POVEDENĚ ZTRACENÁ OCHUTNÁVKA

Ochutnávka Rieslingů od Michaela Kunze ze dne 22. 6. 2017

„To se povedlo!“ řekne se, i když se něco nepovede. A většinou častěji, než když se něco povede. A toto konstatování vždy provází poťouchlý až škodolibý úsměv. Povedlo se totiž něco, co se vysmálo našemu vzpírání se osudu. Jako naschvál! Na dnešní ochutnávku se mi moc nechtělo. Co taky dát nového vědět o rýnském Rieslingu z Rheingau, který v našem vinném šenku už tak zdomácněl. Konkrétně z dvojvesnice Oestrich-Winkel, kde bydlí a v okolí vinohradničí Michael a Tanja Kunzovi. O vínech Michaela Kunze, která tu popíjíme už osmým rokem, jsem už napsal tolik chvályhodných slov… A navíc mi pití této chlapské odrůdy svou neuhlazenou kyselinou, a vinou mého hříšného mládí, způsobuje potíže. I když důvod k ochutnání tu vždy je – opětovné rozšiřování spektra rýnských Rieslingů a s tím související ponor do tajemných mozkových jeskyní, v nichž mohou bloudit naše chuťové pohárky a při tichých výkřicích čekat na ozvěnu… A ta je každý den jiná. Nemluvě o zasvěceném výkladu od našeho přítele Dana, který má Riesling ve stejné úctě jako muslimové svou Mekku. Ti, co mě znají, vědí, že kvůli své slinivce nesmím své „náboženství“ naplnit do dna a že se rád „trestám“ božím mokem červeným, který je ke mně přece jen milosrdnější. A milosrdný byl ke mně i náš přítel Dan, když mi po telefonu nabídl: „Vínomile, co kdybys přišel jen tak. Dostaneš něco k snědku, budeš pít červené a konečně se můžeš bavit, aniž bys musel něco psát. Chci, aby sis to užil z jiného pohledu. A ještě ti dám lahev červeného na cestu.“ Tak lákavé a velkorysé nabídce jsem nemohl odolat. Bylo úžasné se jen tak posadit, nechat si nalít sklenku španělské crianzy a pozorovat, jak se s rýnským Rieslingem rádi potýkají moji „vínoví“ kamarádi. A bylo jich dost – Všeználek hrábě Tadeáš, lenivý i výbojný programátor Jiřík, frankovkově dumající Ludva, sličná i bystrá slečna Kočička, nevyzpytatelně mimózní Rosťa s jizvou na čele, stále všetečný a nestárnoucí Šemík… A spousta nových ctitelů rýnského Rieslingu.

A tak od nich opět slyším netušené i méně originální příměry, pochvalné i méně uctivé postřehy a hlavně společné sdílení bohulibých hodnot, jimiž nás tato odrůda obšťastňuje. Vychutnávám si taniny ve své červené „družce“ a občas neodolám a od slečny Kočičky nebo od Jiříka ochutnám bílé „pokušení“, abych se ujistil, zda jsou ve správném rieslingovém rozpoložení. A mé slinivce, rozehřáté španělským sluncem, náhle žádné kyseliny nevadí, zvláště když si dopřávám olivy, sýry, chorizo a dobrého chleba, který prý prodávají v židovském obchodě, což mi neobjasnil nikdo jiný než hrábě Tadeáš. Mimochodem manželství, které před rokem a půl v jednom kostele velkolepě uzavřel (sešel se tu nejen rod Šternberků, jehož je jako synovec potomkem), mu očividně svědčí – postava roztomile kypí, kůže se vyhlazuje a ve tváři se usazuje stále spokojenější výraz. A nutno dodat, že tento filosoficky laděný požitkář má z nás hostů o Rieslingu největší přehled, nehledě k tomu, že má přehled snad o všem, čímž mi občas dává zakusit pocitu prostinkého idiota. Zřejmě to bude zasloužený pocit, i když se obejde bez přídavného jména – prostinký. I tak mě ponor do vína občas zavede do vesmírných výšin. Je to neuvěřitelné, ale lidské umění vězí i na Měsíci. Někomu se to fakt povedlo. Přesně ve 12.18 greenwichského času, 2. srpna 1971 umístil velitel posádky Apolla 15 David Scott drobnou hliníkovou sošku do prachu měsíční krajiny v kráteru Hadley Rille. Byla to drobná plastika Padlého astronauta, jejímž autorem je belgický sochař Paul Van Hoeydonck. Jsem si jistý, že kdyby byl na palubě lunárního modulu náš přítel Dan, položil by do hvězdného prachu lahev Rieslingu. A jaké pocity jímají umělce, jemuž jako jedinému na světě poskytl Měsíc výstavní prostor?: „Nevěřím v Boha, ale věřím ve vesmír. A věřím, že nás ovlivňuje a řídí naše životy. To je stejné jako s láskou. Jednoho dne potkáte ženu svého života, zamilujete se do ní, a nevíte přesně, proč to tak je, proč se ona zamilovala do starého chlapa (ukazuje na svou o 40 let mladší manželku). Věřím ve vyšší sílu i lidskou touhu přijít věcem na kloub,“ dodá a vášnivě svou mladou ženu políbí. Je mu devadesát jedna let. Tuším, že i náš přítel Dan věří ve vyšší sílu rýnského Rieslingu, a proto jej tak rád vpouští mezi své rty. Snad na něj snová (i snivá) manželka nežárlí. Myslím na Riesling, ne na Dana. To se zrovna nepovedlo, ale vážně mi jeho paní pokaždé připadá jakoby krásně zasněná…

