KAM SE ZTRÁCÍ DOKONALOST…

Přehlídka Chateaunef du Pape z 4.12.2018

Dokonalost… Vlastně existuje jen v našich představách. Co se nám jeví jako dokonalé, čas leckdy promění na podivný patvar. Sami máme totiž k dokonalosti daleko. Dokonalost neexistuje ani v samotném procesu života. Příkladem budiž třeba náš autoimunní systém. Na první pohled funguje geniálně. Pokud vyhodnotí, že je nějaký náš orgán infikován, ihned vyšle armádu zánětlivých bojovníků, kteří dají infekci na frak. Jenže „vítězné tažení“ někdy skončí zradou -- poškozením našeho orgánů. Když se nám do prstu zasekne tříska, „armáda“ vytvoří kolem ranky hradbu hnisu, aby se z cizorodé třísky nedostalo nic do našeho těla. Hnis se vymáčkne, ranka se zahojí a jede se dál. Z toho by se dalo vyvodit, že naše organismy v těle reagují dokonale. Ale je tu záhada. Při vývoji v kostní dřeni vznikají stovky miliónů různých klonů, z nichž každý produkuje unikátní varianty protilátkových molekul. Takto lidské tělo v sobě geniálně nakumuluje gigantický repertoár protilátek, které jsou schopny rozpoznat prakticky všechno, co se do organismu dostane. Ale proč 80 % těchto látek nikdy nepoužije? Jsou připraveny pro každý případ. Tahle úžasná dokonalost je ve výsledku děsně marnotratná. Toto překvapivé chování imunitního systému odhalili už před padesáti lety a imunologům nešlo prostě do hlavy, proč je příroda tak iracionálně nehospodárná. Představte si, že máte doma obrovskou vinotéku, jednotlivé lahve přímo pasují na vybraná jídla, na vaši náladu, na vaše stresy, na určité příležitosti, ale lahve jsou v desítkách regálech nad sebou a vy se k nim nikdy nedostanete, protože v té vinotéce není žádný žebřík. Můžete se jen pochlubit, co za poklady máte, ale drtivou většinu nikdy neochutnáte.

Přiznám se, že pokaždé, když Ivan Tomek s naším přítelem Danem pro nás připraví „projížďku“ po vinařstvích z Châteauneuf du Pape, mám pocit, že ve svých ústech přivítám tekutou dokonalost. I když jej hodnotím „Já Nedokonalý“. Ale nejsem v tom sám, všeobecně je tak hodnotí i ostatní vinaři – nijak neprotestují, že jejich srovnatelná vína, budou vždy nejméně o třicet procent levnější. Vážím si, že mohu být u toho a vážím si i přítomnosti Dana, který si na nás udělal čas -- v prosincových je dnech extrémně vytížený. Ivan Tomek patrně můj pocit dokonalosti sdílí a tak slavnostně pronáší: „Protože Châteauneuf du Pape je jakési srdce vinic z Rhôny, tak by dnešní vína měly ohřát i vaše srdce.“ Čekají nás vína zpracovaná moderním způsobem, což spočívá třeba v tom, že se hrozny zbavují části třapin. Vína nám budou prezentována pod všeobjímajícím mottem „jemnost, elegance a síla“.

První vzoreček je sdružení 10 vinařů pod názvem Cave de Cairanne. Všechny tři pojmy si toto víno může částečně přisvojit. Před ochutnávkou jsem byl běhat, vypotil jsem nastřádané jedy, prokrvil vnitřní orgány a odměnou mi je, že mi „pročištěné“ chuťové pohárky pojímají onu dokonalost ve zjitřené podobě. Prozradím to dámě v červeném, která sedí proti mně. Zamyslí se nad mou „nedokonalostí“ s důsledností Agáty Christie, i její krása jakoby se skrývala pod tajemným závojem. Mé ohromení z dokonalosti nezná mezí -- vnímám tento boží mok jako portál, kterým vstupuji do klenuté katedrály. Programátor Jiřík jej vnímá poněkud prozaičtěji: „Necítíš tam nějakou hořčinku?“ Záhy rezignovaně dodá: „I když já ji v poslední době cítím všude.“ Pak opět obživne: „Je zábavné, takové rozervané.“ Po dlouhé době je přítomen i pan hrábě Tadeáš. Rozvádí nějakou debatu o plesnivých sýrech, které kdysi byly používané jako součást směnkového obchodu a dodává: „Od té doby obchodování se směnkami tak trochu zapáchá.“ Neodolám, zobnu si sýra, spojím ho s vínem a konstatuji, že bych u prvního vzorku klidně zůstal.

