KVĚTY SAKUR VE VÍNĚ

Ochutnávka vín z Burgundska a ze Severní Rhôny ze dne 30.3.2017

Hanami… V Japonštině to znamená oslava květů sakur. Pro Japonce jsou neodolatelným magnetem, který na čas zažene temnou stránku jejich duše. Včera jsem běžel Stromovkou a v půli trasy jsem na světle růžové květy narazil. Působily na mě jako dopink. Hned byl můj svět omámen nadějí jara a v mžiku byly moje nohy bujnější.

Vnímat buket burgundských vín, je pro české milovníky vína podobný svátek jako pro Japonce vábení sakury. Svou roli hraje nejen nepříznivá cena, ale trefit se do dobré kondice burgundského, je trochu malá loterie – u každého ročníku je čas příhodný k pití různý, ale jako magnet v nás cosi ponouká: „Ochutnej to! Zkus to!“ Jako když samci čekají na čas, kdy je samička ochotná sdílet radost vedoucí k početí. Je až udivující, jak se v čase páření třeba šelmy spolu mazlí a jak svět vnímají načas jen skrze sebe, protože jinak spolu mají většinou nepřátelský vztah. Někteří samci si „přátelství“ mohou užít jeden den, jiní i několik týdnů. Často až do totální vyčerpanosti. Někdy to vede i k jejich smrti. Tím dostává evoluce až filosofický rozměr – pokud má přijít něco nového, musí přijít i smrt. Jednou a dost! Jsme z živočišné říše ti vyvolení, co si mohou užívat svých orgánů i smyslů v takové šíři. Burgundská vína skýtají nejen velký požitek, ale i vcítění se do našich kořenů a to z jakéhokoli úhlu si zrovna zamaneme. Japonci touží spatřit květy sakury na nejromantičtějších místech, představuje to pro ně něco, co přetrvalo ze starých časů. Neúprosná dennodenní honba za úspěchem je tak na chvíli zažehnána, při Hanami se i za pomocí alkoholu vracejí k přirozenosti svého bytí. S víny z této ojedinělé ochutnávky se snoubí podobná zamyšlení.

K přirozenosti lidí bohužel patří i řevnivost. Ta je mezi vinaři z Bordeaux a Burgundska pověstná. Jsou to až šílení patrioti, kteří se nemohou přijít na jméno. Burgunďané zásadně „ždímou“ svůj mok jen z jedné odrůdy, kdežto jejich sokové kouzlí ze dvou až tří odrůd. Pokud ročníku podnebí nepřálo, Burgunďané svou produkci výrazně omezují, zkoncentrují, anebo ten rok prostě vypustí. Jejich věční oponenti mají výhodu v tom, že svůj finální produkt mohou vyladit podle potřeby s více odrůd. Mají tak vína vychytanější, ale ne tak opravdová a zemitá jako v Burgundsku. Vinaři z Bordeaux používají své 228 litrové sudy, kdežto ti z Burgundska nechávají svá vína zrát v 231 litrových sudech. 3 litry považují za zásadní rozdíl, ale ten bude zakódován spíše v odlišném zakřivení sudů. Dnešní večer půjde o souboj kopců Corton a Hermitage a budeme se dělit o skutečné poklady.

Začínáme vzorky z kopce Corton Charlemange z vinařství Louis Jadot (od r. 1834). Víno se na tomto kopci pěstuje od dob Karla Velikého. Bystrému zraku vladaře prý neuniklo, že na něm sníh taje nečekaně brzo a tak správně usoudil, že by se na něm dařilo révě vinné. Legenda praví, že královna po jeho boku nesnášela, když měl vousy urousané od červeného vína. Přesedlal tedy na bílé, které si sám vypěstoval. Luis Jadot řídí v Burgundsku vinice o 270 hektarech (včetně Beaujolais Cru). Od roku 1996 vyrábí i vlastní francouzské sudy. Dřevěný sud je v tomhle vzorku z roku 2009 nevtíravě citelný, v chuti se s kyselinou pojí medové až karamelové tóny. Na začátek nečekaný důvod k přemítání. Na stole je švýcarský farmářský sýr a také sýr s lanýži. Vyzkouším k němu nepasterizovaný švýcarský sýr. Spojení je to úžasné. Málokdy ho mohu vyzkoušet, protože podle překotných evropských směrnic musí být sýry pasterizované, i když francouzské regiony si dokážou vydobýt kdejakou výjimku.

