JAK SE MALBEC SPOJIL S JEŽÍŠEM

Srovnání Syrahů z Evropy a se zámoří ze dne 13.4.2017

Vzkříšení... Píšu to na boží hod velikonoční a jako Evropan uznávající křesťanské hodnoty bych měl vědět, že velikonoční svátky se týkají Kristova Zmrtvýchvstání. Taková vstávání jsem zažil už několikrát… Alespoň jsem si to v té chvíli myslel. Člověk si říká: „Že se Josuovi do toho chtělo.“ Ať to bylo, jak to bylo, roku 325 První nikajský koncil rozhodl, že Velikonoční neděli budou křesťané slavit po prvním jarním úplňku a zároveň se toto datum nemá krýt s židovskou slavností Pesachu. Ještě ve 2. století se totiž oba svátky slavily společně -- vždy čtrnáctého dne židovského měsíce nisan (březen až duben), ať byl jakýkoliv den v týdnu. A to dělalo neplechu. V té době existovaly dva výpočty -- Alexandrijský a římský, a tak římský císař Konstantin pověřil jednoho z alexandrijských biskupů, aby datum velikonoc vypočítal. Ten uvedl ve známost, že Velikonoce se slaví v neděli po prvním jarním úplňku, přičemž jaro dle koncilu v těch dobách začínalo 21. března.

Vatrikán… Hodně zakrslá instituce. Ale jisté vzkříšení tu způsobil argentinský jezuita Jorge Mario Bergoglio, když byl zvolen za papeže. Jeho první slova patřila chudým: „Chudá církev pro chudé.“ Zbožné přání… Nepromluvil jako hlava církve, promluvilo jeho srdce, které mu připomnělo osobnost Františka z Assisi (1182-1226) -- ten to tehdejší církvi taky pěkně „zavařil“. Jorge se stal prvním neevropským papežem, prvním jezuitou na tomto postu, ale i prvním, který si vybral jméno světce z žebravého řádu. A tak papež František, hoden svého jména, odmítl odjet po slavnostním ceremoniálu vlastní limuzínou (odjel s ostatními kardinály v autobuse) a k všeobecnému údivu dal přednost skromnému bytu před papežskou rezidencí. Krásně to pak vysvětlil: „Z psychiatrických důvodů.“ Spontánní František nemínil s novým úřadem měnit svůj slovník, natož temperament. K „hrůze“ kardinálů se řídil víc intuicí než protokolem a navíc prokazoval smysl pro humor. Všichni ve Vatikánu pochopili, že to tam s upřímným jezuitou nebudou mít snadné. Zároveň pochopili, že církvi jako takové nastává nová doba a možná i zmíněné vzkříšení. Ale že k tomu budou patřit i Františkova slova: „Kdo jsem, abych mohl soudit gaye,“ to asi netušili. O možnosti zrušení celibátu nemluvě.

Proč Františka zmiňuji? Budeme přece pít Kristovu krev – Malbec z Francie a z Argentíny. Víra ve víno skrze Evropu a Nový svět! Prostředníkem nám bude herec a dovozce vín Tomáš Kořének. Začíná velice skromně, prý má trému, což se s jeho profesí moc neslučuje. Svěří se nám, jakým oříškem bylo zvolení „bílé předehry“ k červeným Malbecům. A vybral prý něco šíleného.

„Vzkřísíme“ se tedy sklenkou Prestige Blanc z vesnice Roussillom. Je to cuvée z Chardonnay, Viogneru a Savignon Blanc. Vinařství je bráno jako pobřežní, přestože je 30 km od moře. Leží ovšem ve staré mořské laguně, takže se potýká s prosolenou půdou – jedenkrát za tři roky musí říční vodou sůl vyplavit. Dozvíme se, že Tomášův kamarád nesnáší bílá vína, ale jediné snese – Viogner. Šemík, se kterým sedím u malého stolku, to následující větou potvrzuje: „Viogner je tam hezky cítit. Neobtěžuje žaludek.“

