JAKO MODLITBA

Prozkoumání vín od vinaře Louise Konstantina Guntruma ze dne 23. 2. 2017

Někdy to jde samo. Ale chce to geniální nápad. A netlačit na pilu. To se dá vtělit do každé profese. Ve vinařství se už asi nějaký geniální nápad jen tak nevykouzlí – udržení tradice bývá tím nejlepším řešením, zvláště když se k ní připojí moderní technologie. Vinařství je dřina, ale nedávno jsem dělal rozhovor s třicetiletým Standou Gálikem, který geniální nápad měl a nejen, že se nenadřel, ale nestálo ho to ani korunu. Byl úspěšným podnikatelem, ale pak zjistil, že v úspěchu také číhá past. Ale nepředbíhejme. V pětadvaceti se vrhl na módu a říkal si: „Střední třída si kupuje značkové věci. Kdo má hodně peněz, kupuje drahé značkové věci, a kdo je extrémně bohatý, tak by chtěl něco originálního.“ Takže si vymyslel módní značku Galard a oslovoval boháče, zda nechtějí mít ručně šitou košili či sako s vlastním jménem. Boháčům se to líbilo, a tak od něho kupovali košile za tři tisíce a saka za čtyřicet tisíc. Za pár let ho magazín Forbes zařadil mezi 30 nejlepších podnikatelů do 30ti let. Firmu prodal za několik desítek miliónů, ale zhroutil se mu soukromý život. Rozvedl se. Chtěl se od toho všeho odpoutat a začít cestovat po světě. Stopem, jak si od puberty snil. Jenže si přál podniknout něco originálního. Pak se mu vybavil zážitek, kdy letěl soukromým letadlem na nějakou akci, a to letadlo bylo poloprázdné. Tak ho napadlo, že by mohl zkusit takové letadlo stopnout. A vymyslel „richhike“. Podstatou je, že osoba, která vás veze, vás hned spojuje s někým dalším. Tím je zabezpečeno, že jste vždy „předáván“ mezi známými a nikdy nejste pro nikoho cizí. Vlastně jste takovou poštou, kterou si ti bohatí jenom mezi sebou předávají. Tímto způsobem se dostal za 75 dnů do 4 kontinentu a nakonec skončil v Hollywoodu na večírku u slavného producenta (na svědomí má seriál Dva a půl chlapa). Na večírek se měl dostavit Charlie Sheen, ale protože se tento bouřlivák zase někde zapomněl, vtáhly rozdychtěné americké modelky do jacuzzi alespoň našeho Standu, který byl v té chvíli pro ně největším exotem. A napsal o tom úspěšnou knihu: Jak jsem stopoval letadlo. Netlačil vůbec na pilu a šlo to neuvěřitelně samo. Ten jeho nápad se těm boháčům prostě líbil.

Náš vinař Louis Konstantin Guntrum se také do ničeho netlačí, jeho heslem je: malé vinařství – dlouhá tradice. Je pokračovatelem rodinné tradice již v 11. generaci. Rozloha vinohradů činí 11 ha, podloží tvoří jíl, spraše a slín. Vinařství je dlouhodobě zařazeno v prestižním Gault – Millau (restaurátorský průvodce vlivný jako Michelin).

 Začínáme litrovým Silvanerem. Už ve vůni prozrazuje, že nejde a lacině úvodní víno. U stolu sedí opět Rosťa, tentokrát nepřivedl manželku, ale sympaticky usmívající se maminku z Liberce. Jeho kamarád Zelí, víno znalecky válí na jazyku a pro mě překvapivě usoudí: „Má v sobě něco od Pinotu k Chardonnay.“ Rosťa tuší mou otázku a rovnou i k Rosťovi s jizvou na čele řekne: „Ke snídani se nehodí.“ Náš přítel Dan nás seznamuje, že se hodí ke každodenní stravě – od palačinek po chřest. Dovedu si to představit. U našeho stolu sedí Profesor, který má prý ve svém sklepě stovky lahví šampaňského, za jejichž cenu bych si pořídil roční nájemné, což by se mi fakt hodilo. Ví-li někdo o někom, kdo chce pronajmout…

