SOLIDNÍ OCHUTNÁVKA

Letní degustace vín z Jižní Rhôny – 11.8. 2015

Vína z  Rhôny mě baví. Někdo by mohl namítnout: „Proč je tak často ochutnáváme, není to už nuda?“ Za sebe mohu říct, že není. Je to jistota. A solidní! Teď mi vytanulo, že jsem kdysi neúspěšně zakládal časopis Solidní nejistota. Byl to nápad Bolka Polívky, takže klaunské číslo nikdy nevyšlo, i když jsem pro něj získal solidní autory a pár měsíců byl i solidně placený. A taky mi vytanula otázka: Je člověk při narození vržen do „solidní nejistoty“ nebo do „jisté nesolidnosti“? Otázka téměř Hamletovská nebo taky trochu Cimrmanovská. Jednoznačnou odpověď na ní od solidního Boha nebo božské nesolidnosti nedostaneme. Nezbývá, než žít, pokud možno dobře se mít. A solidně pít, abych nezklamal ducha Járy Cimrmana. Chtěl jsem sice napsat „a Rhônu pít, ale pak jsem si to představil... Skláním se k této řece někde na jihu Francie a korytem pochopitelně neprotéká voda, ale rubínově červená živá voda – víno. A já se s posvátným pocitem nořím do „krvavé“ lázně, lemtám z ní jako telátko a opojně vnímám ten blahodárný mok každým svým pórem (ostatně takové lázně pro zdegenerované miliardáře skutečně existují), abych po krk ve vodě zjistil, že se mi z té řeky už nikdy nechce vystoupit.

Co mě přinutilo k tomuto „prosolidněnému“ úvodu? Překvapím. Krym. Z novin se dozvídám, že kdysi hojně navštěvovaný poloostrov, který Rusové ukradli (anektovali), zeje prázdnotou. 4 miliónů Ukrajinců tam přestalo jezdit, je to tam navíc drahé jako v Moskvě a tak Putin musí své ovečky lákat na Krym dost nesolidně: „Krym nás baví, je tam krásně, co říkám, překrásně, a proto jezděte na Krym na dovolenou! A pokud možno povinně!“ Tak tohle nám nehrozí, povinně pít Rhônu nemusíme, my ji totiž máme opravdu rádi. O čem svědčí fakt, že je na ochutnávce opět plno i bez „Putina“. Dál jsem si v novinách přečetl, že beznohý Pistorius je už po deseti měsících v domácím vězení (za zabití své přítelkyně dostal pět let), takže už nehraje ve vězení fotbálek s Radovanem Krejčířem (možná vám někdy sebevražedně prozradím, kolik jsem s ním na Seychelách vypil vína). A taky jsem se dočetl, že japonští vědci v roce 2000 objevili pátou chuť – po sladkosti, slanosti, hořkosti a kyselosti. Jmenuje se umani – chuť lahodnosti, kterou lze zažít třeba v houbách nebo v sardelích. Teď vědci skálopevně věří, že mají jasné důkazy o další základní chuti, a to chuti tuku. Kolik asi apoštolům nové chuti zaplatili za to, co ví dávno naše babičky či selský rozum... No nic, popojedeme, třeba teď v rhónských vínech objev další chuť, a to chuť... Já to raději nenapíšu.

1. vzorek Cuveé Chardonnay nám představuje doktor Ivan Tomek. Hodně voňavé, příjemné, i když trochu „voňavé“ i v chuti, ale právě to může být na něm přitažlivé. Ostatně tohle víno je od bratrů Longeových, jejichž vína tady ještě nezklamala. Parker o nich trefně napsal: „Malé vinařství, které umí velké víno.“ Už mě tak neudivuje, že stále víc Čechů hledá v zemi Galského kohouta dobrodružství v bílém. Pili jsme to v tropických dnech, které nikdo z nás nepamatuje, a proto mě udivilo, že si Ludva dal před ochutnávkou jacuzzi. Programátor Jiřík se zase nestihl najíst, tak k Chardonnay přikusuje nějakou svačinku. Jeho účes ala hitlerjugend je ještě vylepšený. Vždy říkám, že Jiřík – ač je ve svém oboru velký mazák – je stále ve vývinu. A on k tomu s plnou pusou řekne: „Jak to tak pozoruju, tak tady se těm lidem duševní vývin mění neustále.“ Jiří je v pohodě, protože přišel rovnou z tréninku, kde se věnoval disciplíně Hardcor. V čem to spočívá? V jednom sklepě dělá dřepy, shyby, kliky a pak buší do něčeho kladivem. Na otázku, zda se mu to líbí, reaguje: „Musel bych být blázen, kdybych řekl, že se mi to líbí.“ Oči mu přitom šťastně svítí – takže je blázen. Začali jsme v těch vedrech s 13% bílým, takže pokud budeme procenty stoupat, budeme za chvíli šťastně svítit všichni.

