OPRAVDU ENERGICKÁ OCHUTNÁVKA

Ochutnávka ze dne 15. 11. 2016 - vinařství Bodegas Altanza ze španělské Riojy Alty.

Energie... Tohle slovo je zakleté do mnoha významů a zaklesnuté do stále většího množství oborů. Energii nám při této ochutnávce předvedla manažerka Cladia Mitrea z progresivního vinařství, které si za krátkou dobu získalo místo mezi špičkovými sklepy v La Rioja. Bodegas Altanza vznikla v roce 1998 a nijak se s tím nemazala – 50 miliony eur dokázala zajistit pro své hrozny ty nejlepší technologie. Sklep je zaměřen výhradně na odrůdu Tempranillo. Cladia nám odtajnila nejen vše o vínech, která nám představila, odtajnila i svůj španělský temperament. Má ho na rozdávání. Vnímal jsem, jak do nás postupně vnáší bacily své nezkrotné živosti, až se z toho vykrystalizovala nejživější ochutnávka všech dob vinného šenku na Újezdě. Sami od sebe bychom toho schopni asi nebyli. V poslední době mě fascinuje, do jaké míry můžeme ovlivňovat sami sebe, své tváře, dokonce i výrazy jiných tváří, a to nemluvím o tom, že můžeme – a děláme to vědomě či nevědomě – ovlivňovat naši DNA. A jak je to z hlediska evoluce uchopitelné i když udivující.

Má sestra, která se nedávno stala babičkou, věří na anděly. Věří i na skřítky, ale hlavně věří, že vše má svůj účel a že vše si lze svým způsobem vymodlit. Věří, že člověk je ve své podstatě dobrý, i když svými dějinami dokazuje naprostý opak. I když je mezi živými tvory taková škodná, jakou tahle planeta nepamatuje – za pár tisíc let dokázal zničit tolik, kolik se nepodařilo nebývale žravým dinosaurům za desítky milionů let. Věří, že existuje spravedlnost, i když jí uniklo mnoho nacistických zločinců, kteří se v Argentině dožili požehnaného věku; ostatně dnes si spokojeně umřel ve svých devadesáti letech Fidel Castro, který byl vzorem našemu stařičkému Milouši Jakešovi, který si teď možná připadá jako kůl v plotě a v tichu ho oplakává. Já tuhle víru sestře závidím, a závidím jí to tak silně, že to překrývá i můj shovívavý pocit, který k ní v téhle souvislosti cítím. Asi není nikomu divné, že nejsem zdaleka tak šťastný jako ona a v podstatě ani tak moudrý. Dokáže si namluvit, že slunce teď svítí, protože si to ona přála a na její přání je přece každá meteorologická předpověď krátká.

Jak poslouchám a vnímám Claudiinu energii, začínám věřit, že mě čekají vína zalitá sluncem a sálající mile prostopášnou energii. A možná trochu komická v tom nejlepším slova smyslu, ale nebudu předbíhat, jako to v poslední době děláme my lidé. Předbíháme dějiny, předbíháme sami sebe, abychom se většinou zaplaťpánbůh nebo bohužel mýlili.

Takže první vzorek je v bílém podání – blanco. Rosťa tam cítí čínskou hrušku, která se rychle odpařuje. Rosťa s jizvou na čele vnímá grapefruit (o čínské hrušce nemá ani potuchy) a jeho stále věrnější kumpán programátor Jiřík tam necítí nic, protože si tu včera nečekaně zaflámoval, za což ho kamarád napomíná: „Jiříku, tohle se před ochutnávkou nedělá!“

V druhé sklence je už tinto – červená semi-crianza z roku 2014. Pokud dobře slyším, Rosťa říká: „Sedm a sedm je čtrnáct.“ Energie jeho humoru mi často uniká, totéž cítí jeho jmenovec s jizvou na čele (podle jeho výrazu soudě). Je znát, že víno zrálo sedm měsíců ve starých francouzských sudech. Roztomilá Cladia nás svou angličtinou, kterou náš přítel Dan už po pár větách vzdal překládat, informuje, že tohle víno se exportuje do Kolumbie a pohladí mě „energickou“ větou: „Mladí lidé mají rádi mladá vína.“ Claudia je opravdu mladá.

