„KDYBY“ VE VÍNĚ

Ochutnávka z Jižní Rhony -- Domaine Réméjeanne a Arnesque -- ze dne 8.5.2017

Co kdyby… S touhle otázkou se setkal každý z nás. V určité chvíli jsme přesvědčeni, že se všechno mohlo odehrát jinak, kdyby… A přitom to vlastně postrádá logiku i smysl. I když někteří historici či novináři na tom mají postavenou živnost. Řeší něco, co se s jistých důvodů nestalo, ale mohlo se stát, kdyby… Co kdybychom žili jen s otázkou: „Co kdyby?“ Nežili bychom. Tohle podvědomě vědí buddhisté nebo chudí afričtí domorodci – užívají si přítomného okamžiku, protože právě v něm pulsuje opravdový život. Ne v minulosti, ne v budoucnosti, ne v kdyby… Je to jako chytat ryby. Kdybych je chytal včera nebo zítra, neznám výsledek, když je budu chytat teď, mám naději, že mi zaberou a můj osud se naplní.

Zachoval jsem se jako neandrtálec. Při krásné procházce v parku Břevnovského kláštera jsem si nevšímal, jak se daří zdejším vinicím, ale zašel jsem do klášterního šenku a ochutnal benediktinskou tmavou jedenáctku. Dal jsem si vlastně dvě. Zdála se mi tak výjimečná, že jsem ji musel na Letné v Lokále porovnat s jedním plzeňským „mlíkem“ (skutečně ho tam mají v nabídce). Zakecal jsem se tam s klukem, který chce prodávat pivo v Kambodži a tak jsem vypil další dva půllitry. Vedro mohlo být mou omluvou, ale protože jsem pak šel na tuto ochutnávku, zachoval jsem se jako neandrtálec či barbar. Co by se stalo, kdybych si ta piva nedal? Byl bych střízlivější? To nevím, protože moje konzumace vína mohla být o to větší. Chutnalo by mi jinak? Každý den mi stejné víno chutná nepatrně jinak, i kdybych splnil všechna kdyby. Jisté je, že jsem seděl v zahradní klášterní restauraci a kochal se pohledem na barokní baziliku zasvěcenou Marii Antiochijské z dílny Kryštofa Dietzenhofera. Miluju české baroko. Dřív se prý občas promítalo do mých textů, ale ujišťuji vás, že i ten kostel Svatého Mikuláše na Malostranském náměstí (Kryštof jej zřejmě navrhoval společně se svým strýcem Ignácem Dietzenhoferem), kolem kterého často chodím, když jdu mezi vás nebo na pivo k Hrochovi, vidím pokaždé jinak. Viděl bych jej stejně, kdyby… A jak víme, „kdyby“ fakticky neexistuje. Dnes nás čekají vína z Jižní Rhôny. Pijeme je tu často. Někomu by to mohlo lézt krkem -- vysoká návštěvnost to dnes však spolehlivě vyvrací – ale já vím, že nikdy nebudu popíjet s programátorem Jiříkem totéž víno, protože pokaždé budu v jiné kondici a jinak naladěn a pokaždé budu Jiříka chápat a vidět trochu jinak.

Začínáme mladým a svěžím bílým. Nasaju květnatou vůni a mok nechávám vklouznout do hltanu. Mé pohárky, stále omámené pivem, jsou spolehlivě přesvědčené, že je to dobrý začátek. Programátor Jiřík nechává nos delší dobu u okraje sklenky a nakonec pronese: „Mně to tak hezky voní, že se mě toho nechce napít.“ Cítím broskve, které se teprve v tyto dny dostávají na pult supermarketů. Mezitím mi Jiřík nabízí škvarkové placičky, které pekl jeho strýc. Přijdou mi vhod – definitivě z mých úst zahání chuť piva. Kdybych si je nedal…