Další Chardonnay je z panství vinaře Bonneau du Matray ročník 2007. Jde o 9,5 hektarů soustředěných na jedné řádce. Tady je potřeba říct, že kopec Corton je rozdělený do 19 částí a degustátoři se shodují, že ta jeho patří k nejlepším. Rozpoutá se debata, zda je možné, aby každá část měla jiné podloží. Pochybuje o tom zejména velký znalec vín Jiří Mejstřík, který se mimochodem chystá napsat historii českých vín. Donedávna panství spravoval Jean-Charles de la Moriniere, který jej zdědil po svém otci v roce 1994. Jean-Charles přistupoval k vínu biodynamickou cestou, používal hnojivo podle měsíce a přidával vhodné bylinky. Druhý vzorek je o dva roky mladší než předešlý, ale výrazné kyseliny naznačují, že oproti Jadotovi ještě nepřišel jeho čas. Smutnou správou je, že před dvěma lety vinařství koupil americký miliardář. Důvodem je, že Moriniere nemá pokračovatele (v tom není ve Francii výjimkou) a tížila ho vskutku zarážející daň. V Burgundsku se platí daň za archivaci vína. To majitele vede k tomu, že se z archívu zbavují lahví, které mají to nejlepší před sebou. A za nevýhodné peníze. Nechce se jim totiž platit každým ^[2] He has also worked to reduce yields significantly in an effort to improve the intensity and quality  ^{-- nechce se jim platit každoý} rokem archivační daň. Zůstává tu rozum stát, za to vztek vinařů jde do pekelných výšin. Francouzi, známí to patrioti, si paradoxně vymysleli zákon, který je nutí prodávat „národní poklad“ do cizích rukou.

Třetí vzorek je o 3 roky starší (2004), ale stále je to poněkud mladé víno, někdo jej považuje za ještě uzavřené. Janík správně tvrdí, že kyseliny tak trochu drhnou a Rosťa zaznamenává hořký pomeranč. Možná ho chtělo nechat projít základním dekantérem. Zkouším jej spojit s ovčím sýrem, ale nedává takový požitek jako s ucelenějším Jadotem. Všimnu si, že Rosťa má poranění na nose. Došel k němu kuriózním způsobem. Spustil otevírání vrat garáže, když ho oslovili adventisté, aby mu na jeho cestě popřáli mnoho štěstí. Rosťa poděkoval, otočil se a vykročil vstříc své nové cestě, ale zastavily ho pootevřené garážní dveře ve výši jeho nosu. Takže dnes tu s námi sedí Rosťa s jizvou na čele a Rosťa s ránou na nose. Možná mu taky zůstane jizva.

Všichni s nadějí upínáme zrak na dolévaný třetí vzorek z roku 2001. Bude už ve vrcholné formě? Měl to tenkrát těžké, protože rok 2000 byl skvostný a konzumenti namlsaní. V barvě jde do lehké oranžovosti a v chuti… Konečně je připravený, díky dekantéru je jemnější a ucelenější. Už vystupují tóny typické pro Chardonnay jako třeba angrešt. 13,5 % alkoholu přidává ostřejší říz. Naše tváře jsou zamyšlené, němé povalování na jazyku mluví za své. Rosťa s ránou na nose má potřebu situaci zlehčit a tak do hrobového ticha pronese: „Já bych si z toho udělal svařák.“ Janík se přidá: „Trochu hřebíčku a už by to bylo k pití.“ Opět jej pojíme s oběma sýry a potěšeně přikyvujeme.

A jdeme 350 km na jih, na slavný kopec Hermitage. Vinařství tu založil roku 1834 Paul Jabolet. Postupem času dala jeho rodina dohromady vinice v nejprestižnějších oblastech Severní Rhôny. Tato vinice s exkluzivní polohou produkuje vína nejvyšší kvality a patří mezi ikony Côtes-du-Rhône. Pátý vzorek je z odrůd Marsanne a Roussanne a jmenuje se Chevalier de Sterimberg. Bílé z Rhôny je prostě laskavější, i když je mladší, ale nelze jej porovnávat se Chardonnay z Burgundska, je to jiná muzika. Mnohdy líbivější.