Následující Malbec dokazuje, že to tak šílená volba nebyla. Stále zůstáváme v mořské laguně, po které se mezi vinicemi prochází růžoví plameňáci. Svou barvu nezískali z hroznů vinice, ale právě od té soli. Je to takový základní Malbec s mírnějšími tříslovinami, ale vůně nás okamžitě hodí někam jinam. Šemík: „To se dá šňupat, jakou to má vůni.“ Šemík mi připadá takový živější než jindy. Zhubl totiž. Měl tak vysoký tlak, že mu doktor nařídil snížit váhu o 20 kilo. Teď je o 24 kilo lehčí a tím tak nějak na vína natěšenější.

U třetího vzorku jsme v kolébce Malbecu, ve francouzském regionu Cahors, kde původně vznikl spontánním křížením starobylých odrůd Magdeleine Noire des Charentes a Prunelard. Malbec je tu jednou ze šesti odrůd, uznaných pro výrobu červených cuvée v Bordeaux. Piju produkt z vinařství Lo Domeni, jehož majitel tu v r. 2004 koupil 50 let staré sedmi hektarové vinice. Je to nadšenec, který ctí kraj a tradici. Nenapadá mě nic, co bych této specifické odrůdě v tomto podání vyčítal.

Stále jsme u stejného vinaře. Tentokrát svou odrůdu vymazlil ve starých dubových sudech (12 měsíců). To už napovídá jeho výrazná purpurová barva, která mnohé slibuje. Přísné třísloviny, noblesa a na konci zajímavá, a pro mě nečekaná, kyselina. I Šemík, ji zaznamenává. Tomáš Kořének nám vypráví, jak dlouho mu trvalo, než Malbecu z Cahors porozuměl. Jednak je zřejmě Valach a Malbec z Argentiny je pro běžného konzumenta přece jen přístupnější, či líbivější než ze syrové Rhony.

Další vzorek je z oblasti Tamay. „Je takové plnotučnější.“ Teď nevím, jestli to řekl Šemík nebo to byl můj postřeh. Půlka sklizně zrála 6 měsíců v amerických sudech a další půlka v nerezu. Hosté diskutují, zda sud cítí a Tomáš jim prozrazuje, že někteří vinaři simulují barik nejen pilinami, ale například v Austrálii mají v některých nerezových tancích dřevěná pádla.

Už jsme v Argentině, která se pro Malbec stala novým domovem. A připomíná se nám Evita zpívající „Don´t cray for me Argentina“. Tomáš přidává svou historkou, jak jeho krajan po několika lahvích zpíval: “Nebul pro mňa Holomócu!“ Vinařství Ranecer  je mladé vinařství, ale s 90-letými vinicemi. Založil je syn českých přistěhovalců Patricio Reich. V r. 2003 letěl z Chile přes Andy a říkal si: „Co kdybych tam založil vinice?“ A za rok dostal jeho nápad hmotnou podobu. Šestý vzorek Punto Final 2015 je už pěkně kulatý, lehce švestkový a má prý působit svěže, ale to jak známo, je hodně subjektivní dojem.

Sedmý vzorek Punto Final 2014 zrál 8 měsíců ve starých sudech. Už z jeho vůně cítím jemnou animálnost, v chuti jdou švestky až ke kompotovým tónům, ale na konci mě zarazí pálivý dozvuk. Viníkem je 14,5% alkoholu, takže při dalším doušku ho už nevnímám. Naopak cítím hloubku Malbecu. Všechny nás překvapí, že je vinice až 990 m nad mořem, kde panují velké teplotní rozdíly – v noci hrozny odolávají chladu a umocňují kyseliny, které získávají z žulového podloží. „Taková výška a tak „teplé“ víno?!“ honí se mi hlavou. Šemík podává správné vysvětlení: „Ale oni tu svou výšku mají opravdu nad mořem.“ Tomáš nám vysvětluje, že nejlepší vína jsou z ne příliš ideálního prostředí – vinice se tu musí rvát o život o každou píď živiny. Stejně jako člověk podává nejlepší výkon, když je trochu ve stresu. Dočítám se, že 3 vína Punto Final se podle Wine Spectator řadí mezi top 100 vín na světě.