Hvězdné lahve od vinaře Michala Kunze nesou označení Charta a hlavně „K“. Decentně je ochutnávám a na chvíli odkládám sklenku s červeným. Tohle víno je skutečně povedené. Náš přítel Dan několik let zaměstnával svou mysl tím, co to záhadné „K“ může znamenat. Kritérium, klasifikace, kalibr?… Dlouho se bál zeptat, ale nakonec se osmělil. Označení „K“ neznamená nic jiného než Kunz.  „To se teda povedlo,“ řekl si rozčarovaný Dan. Jsou to zkrátka top vína od Kunze, která pak jdou na speciální dražbu. To, co právě popíjíme, mělo vydražovací hodnotu 20 euro, ale na kolik se vydražilo, se už nedozvíme – náš hostitel se na to vinaře zeptal a dostal šibalskou odpověď: „To už si nepamatuju.“

Slečna Kočička je v pití opatrná, nedávno také měla problémy se slinivkou. A tak odlévá většinou do Jiříkovy sklenky a přitom mi potvrzuje mé mínění o Rieslingu: „Je to víno hlavně pro chlapy.“ Jiřík se nechává zjemnit mou sklenkou crianzy. Neutralizuje kyseliny a nabírá sílu na další utkání se s nimi. I když „Káčka“ mohou pít i dámy – jsou to vína s vysokým zbytkovým cukrem, ale s nezanedbatelnou kyselinou. Frankovkový Ludva se s nimi doslova mazlí. Dlouze zkoumá jejich barvu, viskozitu, zahřívá je v dlaních a pak jak alchymista sklenku poválí po stole, aniž mu vyklouzne kapka vína. Zajímám se, jak je hodnotí, ale jeho chuťové pohárky jakoby stále bloudily v labyrintu mozkových jeskyní a čekaly na správné echo… Tadeášek je evidentně spokojený a odhaduje, jaký mají „Káčka“ potenciál. Myslím, že je ochutnáváme už ve velké formě – náš přítel Dan je nechává nazrávat ve sklepích přímo u Kunze a teprve už připravené (nejen na nás) je pak dováží do Prahy.

Pozdní sběry (spätlese) jsou už vína, která na mne hrubou kyselinou neútočí, a tak jsem opět své červené družce chvilkami nevěrný. Synonymem pro Riesling se v Rheingau stalo město Johanisberg. Zde dosahuje Riesling prý na svůj vrchol. Na sklenku spätlese si zdejší vinaři mohli prvně sáhnout na konci 18. století, kdy hrozen vína dosáhl takové cukernatosti, kterou nyní mohu oceňovat i já. A povedlo se.

V desáté sklence ochutnáváme pozdní sběr Doosberg. Zajímavé je, jak ke svému názvu došel. Původně se kopec jmenoval Dochsberg, což se dá volně přeložit jako hora či území jezevců. Vybavuje se mi Jezevec, známá to postavička – strašně ukecaná – z pražských hospod, jako je Zlatý Tygr nebo U Hrocha. Vypadal jako instalatér, který se neustále vyhýbá práci tím, že ji okecává, ale byl to právník. Ostatně i ti se živí vysvětlováním něčeho, co je ve skutečnosti většinou jinak. Proč se to jmenuje Doosberg je asi složité vysvětlit i pro právníky, ale jedna asociace mi vytanula. Vidím upovídaného Jezevce, jak uprostřed věty začíná koktat a zaboha není schopen svou myšlenku dokončit, takže z něho nakonec vypadne nesrozumitelné slovo: „Jzto elen“ (jsem z toho jelen). Bůhví, jestli Jezevec ještě žije. Stejně si další sklenku dám na jeho zdraví. Zajímám se, jak je na tom zdravotně Jiřík. Stále není v ideálním stavu a stále sám sebe přemlouvá, aby začal na něčem pracovat. Vypadá to, že se brzo přemluví.

Ještě zmíním poslední vzorek – Svatý Mikuláš (Sankt Nikolaus), který mě přinutil hledat jedenácté přikázání. Mohlo by znít: „Nepopiješ pančovaného vína v lenosti, ale nejlíp Rieslingu rýnského nad povedenou prací.“ Ostatně tímhle přikázáním se každý dobrý řeholník řídil.

Asi je vám divné, proč jsem v této ochutnávce nerozebíral jednotlivé vzorky, když jsem u toho, byť se sklenkou červeného, byl. Vysvětlení bude předcházet věta: „To se povedlo.“ Nechal jsem totiž své zápisky na stole, nebo jsem je po cestě domů ztratil. Zřejmě jsem pospíchal. To vám může dosvědčit i naše usměvavá servírka (a korektorka těchto textů) Kačenka. Viděla mě totiž běžet, když se procházela za parného dne po Stromovce (zřejmě jsem i při své lenosti ze spěchu nevyšel). Když jsme se míjeli, chtěl jsem jí vysvětlit, že bude opravovat „vymyšlený“ text, ale zmohl jsem se jen na větu: „Ahoj Kačenko… Já běžím.“ A běžel jsem. Ještě jsem za sebou slyšel: „To chápu.“ To se taky povedlo…
Váš Vínomil Dorazil

SEZNAM DEGUSTOVANÝCH VÍN:

1) RIESLING TROCKEN 2013
2) OESTRICH DOOSBERG KABINETT 2013
3) OESTRICH DOOSBERG KABINETT 1L 2011
4) ST. NIKOLAUS RIESLING SPATLESE 2011
5) RIESLING ALTE REBEN 2011
6) CHARTA 2013
7) RIESLING "K"  2011
8) RIESLING "K" 2010
9) ERBACH STEINMORGEN 2006
10) OESTRICH DOOSBERG SPATLESE 2003
11) HALBTROCKEN SPATLESE 2003
12) ST.NIKOLAUS ERSTES GEWACHS 2004