A to samé v ročníku 2013. Starší „bráška“ je víc patrný ve vůni, ale překvapivě ubral v tříslovinách. Claudia nám vypráví, že není zapotřebí, aby tato vína byla v lahvi víc než rok či dva, vyžaduje se od nich čerstvost. Všichni se shodujeme, že předešlé bylo v čerstvosti přesvědčivější. Ptám se programátora Jiříka, zda může mít tohle víno ještě nějaký potenciál. Jiřík krčí rameny, jeho potenciál dostat se ze včerejšího flámu je zřejmě mizivý.

Ve čtvrtém vzorku je Crianza 2013. Zrála 12 měsíců v sudech a pak 2 roky v lahvích nebo v tancích, kde vínu nehrozí korková nemoc. Dáma, která sedí proti mně, je nadšená ze zbytkového cukru. Rosťa s jizvou na čele ji horlivě vysvětluje, že tu sladkost způsobují laskavé taniny získané od dřeva sudu. Madam tohle víno uvedlo do záviděníhodného povzneseného stavu, její přítel už takovou radost nesdílí. Kladu si otázku, kolik energie má tahle Crianza před sebou.

Další sklenka dokazuje, že energie má ještě dost. Crianza 2012 má už taniny vybroušenější, vzadu cítím mírné sympatické drhnutí, připomíná to piliny. Rosťa cítí pecku od švestky, druhý Rosťa uznává, že tohle víno je už o gastronomii. A programátor Jiřík? Myslet si, že už vymazal včerejšek, je stále utopií. Madam Sladká je zklamaná, předešlý ročník v ní vyvolal více radosti. Přednášející Claudia stále víc ohromuje svým neokázalým přístupem, její španělský temperament doslova zpívá, člověk by chtěl být na chvíli Španěl. Už chápu, proč se Španělky dožívají v Evropě nejvyššího průměrného věku (84 let).

A konečně je tu Hacienda, která oba Rostíky pokaždé sblížila a rozpoutala v nich mnoho asociací. Chvíle napětí... Ve vůni toho moc neprozrazuje... V chuti nezklame, připadá mi jako vždy pěkně vychytaná. A přesto se mi důrazné třísloviny zabydlí na špičce jazyka. Madam Sladké se to očividně nelíbí. Čím dál rozvernější Claudie na nás přenáší svou španělskou energii a náš spolek tone v hlučné vřavě. Dávám se s Claudií do řeči a bůhví proč se bavíme o britském spisovateli Roaldu Dahlovi, kterého má velmi ráda. Zmiňuje jeho povídku Testing, což by se dalo přeložit jako ochutnávka, ale netuším, že by něco takového napsal.

Další Hacienda je o rok starší – r. 2011. Tentokrát už slibuje ve vůni. Je koncentrovaná jak v kyselinách, tak v tříslovinách – opět přitažlivě brousí špičku jazyka. Je více tělnatá. Teda to je řev. Koukám na přítele Dana, ten jen bezradně krčí rameny. Snažím se mu naznačit, že to má dneska asi tak být, ale už mi nalévají další vzorek.

Jdeme do Reservy. Dan pozoruje naše „spolčení hlaholců“ a pak s úsměvem pohrozí: „Už nás čeká jenom patnáct vzorků.“ Hlahol se rozvine do ještě větší síly. Sudy jsou cítit v celé své kráse a taniny se opět zachycují na řečovém ústrojí. Rosťa s jizvou na čele si libuje, jak třísloviny těší jeho slinivku – kvůli jejímu zbědovanému stavu má alkohol zakázaný. Madam Sladká se ho užasle ptá: „Jak to děláte, že nezkolabujete, když nesmíte pít?“ Odzbrojí ji slovy: „Je to láskou.“ Madam Sladká uznale kývá, v duchu si představuje, jaká milovaná osoba ho asi obklopuje a zkoumavě se zadívá na svého přítele. Rosťa to cítí, a tak upřesňuje: „Je to láskou k vínu.“ Programátor Jiřík konečně zahnal včerejší tah, významně si sklenku prohlíží – zřejmě už dnešní víno začíná registrovat.

