určily, že jsem si musel nakonec koupit lahev. Byla poslední.

Další vzorek mi připadá tak obyčejný, až je neobyčejný.

Desátý v pořadí, Petit Roy, je z dílny bývalého hráče rugby Jeana Royera, který své hrozny pečlivě vybírá už na vinici: „Co si neuděláte na vinici, ve sklepě už nestihnete.“ Jak jinak, vnímám explozivní náraz odrůdy Grenache a jsem víc než spokojený. Ostatně jsem v

Châteauneuf du Pape.

Poslední vzorek, Cuvée Confidence, je v režii předsedkyně sdružení žen na Rhôně z vinařství Mayard. Je krásně vrstevnaté a zároveň uhlazené a hezky s mými nejstaršími buňkami spolupracuje. Rosťa srovnává obě ženská vína: „První je jako moje nedávná přítelkyně – živočišné, v určitém smyslu až kruté, kdežto druhé je jako má exmanželka – laskavé, veselé a přátelské. Ale obě vás dovedou zradit.“

Neodpustím si a vysvětluju mu, že záleží na činnosti jeho mitochondrií. Má mě za blázna: „Jak můžou mé emoce souviset s nějakými pitomými bakteriemi?!“

Descartes kdysi prohlásil: „Myslím, tedy jsem.“ Není to tak jednoduché. Ani filosof by toho moc nevymyslel, kdyby neměl ve svém těle miliardy, biliony a triliony malinkých pomocníků, kteří mu chemii, pomocí které myslí, někde ve tmě vyrábějí. A tak se naplňují slova neznámého filosofa: „Pro spokojený život je daleko důležitější pohodové trávení než geniální mozek.“ A pohodové trávení chce na druhou stranu klid a dobrou potravu. Jak duchovní, tak hmotnou. A ještě musí zahrát osud.

Takže náš příteli Dane, nezapomeň, že i v tvém břiše je duše, které něco nehrálo, nechtěla s tím spolupracovat, a tak to dala najevo. Věřím, že ji zase pohladíš, polaskáš a my budeme dlouho připíjet na tvé zdraví. Je to sranda – záleží na nejstarších vychytralých buňkách, aby…
Váš Vínomil Dorazil

Seznam degustovaných vín:

1. Cuveé P, La Provencuquiere, 2014

2. Air de Rémejeane, 2014

3. Cairanne Le Reserve, družstvo Cairanne, 2010

4. Côtes du Rhône, Domaine Fontavin, 2013

5. Le Capiteux, La Provenquiére, 2012

6. Les Chevrefeuilles = Zimoles, Domainer Rémejeane, 2014

7. Cuveé Romanaise, Domaine Fond Croze, 2012

8. Réserve Rasteau, Cave de Cairanne, 2012

9. Dom Venitia, Balma Venitia, 2014

10. Petit Roy, Vignobles Royer

11. Cuveé Cinfidence, Vignobles Mayard