Následuje růžové z Languedocu, které vyrábí máma se synem. Anny Sutry de Germa z Pezenacvu má na vinětě ptáka – Dudek. Víno vhodné pro taková vedra, která vyvolávají požáry po celé republice. Vedro mimo jiné umožňuje ochutnat víno v různých teplotních rozdílech. Dostáváme víno vychlazené a dopíjíme lehce zteplalé – v chuti více odkryté. Jiří se ještě nevypořádal se svačinou a Ludva začíná mluvit maďarsky. Vedle mě totiž se sedí Maďar Lazslo a právě probírají, co znamená slovo „avaš“. Pavla použije chytrý telefon a Ludva svou paměť. Je znát, že to slovo zná a v hlavě mu to vaří, stejně jako se mu před chvíli vařilo tělo ve vířivce. Po dohadech se shodli, že avaš“ je něco jako „žluklý“. Takže jsem v těch vedrech tak trochu „avaš“, a podle toho mi to i myslí.

Další červené má na vinětě také ptáka – holuba. Po ruční probírce kvasí tradičně, ale dvacet procent je kvůli ovocné chuti kvašeno karbonickou macerací. Přichází si k nám sednout pohledná Andrea ze Slovenka. Usedne vedle Jiříka, který se jí ptá, jestli také patří do našeho gangu. Vysvětluje, že k nám nepatří, ale Jiřík jí to moc nevěří, protože po chvíli začala taky mluvit maďarsky. Soustředím se na ovocnost vína, a musím uznat, že karbonická macerace má své opodstatnění. Ale teplota tu sehrála roli, protože pak se tahle svěží Grenache (80%) dostala až ke štiplavým tónům. Andrea dokonce k údivu našeho „gangu“ vylévá víno do karafy.

Jdeme na Jihovýchod, kde jsou na terasách na svahu Ventoux čtyřicetileté vinice vystaveny mistrálu. 60 % Grenache a 40 % Syrahu se sklízí ve vysoké zralosti a zpracovává autentickými starými metodami, aby se zachovalo jemné aroma, ale současně bylo víno rychle k pití. Pavla, která mne vždy zaujme bystrými postřehy kolem vín, nás seznamuje, že má kraj projetý na kole a že okolní silnice jsou součástí Toure de France. Andrea se stane smyslovým terčem několika pánů. Maďar Lazslo, který sedí naproti ní, se evidentně činí, nezahálá ani Ludva, který už odmítá mluvit česky a navíc je tu bez manželky, a Rosťa s jizvou na čele se Andrejce alespoň pochlubí, že má maďarské příjmení. Jiřík jen řekne: „Já si tu připadám jako cizinec.“ A začíná tu být hlučno jak ve čtvrté cenové skupině.