U druhé sklenky nám Ivan Tomek připomíná, že oblast Châteauneuf du Pape má povoleno pěstovat 14 odrůd. Víno z 50letých vinic v oblasti Arnesque je prý ručně s láskou a tradicí zpracovávané a má zlatou medaile ze soutěže nezávislých vinařů. Složení odrůd je přímo typické -- 80 % Grenache, 10 % Syrah, 10 % Mourvèdre. Vnímám intenzitu tříslovin, možná třapin, které mají být z části odstraněné. Moderní způsob v sobě obnáší i oddělené kvašení odrůd a též jiné použití sudu. Zatímco dřív se tu používaly betonové tanky, nebo se maximálně uchýlily k foudres (100 let staré sudy --100 hl), modernisté dnes dávají přednost menším barikovým sudům. Janík si všímá intenzivnějšího borůvkového zabarvení. Jiřík mě nezklame svou hláškou: „V závěru se trochu odkope.“

U třetí sklenky – Roque Colombe (2012) zachytím výraznější vůni. Víno je ze severní části oblasti z vinic pokrytých velkými oblázky. Složení je opět typické, jen Grenache je trochu méně (60%) a zrání proběhlo rok a půl ve starých sudech. Jiříka to zvláštně oslovilo: „Necítíš tam jemnou vůni starého sýra?“ Cítím tam kupodivu jakousi ostrost, kterou přičítám vysokému procentu alkoholu (14,5%). Janík mi vysvětluje, že to je způsobené vyšší teplotou – předchozí vzorky byly studenější. Pan Guruvín s manželkou sedí u osamoceného stolku a z jejich reakcí je zřejmé, že nemají žádné námitky, prostě si to vychutnávají. U stolu se hovoří ještě o uhlazenosti a kulatosti vína, ale já jeho dokonalost nacházím v jiných sférách. I když při posledních kapkách ucítím trochu sametové pohlazení. Nebo damaškové? Ptám se dámy v červeném, z jakých materiálu bývají postelová povlečení. Měří si mě zvláštně klidným pohledem a řekne: “Satén.“ Úplně jej cítím na své kůži.

Každý vinař ze Châteauneuf du Pape sklízí v jiné době. Modernisté sklízí dříve než jejich dědečkové – nebaží po docílení velkého procenta alkoholu, což se tu zavedlo už od padesátých let. A jinak pracují s hrozny při kvašení. Zejména se slupkami – nechávají je v co nejdelším kontaktu s vínem, třeba častějším potápěním klobouku. Nebo víno ze sudu vypustí, takže na dně zůstane klobouk a přečerpaný mok se na něj nalije a klobouk pomalu vstoupá vzhůru (délestage). Madam Fontavine vede své vinařství v tradičním stylu, třeba tím, že používá sudy po matce i babičce. Jako obvykle klade důraz na eleganci, což vysvětluje proč u jejího Cuvée Tradition (r. 2011) nevnímám 15% alkoholu. V čele stolu sedí poněkud nemluvný pán a při téhle sklence svůj pocit dokonalosti doslova vyroní: „To je krásné víno!“ zahaleká. Reaguje pan Guruvín: „Všechny jsou krásné, ale to předtím bylo harmoničtější.“ A promluví i dáma v červeném: „Líbí se mi. Všechno je u něj ve stejné linii. Je takové rovné.“ Rosťa reflexivně narovnal záda a při posledním doušku mi pošeptal: „Ztotožňuji se s ní.“ Bylo zřejmé, že dáma v červeném ho něčím okouzlila.