Druhý je Tramín červený, prapředek Rieslingu a Silvánu. Už je servírován v sedmičce a cukru má 6,3g/l, možná proto se mi nedostává tolik kořenitosti, kterou od Tramínu vždy očekávám. Nemá prosušený extrakt, z toho plyne, že nemá ambice být suchý, ale nemusí být polosuchý. Je tak na hranici, záleží na jazyku klienta. Rosťa jej bere na milost, ale pak zjišťuje, že na konci trochu pálí. Maminka ho pozorně až káravě sleduje, snad přemýšlí, zda jí syn svými úsudky tady nedělá ostudu. Pak mi prozrazuje, že to je její první nebo druhá ochutnávka, takže neví, jak to chodí. Připomeneme si, že jsme od Guntruma zažili ojedinělou silvestrovskou ochutnávku, kdy nás pustil až do roku 1945. V žádné lahvi jsme tenkrát nezaznamenali stařešinu. Zelí se zaraduje, že má ještě dva roky do stařešiny, ale nějak jsem z toho nepochopil, kolik mu je let. Ale to u mě v poslední době není nic divného.

Ve třetí sklence poválím tmavější Blanc de Pinot Noir. Částečná macerace způsobuje, že vypadá jako klaret. Cítím z něho pěkné trávicí účinky, proto mě překvapuje vysoký podíl kyselin (8,9g/l) vůči cukru (4g/l). Hodil by se k lehkým sýrům nebo tučnému masu. Rosťa je z něho nesvůj, stále se mu připomíná předešlý Tramín – zanechal v něm příjemnou stopu.

Máme za sebou 1. fázi, ve 2. fázi náš čeká 7 Rieslingů. Opět litrová lahev. Jeden Danův kamarád na ni nedá dopustit. Když si večer dává s manželkou sedmičku, cítí se nějak nedopitý. Při litrovce je spokojený – dopitý. Zelí: „Lehce lízlé petrolejem. Fakt dobré!“ Oba Rosťové přikyvují, ale Rosťa bez jizvy opět nezklame: „Má chuť jako voda k salátu.“ Má pravdu, je tu vysoký podíl cukru (8,5g/l) i kyselin (7,9g/l). Rosťova maminka, jako by věděla o mém handicapu ohledně kyselých vín, pronese: „Už je těch bílých na mě dost.“

Druhý Riesling, pátý vzorek – Nierstein. Zatím nejsušší, skok jinam jak ve vůni tak v mineralitě. Vysoká kyselina (8,2g/l) příjemně upozaděná, překvapuje vysoký alkohol (13%). Profesor se poprvé nechá slyšet: „Krásně harmonické, v těle vyrovnané i přes ten alkohol.“ Rosťa téměř fascinovaně: „Cítím tam čerstvý hrozen.“

Třetí Riesling, šestý vzorek, je v pozdním sběru. Náš přítel Dan nám vysvětluje revoluční zákon z roku 2012, jenž určuje novou klasifikaci. Suchá vína (do 9 g/l) jsou podle oblastí a sladká podléhají ještě staré klasifikaci, kterou používáme i u nás. Profesor: „Už má tělo a působí to sladčeji.“ Zelí: „Tady se už obávám ceny.“ A koho to mé ucho neslyší?... U zadního stolu sedí milovník Rieslingů hrabě Tadeáš. Je nadšený, mluví opět rozvláčně a zasvěceně, jen nevím, o čem. Což se u něho nestává jenom mně. K potěšení stačí jen melodie jeho hlasu… Možná právě tohle na něm miluje jeho novopečená manželka. Možná proto už nepláče.

Čtvrtý Riesling, sedmý vzorek, tentokrát z oblasti Oppenheim Säcktrager. Do teď jsme pili ročník 2015, tohle je o rok starší, ale působí víc svěže, méně cukru je hned znát (6,4g/l). Profesor ho chválí, Zelí je jím opojený: „Strašně lahodné, člověk by se v tom umlátil. Mohlo by být lehce návykové.“ Je to první sklenka, kterou jsem dopil, předtím jsem doléval oběma Rosťům. Dozvídám se, že Rosťova maminka umí psát hebrejsky a že v Budapešti je slavná hebrejská vysoká škola.