Při páté sklence nám Ivan Tomek nastíní, že uděláme krok nazpátek do roku 2010, ale u stolu je takový hluk, že Pavla zařve: „Maďaři ticho!“ Takže se v tichu dozvíme, že tohle Château Cambis 2012 je také z jednoho družstva (mají tam dva typy družstev, ale o tom už jsem kdysi psal) že jej rodina Verdier ručně sklízené sklízí z vinic, které jsou doloženy již v 15. století. Mix 65 % Grenache a 35 % Syrahu kvasí v podzemních tancích podobně jako vína od Domaine Mayard. A že Wine Spectator mu přidělil 86 bodů. Je to tuze pěkné víno. Ludva chvíli doktora pozoruje a pak se mě kupodivu česky zeptá: „Ty, a čeho jen on doktor?“ Jdu za Ivanem a přímo se ho zeptám. Zjistím, že dělal obor, který je na hony vzdálený pití vína a to Matematicko-fyzikální fakultu. Už se mi zdá docela logické, že tihle učenci skončí u Boha nebo u vína. A když dá Bůh, tak u obojího. Ale doktor Mejstřík, se kterým jsem na našich stránkách udělal interview, by určitě ve víně našel kromě kvantové fyziky i matematiku. Pavla z vína cítí griotku a Ivan Tomek hlásí ostatním, že je to dobrý postřeh. Jiřík nahlas přemýšlí, proč si je finština a maďarština tak podobná. Padlo mnoho zasvěcených výkladů, ale jeden mě zaujal: „Je to jako když hodíš do Evropy granát a on tam díky pocitům ze zoufalství, ze zranění z netypických situací vzniká nový jazyk. A není to ničemu podobné.“

A jako šestý je „Muž z Fontány“. Víno z nejjižnější části Rhôny vzbuzuje odlišné reakce. Někdo tam cítí skoro korek, Jiřík v zadu na patře čokoládu, já vnímám jeho živočišnost a opět vysoký alkohol (14,5%). A opět jede maďarština. Ludva s Lázslem tentokrát probírají hony a pytláctví. Každý zná nějakého pytláka, tvrdí Maďar a pak vypráví o nějakém starostovi, který si nechal vyrobit posez a pak z něho chodil pravidelně střílet, protože už věděl, kdy se vysoká chodí pást. Žasnul jsem, s jakou láskou o tom mluvil. Já bych asi s láskou sestřelil toho starostu. Jiřík už měl té maďarštiny plné zuby a odsedl si od nás k českým kamarádům. Následovala „Kamilina tajná zahrada“. Krásné víno, které na půl zrálo v sudech a druhá půlka absolvovala carbonickou maceraci. Výrazná ovocnost až ženský půvab, pokud mě neovlivnil samotný název. Pavla ve víně pocítila chuť heřmánku. Ale ta maďarština už zase převládá. Ludva je v sedmém nebi.

Ale při dalším vzorků mu jakoby zkysla tvář, přestože to víno každému chutnalo sladce. Přišla manželka. Následuje debata o sladkosti, slyšíme glycerín, glykol, hodně alkoholické a Jiřík, který se na chvilku k nám vrátil, najde kompromis: není to nesladké. Ludva odchází ke stolku manželky, ale za chvilku je zpátky a hned se vrhne do maďarštiny, jako by se jí nemohl nabažit, jako by se jí opíjel víc než vínem. Je rozjetý, jako dlouho nebyl a proto se vyděsí, že už nás čeká poslední vzorek. Už při nalévání je zřejmé, že tohle víno bude o třídu výš než předešlé. Krásná temná barva a vysoká viskozita má na mě vysoce uklidňující účinek. A ten jsem z toho maďarského řevu potřeboval. Exkluzivní nefiltrované Cairanne z velmi starých vinic dává velmi koncentrované víno. Proběhla v něm dvoudenní macerace za studena (18°)  a pak třítýdenní kvašení při 25°. Vyrábí se pouze tehdy, když se ten rok Grenache výjimečně vydaří. Opravdu solidní závěr.

Ještě k tomu Krymu. Šéf krymské autonomní správy Sergej Aksjonov za podpory Putina navrhuje, aby krymské lázně zařadili do svých léčebných procedur pití vína, konkrétně ruského vína. Nevím, jakou má ruské víno chuť, ale tohle má divnou příchuť. Raději přidám další jistotu – solidní či nesolidní, jak je libo...

Váš Vínomil dorazil

Seznam degustovaných vín

1) Cuvée Chardonnay 2012 od Domaine Fond Croze
2) Plaisirs Rosé 2014, víno z Languedocu, Côtes du Thongues
3) Pas de la Beaume 2013 od Cave de Cairanne
4) Domaine de Fiacre 2011 – Côte de Ventoux
5) Château Cambis 2012 - rodina Verdier
6) l´Ombre des Fontaines 2012 Côte du Rhône
7) Jardin secret de Camille 2011 - Kamilina tajná zahrada z Cairanne
8) Cuvée Confidence 2011 Domaine Fond Croze
9) Cairanne Antique 2010