Dnešek bude ve znamení dvou vinařství. Začínáme Domaine Arnesque, malým rodinným podnikem v Jonquieres, kde dělají jen dvě bílá a dvě červená vína. Opět svěží vůně, ale v chuti mně odrůda Roussané (70%) překouzlí hned jinam. Ucítím výraznější (ne výraznou) kyselinu než u předešlého. Vzorek je též sušší a těžší a vybízí mě k opětovnému napití. Nacházím i stopy animality a náznaky petroleje. Nejsou v něm údajně žádné umělé kvasinky, přírodních má dost v tancích nebo na stěnách sklepů. Ivan Tomek nám ukazuje fotografii, na které jsou travnaté vinice, a do úst se mi hned vloudí chuť bylinek. Kdybych tu fotku neviděl…

Růžové. Letos jej piju poprvé, i když letošní vedra mi k tomu dávala příležitost poměrně často. Jsme v klasifikaci AOC, která se ve Francii týká jedné třetiny vín. Překvapí mě, že „žabáci“ popíjejí převážně stolní víno. Mok zrál jeden rok v betonových tancích. Jiřík: „Plnější ve vůni než v chuti.“ I mně se za začátku jeví poněkud prázdnější, ale po chvíli už ne. Rosťa s jizvou na čele: „Na celý večer a nezprotiví se. Akorát by mě zajímalo, jestli ten beton mu dává nějakou specifickou chuť.“ Ivan Tomek tvrdí, že ne, ale já si tím nejsem tak jistý. Kdyby bylo možné nějaké srovnání…

Plan de Dieu r. 2010 – ve čtvrtém vzorku se skrývá tedy Boží planina, která podle záznamů své první vinice nasytila někdy v 15. století. V těch záznamech, ze kterých historici vína čerpají, se hlavně řešilo, jak zabránit vlkům, aby nežrali sedlákům ovce. Pijeme úrodu ze starých vinic a polovina zrála v 600 litrových sudech. V tomto ročníku je víno už plně zralé. Někdo tam cítí rybíz a mořskou sůl. Ivan Tomek mluví o lékořici, pepři a třešních (65% Grenache, 20% Syrah, 10% Mourvédre a 5% Carignan). Na talířku máme nějakou marmeládu a tak zakouším spojení „Božího plánu“ a sladké pochutiny. Velmi si to rozumělo. Kdyby tenkrát nebyli vlci tak hladoví, tak…

A máme tu novinku – utajený vzorek. Víme, že je to víno mladé. Jiřík: „Na mladé překvapuje kurníčkem.“ Roční víno je opravdu znamenité a jeho nenápadná nabušenost mě nabádá, abych si na něj vzpomněl za dva roky. Jiřík na to: „Třeba za dva roky spadne opona a bude tam zvadlý křeček.“ Jde o malé ženské vinařství Montvack. Ivan ho s manželkou objevili při hledání kostelů z 19. století. Zajímám se, kolik takových románských skvostů našli. Ivan: „Čtyři.“ Závidím jim, protože tak staré kostely jsem ještě nenašel a románských sloh mám pro jeho mystickou přímočarost moc rád. Vybavilo se mi, jakou radost jsem měl, když jsem takový kostel náhodou objevil nedaleko Benešova (11. stol.) a jak jsem byl před týdnem nešťastný, že jsem si nemohl vzpomenout, jak se ta vesnice jmenovala. Možná jej už nikdy nenajdu, ale kdyby ano, tak…

V šestém vzorku nás vítá druhé vinařství v atypické oblasti západního břehu Rhôny. Domaine Rémejeanne je výjimečné tím, že se nalézá na západním břehu Rhôny u města Bagnols sur Cèzev oblasti jménem Gard.  O vinařství se stará nám již známá rodina Kleinových, vlastnící 38 hektarů vinic, dva hektary olivovníků a půl hektaru fíkovníků. Kromě vína je prý zaměstnává neustálý boj s divokými prasaty. Chutná mi, ale nepochopil jsem, proč po ročníku 2014 následoval ročník 2015. Ivan mi správně odpověděl: „Proto.“ Ale bylo to pochopitelné, protože mladší ročník byl nejen výraznější, ale měl i víc alkoholu (14,5%).

