PŘESAH...

Ochutnávka ze dne 8.11.2016 – Průzkum vinařství Neymayer.

„Kam má práce směřuje, jaký má přesah?“ rekapituloval náš přítel Dan při poslední ochutnávce. Otázka se může jevit jako banální, ale bez ní by se žádná lidská činnost nikam neposouvala a nekultivovala. Dan zjišťuje, že lokality, které s ním ochutnáváme, mají společného jmenovatele – řeky. Rýn, Rhona, Loira, Ebro... Danova otázka je tak zásadní, že nemine ani mne. Kam má práce směřuje? Psaní mě dost trápí a vnáší do mě pocity viny -- stále nevím, zda má nějaký smysl, natož aby mělo přesah. A vlastně se mu neustále vyhýbám: raději bych zryl zahradu nebo vyčistil chlév, než bych si sedl za psací stůl. Prostě to dělat musím, nic jiného asi líp neumím. A kam třeba směřuje naše republika? Právě tam, kde se v naší činnosti objevuje nějaký přesah. Když se neobjevuje, máme ve společném jmenovateli korupci, chaos a časté bezpráví. A kam směřuje naše planeta lidí? Asi tam, co nám příroda dovolí. Zkoušíme z ní vysávat, co se dá -- jsme nejúspěšnější a nejpřizpůsobivější savec, jaký tady kdy byl, nejrychleji se množíme a planetu bereme jako své hřiště, na kterém určujeme pravidla hry, aniž by nám to příslušelo. Ale tak se dočasní vítězové vždy chovají... Jaký to má přesah? Možná v globálním oteplování -- máme teď v globálu nejteplejší rok od té doby, kdy se začal měřit. Možná v průmyslovém smogu, kterému teď konkuruje i smog světelný – vidíme méně na hvězdy nebo oni na nás; určitě v nemalé ploše úrodné půdy, kterou jsme možná nenávratně zničili; bezpochyby ve vykácených pralesech, s čímž souvisí denní vymírání některých živočišných druhů, z nichž jsme vzešli i my; nade vší pochybnosti v těžbě ropy, která nám umožňuje se přemísťovat kamkoli chceme – po souši, po vzduchu a po moři. Na ropě jsme závislí víc, než tušíme. Například v nanotechnologii, která má rozsáhlý rejstřík uplatnění v desítkách oborů. Pokoušíme se z ropy vyrobit co nejpevnější tenká vlákna, ale na pavouka stále nemáme, a on přitom k tomu potřebuje jenom mouchu, vodu a vzduch. A společný jmenovatel? Bůh ví...

Přejdeme tedy na boží mok do Alsaska, jehož komplikovaná historie se promítá i do vína. Tentokrát jsme zavítali do rodinného vinařství Domaine Neumeyer v obci Molsheim. Je tu už čtvrtá generace rodu, který se stará o 16 hektarové vinice založené roku 1920. Dnes se  o vše stará vinař a enolog Jérôme Neumeyer, který otěže přebral od rodičů Gerárda a jeho ženy Gabrielle. Pěstují tu typické alsaské odrůdy – Sylvaner, Riesling, Pinot gris, Pinot Blanc, Gewurztraminer, Muscat také i Pinot Noir. Mají to štěstí, že obhospodařují i 3,5ha vinic Grand Cru na viniční trati Bruderthal. Náš číšník Jiří si s majitelem vinohrad projel. Jérôme se mu jevil jako smutný třicetiletý chlapík, který toho moc nenamluví, ale časem prý pookřál a dokonce nás pozdravuje. Pokouší se i o nesířené víno (u nás jej vyrábí třeba Autentisté), ale to my neochutnáme, protože by převoz prostě nepřežilo.

Začínáme Crémantem, což je suchý sekt, ve kterém se hodně projevují kyselinky (6,1g na litr), 27-leté keře „nasávají“ sílu ze slíny a vápence, a to z výšky 210 metrů. Na lahvi je logo AL (Kačenko, mrkněte, jestli to AL je správně), což je něco jako bio víno. Měli jsme k tomu krásnou akustickou vložku – Jiří nám nahrál, jak to ve sklepě u Jérôma bublá. „Perkuse“ přírody je podmanivá až mystická. Je nám až líto, když zvuk vypne.