I v pátém vzorku, Cuvée Trilogies, máme mok z vinařství Fotavine, tentokrát o dva roky mladší (2012)

Pokud jsem tomu dobře rozuměl, tak v šesté sklence máme výběr z vinic. Jde o vinařství de Pere Pape, které se rozkládá na 21 hektarech a průměrné stáří kořenů je 45 let. Ve vůni opravdu připomíná proklamované koňské sedlo. Rosťův pocit dokonalosti má jinou asociaci: „Vidím před sebou dlouho ztracený deník s koženými deskami a právě otevírám jeho tajemství.“ Dáma v červeném mu očividně pomotala hlavu. Ostatně jak posoudit jeho poznámku. „Není zrovna jen tak mání.“ Rosťa se dámy ptá, zda ji živočišnost vína připadá přitažlivá. Odpoví mu, že nikoli a souhlasí s ní i manželka pana Guruvína. Já si k němu dávám smradlavý sýr a v ústech se mi vytvoří báseň… Jako od Baudelaireho. Tahle vína mě dokážou svádět, ale nedá se to s nimi přehánět. Jiřík to vidí ještě zostřeněji: „Vůně bezdomovců.“

I u šestého vzorku, domaine de Pere Pape, zachováváme přízeň ženě. Madam Mayard přistupuje ke svým vinícím ne zrovna bio stylem, ale udržitelným zemědělstvím. Je to jejich druhé nejlepší víno, zraje 18 měsíců v betonových sudech. Dámě v červeném připadá přijatelnější než předešlé, ale stále vzpomíná na vzorky číslo 2 a 3. Pan Guruvín se do toho nějak zamotává: „První náběh jde do kulatiny, ale v prostředku se mi nějak vytrácí a pak jakoby se k té kulatině vrací.“ A pak se jakoby sám nad sebou zamračí.

Teď se mračím já. Nemohu dál pokračovat. Má nedokonalost se projevila vskutku monstrózně. Někdo mi nedopatřením polil počítač. Pochopitelně vínem. A boží mok zničilo v mém počítači hard disk a s ním potažmo i vše, co nebylo zálohované. A zálohované nebylo nic. Tedy ani tento článek. Tohle torzo jsem našel v e-mailu, který jsem si sám poslal, abych mohl pokračovat i na jiném počítači. Možná to tak osud chtěl. Je dost možné, že už žádnou ochutnávku na „papír“ nedám. S mým počítačem je to jako s tou vinotékou, ve které nemám žebřík, abych se ke svým pokladům dostal. A tak můžu jen vzdychat, jaké by to bylo…

Ale znáte to, když nějaká dokonalost končí, druhá začíná. I když žádná dokonalost neexistuje. A kde je tedy pravda? Přece ve víně. Poprvé i naposledy…

Váš Vínomil Dorazil.

Seznam vín k degustaci:

1. Châteauneuf du Pape, AOC CHTNF, Cave de Cairanne  

2. Châteauneuf du Pape, AOC CHTNF Domaine Arnesque 

3. Roque Colombe, AOC CHTNF Vignerons de Caractere 

4. Cuvée Tradition, AOC CHTNF Domaine Fontavin  

5. Cuvée Trilogies AOC CHTNF Domaine Fontavin 

6. Domaine de Pere Pape, AOC CHTNF Domaine Mayard 

7. Cuvée Alex AOC CHTNF Domaine Mayard 

8. Cuvée Tradition, AOC CHTNF Domaine Raymond Usseglio et fils

9. Cuvée Tradition AOC CHTNF Domaine Roye

10.  Les Sables de la Crau, AOC CHTNF Domaine Royer 

11. Bílé Crau de ma Mère, AOC CHTNF Domaine Mayard