V osmé sklence se na mě těší Les Chèvrefeuilles 2014, tedy Kozí pysk. Předchází mu úctyhodná péče k hroznům samotným. Ruční sběr je tu samozřejmostí, ale za zmínku stojí, že hrozny se pak na jezdícím pásu poválejí, aby popraskaly, čímž se uspíší jejich kvašení. Převládá tu Syrah (70%), Grenache (10%) a 5% Carignanu tu projde karbonickou macerací.

 V devátém vzorku se potkávám s Les Arbousiers  2013. Zmiňován byl vřesovitý stromek Planika obecná, která se také nazývá „jahodový strom“. Zřejmě tam roste podél viniční tratě. Jiřík ve víně cítí kouř a barbecue a pak s Rosťou cosi u sklenky probírají a ťukají si přitom na hlavu. Tématem je víno a mozek. Jistý neurovědec, dr. Gordon Shepard z Yale University napsal, že neexistuje žádná jiná lidská činnost, která by byla prospěšnější pro šedou kůru mozkovou, než je pití vína. Člověk jej povaluje po jazyce, chuťové receptory se snaží analyzovat, s jakou látkou právě přišly do styku a do procesu rozboru se musí zapojit obrovské množství mozkové hmoty. Totéž při čichání vína. Prostě žádná činnost nedokáže naše mozkové buňky aktivovat jako ta, kterou provádíme na našich ochutnávkách. Kdyby člověk ochutnával několik hodin denně, aniž by mok polykal, tak…

V desátém vzorku Les Genevries 2013 se loučíme s vinařství Rémejeane. Je v něm 90% Grenache, ale zajímavé je, že Grenache v něm příliš necítím. Kdybych svůj mozek příliš nevyčerpal při předešlém vzorku…

A nakonec pohlazení -- Châteauneuf du Pape 2011 opět z domaine Arnesque. Přivoním, ochutnám a v mozku mi „kvetou“ různá přirovnání, je v něm najednou zahrada myšlenek. Mohl bych povídat a povídat, jen kdybych nebyl…

Neandrtálec. Existuje několik teorií, jak jeden z našich předchůdců vyhynul. Jedna z nich je zajímavá. Neandrtálci měli vysoko postavený hrtan jako dnešní primáti, takže rozsah vydávaných zvuků měli značně omezený. Neuměli třeba vyslovit samohlásky. Plně artikulovaná řeč nás odlišuje od všech zvířat, i od neandrtálců. Ale ti asi příliš řečí nepotřebovali, aby nějakou homo sapientku obšťastnili, z čehož nás naše geny usvědčují. Umění řeči je něco jako druhá genetika. Dává vám lepší strategii při lovu, poskytuje výměnu informací -- kdy a kde budou zvířata migrovat, nabízí větší možnosti předávání zkušenosti potomkům… Slova umožňují předvídání, odvozování budoucnosti, sdílení různých chutí při různých ochutnávkách, při kterých je možné doporučit blahodárné pochutiny a tím i zvýšit mozkovou kapacitu. Kdyby neandrtálci mohli víc mluvit, tak… Možná by to bylo lepší, než kdyby…

Váš Vínomil Dorazil

SEZNAM DEGUSTOVANÝCH VZORKŮ:
Domaine Fontavin
1. Côte du Rhône blanc   2016
Domaine Arnesque
2. Côte du Rhône blanc   2014
3. Côte du Rhône rouge 2013
4. Plan de Dieu   2010
5. Côte du Rhône rouge - utajený vzorek z vinařství xxx
Domaine Rémejeanne
6. Air de Rémejeanne   2014
7.Air de Rémejeanne   2015
8. Les Chèvrefeuilles 2014
9. Les Arbousiers   2013
10. Les Genevriers   2013
Domaine Arnesque
11. Châteauneuf du Pape 2011