V druhém vzorku je Silván, který rodina před sběrem probírá z keřů starých minimálně 40 let. A když sklízí, tak začnou brzy ráno a do večera jsou hotoví. K hroznům jsou opravdu šetrní, dávají důraz na manipulaci s nimi, jejich transport není delší než 6 kilometrů a lisují pouze gravitací. Jedna třetina hroznů jde do sudů, zbytek čeká na svůj osud v nerezových tancích. Tělnatý Silván na mě působí klidně a uměřeně, stejně jako zprvu působil Jérôme na číšníka Jiřího. Je cítit závoj oxidace, kyseliny jsou zásluhou dřeva „srovnané do latě“.

Pinot Blanc de Tulipe. Svůj název dostal od divokých tulipánů zdobící okolní porost. Mok je znatelně sladší, takže je pro mě i vlídnější. Dozvídám se, že v alsaském městečku Molsheimu je francouzská automobilová firma Bugatti (založil ji v r. 1909 italský automobilový konstruktér Ettore Bugatti). Firma je od roku 1998 ve vlastnictví koncernu Volkswagen stejně jako naše Škodovka. A když se tu náš přítel Dan ubytoval -- pochopitelně v hotelu Bugatti -- dostal pokoj ve stylu Bugatti, tentokrát ve verzi Veyron. Tohle víno se může za dva roky krásně vyladit, má takový klidný potenciál. Rozpoutáme debatu o korkové zátce, kterou byla lahev odšpuntovaná před pár hodinami. Je to korek Diam. Zátka je vyrobená z vybraného korkového mikrogranulátu, za nízké teploty a vysokého tlaku je z korku odstraněno na 170 škodlivých sloučenin, z nichž 14 má přímý vliv na chuť vína a způsobuje vady v jeho chuti. Jednou z nich je známý trichloranisol (TCA), který způsobuje zápach vína po korku.

A máme tu Pinot Gris 2015 ze 17 let starých vinic. Překvapuje mě, že na jazyku vítám vína stále laskavá a neagresivní. Možná mě u něj konejší vyšší alkohol (13,5%). Pít alsaská vína nelze bez zamyšlení nad historií kraje. Alsasko střídavě patřilo Německu a Francii, podle toho, kdo zrovna vyhrál tu či onu válku, a jak říká jejich klasik „ žádnou válku jsme nepropásli.“ Region i jeho vína působí poněkud germánsky, přičemž nelze opomenout jeho francouzské prvky. Není divu, že donedávna trpěl krizí identity. A přesto jejich lidová moudrost říká: Lach, ess un drenk met uns, dass esch elsassische leveskunscht... (Směj se, jez a pij s námi, to je žití po alsasku...)

V páté sklence je stejná odrůda, ale o rok mladší. Je to znát. Hlavní fermentace proběhla v sudu a poskytla kyselince lehké vystoupení z řady, zároveň dodala závan medovosti, což značí příchod jiné cukernatosti. V tomhle ročníku je ještě patrný vliv pana otce Gerarda: vnímáme respektování přírody, ale zároveň cítíme nový rukopis, víno zachycuje přechod generace Neumeyrů. Hezké zamyšlení na dějinami jednoho rodu zračícího se ve víně.

Dočkáváme se Ryzinku a s ním i kyselosti v plné kráse (9,7 g na litr – což je až neuvěřitelné), ovšem nabouchané je i ve zbytkovém cukru (9,6 g na litr). Oproti předešlým zaznamenávám sympatickou agresivitu, což bych si ale mohl odpustit.

Sedmý vzorek je ve znamení „oddechového“ Muškátu. Co o něm psát, když jeho vůně a chuť jsou tak specifické. Mám tendenci touto odrůdou trochu pohrdat – jsme tu Danem nemilosrdně vychováváni k rýnskému Ryzlinku – ale proč nepřiznat, že mi teď o „přestávce“ lahodí.