Dostáváme se na bájný kopec s názvem La Chapelle a čekají nás 3 Syrahy, vrcholy celé Rhôny. Ročník 2006 mi prozradí, že brutální taniny jsou už vyladěné, zůstává mi záhadné nedefinovatelné koření, kterým mě Syrah vždy uvede do království temných vín, kde momentálně mohu splynout s myšlenkami rytíře Gasparda de Stérimberg. Po svém návratu z křížových cest tu roku 1235 postavil kapličku (la Chapelle) a začal zpytovat svědomí. Kdyby se mi tenhle syrahové koření zhmotnilo, nasypal bych ho do pánve, kde by na něj čekala šťáva z vypuštěné duše steaku. Rosťa v Syrahu cítí kadidlo. Rosťa s jizvou na čele přivoní, rázem je prý v kostele, v chrámu krále Syraha, a tak nahlas podléhá své vizi: „Kněz rozhoupává misku s doutnajícím kadidlem. Nasávám mystickou vůni a kývu k němu, ať jde blíž. Ale on odchází. A tak to mám se vším,“ dodá a v jeho tváři se usadí smutek à la Syrah.

Naštěstí mu Dan nalévá ročník 2001. Skvělý ročník mezi dvěma ještě skvělejšími. Rosťa s jizvou na čele: „Přichází ke mně vůně lesních jahod.“ Druhý Rosťa horlivě přikyvuje. Jiří Mejstřík, který je tu sám: „Krásné věci potřebuji sdílet.“ Řekl bych, že je na vrcholu. Mám na mysli Jiřího, ale tento Syrah taky. Pro zajímavost -- La Chapelle 1961 byl zařazen mezi 20 nejlepších vín 20. století.

Nakonec se setkáme s 20 let starým Syrahem. Rok 1997 byl problémový, ale nejkvalitnější vinaři se poznají právě v těchto ročnících. Vůně lehce animální, v barvě je cihlovější, lesní jahody jsou výraznější, až kompotové. Po chvíli poznávám, že má po svém vrcholu. Je unavenější, ale stále boží. Rosťa ukazuje, jak mu „vypadává“ barva. Druhý Rosťa to nechápe, ale je potěšen, když mu jmenovec dolévá sklenku ze svého. „Pro mne je nesmrtelné,“ řekne pateticky. Stromy Sakury jsou též svým způsobem nesmrtelné. Zatímco po havárii jaderné elektrárny Fukušiny se všechna úroda poblíž musela spálit, sakury uprostřed trosek rozkvétají.

První zmínka o Hanami pochází z románu Příběh prince Gendžiho od básnířky Murasaki Šikibu, jež bývala kolem roku 1000 dvorní dámou na císařském dvoře. „Nakreslil jsem jaro,“ pronesl princ Gendži pevným hlasem právě o sakuře. Stala se tak živoucím symbolem krásy, života a smrti. Dnes se mi stala také symbolem pro den Syrahu. Vím, žádný takový není. Třeba ho za vás vymyslí…

Váš Vínomil Dorazil. 

Seznam vín z obou kopců:

1) Corton-Charlemagne GC Louis Jadot 2009 Francie Bourgogne
2) Corton-Charlemagne GC Bonneau du Martray 2007 Francie Bourgogne
3) Corton-Charlemagne GC Bonneau du Martray 2004 Francie Bourgogne
4) Corton-Charlemagne GC Bonneau du Martray 2001 Francie Bourgogne
 
5) Chevalier de Sterimberg blanc Paul Jaboulet Aine 2013 Francie Hermitage,Rhone
6) La Chapelle Paul Jaboulet Aine 2006 Francie Hermitage,Rhone
7) La Chapelle Paul Jaboulet Aine 2001 Francie Hermitage,Rhone
8) La Chapelle Paul Jaboulet Aine 1997 Francie Hermitage,Rhone