Osmý vzorek je reserva z vinařství Sottano, které má zajímavou historii. Původní zakladatelem byl mladý kluk, který skoupil pozemky, na nichž zasadil vinice. Chtěl rychle zbohatnout a podařilo se – ročně vyrobil 2O milionů litrů vína. Ale chtěl být ještě bohatší a tak se posléze orientoval na výnosnější zemědělství. V roce 2001 jeho potomci ukecali svého tátu, aby se k vínu mohli vrátit. Některé vinice si pronajali, něco si vysadili sami, ale tentokrát jim šlo více o kvalitu než o zbohatnutí. Hrozny ručně sbírají po 14 kilogramech na bednu a pak je 18 měsíců nechávají zrát na francouzských a amerických sudech. Ročně naplní 500 tisíc lahví, což je v Argentině řadí mezi malá vinařství. Je podobné jako předešlé, ale víc animální.

Poslední vzorek také zrál 18 měsíců v sudech a přesto vinařství Casta del Sur uvádí, že jde o gran reservu. Takže o reservě či gran reservě rozhoduje vinař podle své chuti a ne podle doby zrání v sudech a v lahvích. A v tomhle případě rozhodl správně. O něm se mi možná bude zdát. Šemík mi na to řekl, že chodí spát kolem druhé a probouzí se do sedmé ráno. I když jde spát později, probouzí se ve stejnou hodinu. „Když to přepísknu, zdají se mi šílené sny. A to mi za to nestojí.“

Malbec a Argentina je docela dojemný příběh. V roce 1853 pověřil argentinský prezident francouzského enologa jménem Domingo Faustino Sarmiento, aby k nim dovezl novou odrůdu. Mladý enolog to bral jako své poslání podobně jako František z Asissi. Mimochodem František býval v mládí pěkný holomek, nebylo mu cizí užívat si života, jako ostatní miloval světské truvérské písně, při níž víno nechybělo, a hodlal se stát udatným rytířem -- zlatá mládež tehdejší doby. Ale zřejmě to jednou se spánkem jako Šemík přehnal a měl „šílené“ sny, které předurčily jeho další asketickou cestu. Náš enolog měl jiné vize a tak vybral odrůdu Malbec, opatrně ji uložil do batohu a vyrazil. V argentinském přístavu ho očekával „celý národ“. Požehnal tak tuto zemi odrůdou Malbec a den jeho příjezdu (17.dubna) se slaví jako Malbec day. Francii mezi tím postihl révokaz (Argentina jej nezná) a tak Malbec znovu vzkřísil v Argentině, kde ho jistě ochutnával i náš nový papež František. Za chvíli mě očekává náš přítel Dan s další úžasnou ochutnávkou. Doufám, že z toho nebude další „z mrtvých vstání“ a nějaký šílený sen. Třeba že jsem papežem.

Váš Vínomil Dorazil

Seznem vím k degustaci:
1) Prestige Blanc Domaine Ferrandiérre 2014 Languedoc - Roussillom
2) Malbec Domaine Ferrandiérre 2015 Languedoc - Roussillom
3) Le Clos Vinařství Lo Domeni 2013 AOC Cahors

4) Vendémia Vinařství Lo Domeni 2013 AOC Cahors

5) Malbec/Cabernet Sauvignon/Syrah- Reserva Viňa Casa Tamaya 2011 Chile-Limari
Valley
6) Punto Final Malbec Clasico Bodega Renacer 2015 Argentina Mendoza
7) Punto Final Malbec Reserva Bodega Renacer 2014 Argentina Mendoza
8) Malbec Reserva Bodega Sottano 2013 Argentina Mendoza
9) Canyengue Gran Reserva Casta del Sur 2012 Argentina-Mendoza