Čeká nás Pinot Gris Grand Cru Bruderthal v ročníku 2013, který se pěstuje na již zmíněné 3,5 hektarové ploše. Zajímavé je, že 40-leté kořeny mohou nasávat živiny jen do půlmetrové hloubky -- pod ní je už jen skalnaté podloží. Možná to ovlivňuje jeho výnosnost -- 45 až 50 litrů na hektar. Dívám se na tmavší barvu a hutnější viskozitu – možná ji má na svědomí delší macerace. Posouvá se nejen výkonností, ale i cenou. Takovým vínem by se dalo i končit, takže jsem zvědavý, jak se předvede následující o rok starší Ryzlink.

Mám tu zapsáno „Ryzlink jako prase“. Musel jsem jej hned zajíst. Kyselinka v něm vskutku řádila, jak se sluší a patří. Ale něco nám vyvedlo z míry kamaráda Ludvu?! Rozčileně vstává, bere do ruky kabát a odchází pryč. Možná ho rozhodilo pomalé tempo rozlévání (Po ochutnávce jsem ho zastihl za barem, kde si mohl udávat tempo sám a podle toho se také šťastně usmíval.)

A poslední duo proběhne ve znamení Tramínu (2015 a 2014). V chuti se mi na jazyku mihne „dřevo“, ale k mému údivu zrálo v nerezových tancích. Chybí mi tu programátor Jiřík, ale plně ho zastoupí Rosťa s jizvou na čele, s jeho přirovnáním by se Jiřík jistě ztotožnil: „Cítím tam dřevěný val, na kterém se před chvíli krájela slanina.“ Pro mne má nedefinovatelnou vůni, ale rozhodně je zajímavé a zábavné. O rok starší bráška také nezklame. Ale co oněm psát, když naše první dáma vína Pavla mě troufne svou morbidností: „Je to jako obalový materiál za první světové války.“ Tak na to nemám.

Snad ještě malé shrnutí alsaských vín. Germánské názvy vinic jsou pro obyčejného Francouze těžko vyslovitelné -- Gewurztraminer, Zotzenberg, Schneckenberg, Bergweingarten... Z těchto důvodů se alsaská vína v gastronomii netěšila nikdy velké popularitě, a proto se na trhu občas našly, a stále najdou, skutečné skvosty za slušný peníz.

Zmínil jsem, jak jsme „na pavouky krátký“, což bylo spojené s úvahou, že člověk není tak dokonalý, jak si sám o sobě myslí, ale... Při psaní téhle ochutnávky stihnu ještě sledovat Fed Cup (už po páté jsme za sebou vyhráli, což se žádnému ženskému týmu nikdy nepovedlo), čtu si v internetu a ten mě „dorazí“ neskutečnou informací. V Číně se narodila dvojčata – holčičky. Jedna byla úplně zdravá, druhá přišla na svět s mozkem mimo hlavu (taky si tak občas připadáte?). Doktoři jí nedávali šanci život, ale zkusili to. V lebce se jim podařilo podchytit deset procent mozku, a dívenka se zatím dožila čtyř měsíců, začala sama dýchat a pít, směje se a miluje hudbu. Důkaz o tom, jak příroda a člověk svedou dohromady zázrak. Zřejmě to má nějaký důvod. Třeba ještě nejsme evolučně tak ztracení...

Váš Vínomil Dorazil

Seznam vín:

1) Crémant d'Alsace Chardonnay
2) Sylvaner Vieilles Vignes 2014
3) Pinot Blanc la Tulipe 2015
4) Pinot Gris le Berger 2015
5) Pinot Gris le Berger 2014
6) Riesling les Hospices 2015
7) Muscat 2015                     
8) Pinot gris Grand Cru Bruderthal 2013
9) Riesling Grand Cru Bruderthal 2014
10) Gewurztraminer les deux 2015
11) Gewurztraminer les deux 2014