Pátý Riesling, osmý vzorek – vraždění neviňátka z roku 2015. Je ještě do sebe hodně uzavřené, svou pravdu vyjeví tak za tři roky. A pak? Jak říká Dan: „Pak nastává nesmrtelno.“

Šestý Riesling, devátý vzorek, nás tentokrát zavádí do strmých 60 hektarových vinic v Niersteinu Oelberg. Kořeny tu krmí jílovitá půda, která je pro Riesling takřka ideální. Slibně voní. V puse se mi hned prozradí kyselinka – překvapivě rychle odbourala cukr. Přesto bude mít velký potenciál. Rosťa: „Tohle je víno na ráno!“ Oba Rosťové se pak shodují, že se tenhle Riesling příliš brzo odhaluje. Jako když k vám dorazí očekávaná dámská návštěva, vy naléváte sklenky a ona se už od dveří svléká. Žádná romantika, jde se rovnou na věc.

Poslední Riesling je překvapivě polosladký – 25g/l zbytkového cukr a 7,8 g/l kyselin. Dana přímo nutili, aby to koupil, pevně věřili, že naši konzumenti mu přijdou na chuť, i když jej nemáme zrovna v oblibě. Osobně mi ta sladkost nepřijde jednostranná, vzadu se něco kyselého ozývá, až si člověk po napití mlaskne. Zvláště při vědomí, že jde o Riesling. Opět použiji ke srovnání něžné pohlaví. Sedím v nějaké čekárně a pozoruju blondýnu za recepčním pultem. Vypadá jako nudná Barbie. Pak na mě promluví a mě udiví její kultivovaný hlas a obsah toho, co říká. Tento rozpor je rozhodně zajímavý a mě se najednou nechce z čekárny pryč… Je to druhá sklenka, o kterou se s oběma Rosti nedělím, s chutí ji dopiju..

3. fáze ochutnávky – červené v podání Dornfelderu. Pobaví mě dotaz jedné ze zdejších dam: „A to nemáme červený Riesling?“ Trefná je Rosťova poznámka: „Připomíná to Beaujolais.“ V dozvuku je opravdu něco podobného – to ta absence taninu. Pak dodává: „Dát si dvojku a jít od toho!“ S Rosťovou maminkou jsme rádi, že máme konečně červené. Její tvář po něm doslova rozkvete a nakonec s úsměvem řekne: „Byla to docela zábava.“ Ochutnávka končí a Rosťa spěchá k baru, aby maminka mohla mít další sklenku červeného. Těším se, že se od starší dámy dozvím něco moudrého.

A co moudrého se dozvěděl Standa při svém stopování za bohatými lidmi? V Californii mu jeden podnikatel řekl: „Chceš-li najít štěstí již teď, hledej ho ve vděčnosti. Vděčný člověk je šťastný člověk.“ On si tuto radu ihned přisvojil. Když mu není nejlíp, rychle si vyjmenuje deset věcí, za které je vděčný. Je to podobné modlitbě a působí to jako skvělé antidepresivum. Asi bych si každé ráno měl říkat: „Děkuji za to, že jsem se probudil na gauči a ne na ulici, že nejsem nemocný, abych nemohl vstát a jít, že maminka ještě žije, že panu prezidentovi tolik chutná tlačenka a becherovka, že náš přítel Dan vykonává bohulibou práci a má s námi trpělivost, že mě, Bože, netrestáš jen bílým vínem a že netlačím na pilu, i když o tom musím psát, a že tu stále je…”
Váš Vínomil Dorazil

Seznam degustovaných vín:
1) Gruner Silvaner trocken 2015
2) Gewurztraminer trocken 2015
3) Blanc de Noir 2015

4) Riesling trocken 2015
5) Niersteiner Riesling trocken 2015
6) Riesling spatlese trocken 2015
7) Riesling spatlese trocken Oppenheim Sacktrager 2014
8) Riesling spatlese trocken Niersteiner Oelberg 2015
9) Riesling spatlese trocken Niersteiner Oelberg 2014
10) Riesling Guntrum Louis Riesling 2014

11) Dornfelder trocken 2014