V devátém vzorku je Reserva Selección de Familia z roku 2009 – 12 měsíců v sudech, 3 roky v lahvích. Má ohromující vůni. Rosťa s jizvou na čele se přikloní k programátoru Jiříkovi: „To je vyváženost. Už tě nic neruší, už můžeš jen snít.“ Jiřík mu nalévá ze své sklenky a podotkne: „Já s tím bolehlavem už tolik snít nechci.“ Claudia si náš spolek potěšeně prohlíží a prohlásí: „Easy to drink.“

V předposlední sklence tkví Gran Reserva z roku 2008. Oba Rosťové si vysvětlují, jak to s Gran Reservou vlastně je. Vína s tímhle označením se vyrábí z nejlepších hroznů u mimořádně dobrých ročníku, což stejně jako v případě Reservy nebývá každý rok. Rosťa s jizvou na čele hladí svou slinivku a blaženě pronáší: „No jo, voní to, chutná to, už k tomu chybí jen čokoláda.“ Jiřík mu pohotově dolévá. Já se do vína oddaně pokládám...

Poslední je Goya. Nechutnáme ho poprvé. Je to dnes první víno, které je tkané i živočišností. Programátor Jiřík se zamyslí a konečně z něho vypadne nějaké přirovnání: „Malířovy nohy.“ Předešlá vína si byla něčím podobná, ale tohle je opravdu jinde. „Salvatore, je znát, jak jsi měl rád ženské, sex, život... Všechno tam je.“ Tak to je poslední čmáranice, kterou po sobě přečtu. Madam Sladká stále vzpomíná na Crianzu z roku 2013. Claudia si tenhle večer prostě užívá a jak nám vysvětluje: “Ať je krize nebo ne, stále můžeš víno pít.“

Energie se projevuje jak v radosti, tak v nemoci, třeba v kvantové mechanice si dělá, co chce. Naše myšlenky nás mohou léčit či ničit, mohou léčit a ničit naše okolí, což v sobě koncentruje obor, který se nazývá psychosomatika. Tou se neokázalým způsobem zabývá lékař a „zaříkávač nemocí“ Jan Hnízdil, který, ač sám byl členem českého klubu skeptiků Sysifos, obdržel od něj z rukou Jiřího Grygara Zlatý bludný balvan. Právě za diskretizaci psychosomatické medicíny v očích laické i odborné veřejnosti. Nevím, jak ho to zdiskreditovalo, když má na rok dopředu nahlášené pacienty a Zlatý bludný balvan mu přinesl nečekané štěstí. Sám o sobě tvrdí, že není úplně normální, protože psychopati, kteří se dnes nevídaně množí, si jsou jistí, že normální jsou. Jeho přikázání zní: „Miluj bližního svého. A kdo je nám nejbližší? No sám jsem si nejbližší.“

Mně tato vína byla velice blízká. Jenom mám z té vší energie v sobě takový zmatek, že místo mozku budu mít v hlavě asi bludný balvan. Ale to je paní Energii úplně fuk, hlavně že...
Váš Vínomil Dorazil

 
Seznam degustovaných vín:

1) Edulis blanco 2015
2) Edulis semicrianza 2014
3) Edulis semicrianza 2013
4) Edulis crianza 2013
5) Edulis crianza 2012
6) Hacienda Valvares crianza 2012
7) Hacienda Valvares crianza 2011
8) Edulis reserva 2011
9) Lealtanza RESERVA SELECCIÓN DE FAMILIA 2009
11) Edulis grandreserva 2008

12) Le Altanza Arte-Goya Reserva 2008