BÝT PRVNÍ NA SVĚTĚ

Ochutnávka vín z rakouského vinařství Gschweicher ze dne 16. 11. 2017

Být první na světě… Zažil jsem takové lidi, popovídal jsem si i s mistry světa. Třeba s italským slalomářem Albertem Tombou zvaným La Bomba. Měli jsme tak půlhodinové interview a myslím, že jsme si k tomu dali i sklenku vína, ale rozhodně si pamatuji, že jsem ten večer s manželkou neskončil u jedné sklenky, zvláště když se přitom láskyplně dívala na fotografii, na kterou ji mnohonásobný mistr světa, olympijský vítěz a velký playboy napsal hezké věnování. Téměř všichni jsme v něčem první, s nadsázkou mistři světa, a víc než si myslíme. Pokud se mužské spermie spojí s ženskými vajíčky, je to víceméně zázrak - v tu chvíli jsou jeho nositelé jediní, kteří jej uskutečnili. Před týdnem jsem hovořil se ženou, která jako první na světě viděla počátek tohoto zázraku v přímém přenosu - nafilmovala si jej. Díky tomu jako jediná na světě odhalila zrání lidského vajíčka. Proběhlo to naprosto jinak, než třeba u myší, které se k takovým pokusům používají. Vědělo se, že ženská vajíčka mají špatný počet chromozomů, ale nevědělo se proč. A embryoložka Zuzana Holubcová přišla na to, že u lidských vajíček chybí centrozom (dělící tělísko, cytocentrum, bez přítomnosti centrozomu není možné jaderné dělení) a že takzvané vřeténko je tvořeno přímo z chromozomů. Což je proces velmi pomalý a vzniklé vřeténko je nestabilní. A proč u lidských vajíček centrozom chybí? Čeká na spermii. Pokud by tomu tak nebylo, hrozilo by samovolné oplození. Svůj úžas jsem před embryoložkou ani neskrýval: Samovolné oplození? Tak tady jsem dostal nezvratný důkaz, jak jsou všichni živočichové geneticky propojení. Samovolné oplození máme v sobě zakódované ještě z dob, kdy jsme byli třeba jako dnešní měkkýši nebo některé mořské ryby, které mění pohlaví, když jim docházejí „chlapi“ nebo „ženské“. Mladé vědkyni se při jejím výzkumu připomněly i jiné skutečnosti. Třeba že ženská vajíčka jsou v procesu zrození náchylnější k chybám než mužské spermie. A vajíčka mají od počátku konstantní kvalitu, kdežto spermie mohou svou kvalitu zvyšovat. Muži mají další výhodu - ke stárnutí zárodobuněčných buněk u nich dochází kolem pětačtyřiceti let, kdežto u žen už ve třiceti. Zdá se, že jsme na tom my chlapi lépe. Pokud máme velký finanční kapitál, chytáme v padesáti druhou mízu, kdežto ženy po přechodu mohou druhou mízu nacházet jen u vnoučat. Dožívají se však delšího věku. Navíc jsou ušetřeny až patologické mužské ješitnosti. Jak si třeba vysvětlit, že ještě v polovině minulého století se předpokládalo, že neplodnost je věcí ženskou, nikoli párovou. „Cherche la femme“ byl v tomto případě spíše důkaz o tom, jak muži myslí. Dnes už se ví, že to s mužskými spermiemi není tak slavné. V bohatých státech se dokonce jejich výkon stále snižuje. Nic nového pod sluncem - čím bohatší společnost, tím větší neplodnost.

Tahle úměra se ale rozhodně netýká vína. Plodnost vinic se u bohatších států stále zvyšuje. Dnešní vína nám bude reprezentovat přímo majitel vinařství z obce Röschitz pan Bernhard Gschweicher. Je to sympatický mladík s jiskrou v oku. Před pěti lety převzal otěže od svého otce, kterého už vytěžují hlavně pedagogické povinnosti, a zjevně mu to nevadí. Je přesným prototypem nové generace vinařů. Některé dámy si ho mlsně prohlížejí, přičemž nemyslí jen na první vzorek vína, který nás teď čeká.

Je jím Gemischter Satz 2016, což je cuvée Veltlínu, Muškátu a Chardonnay. V této první skupině budeme ochutnávat ne-veltlínské odrůdy a od pátého vzorku jenom veltlínské. V čem je Bernard jediný na světě? Toho by se našlo. Jednotlivé odrůdy nechává běžně kvasit v sudech zvlášť, ale tady se kvasily společně. První vzorek krásně voní a je vyloženě osvěžující. Vnímám především kyselinky a lehké minerály. Potenciál bude mít tak dva roky.

Další vzorek - Grauer Burgunder Gebirg je o něco kyselejší, Ludvovi se jeví až šťavnatý. Svou náladou mě přehoupne přes chmurný listopad do letošního léta, které mi zas uteklo rychleji než vloni. Šetřím síly na další kyseliny a tak odlévám Janíkovi a Ludvovi.

Ve třetím vzorku na mě čeká lehce čitelný Sauvignon blanc - pěkná kopřiva. Jak říká Janík: „Na ní musí být člověk naladěný.“ V ústech se mi jakoby rychle ztrácí, snad je to tím, že je sušší. Náš přítel Dan mi to bere z úst: „Dva gramy zbytkového cukru by mu neuškodily.“

Přichází královská odrůda bílého vína, Ryzlink rýnský, a Ludva pronáší: „A teď se ukáže, jak na tom Bernard je.“ Jméno Rieslingu Urgestein prozrazuje, že v podloží vězí „prakámen“, tedy staré zkameněliny a pak grafit. Dělám si to napínavé - nořím na pár vteřin nos nad jeho hladinu a pak chvíli víno válím na patře. Překvapení. Čekal jsem další náraz kyselin, ale na Riseling je krásně přívětivé a jsou tu i nečekané nasládlé tóny. Takový Riesling jsem snad nepil. Janík cítí něco podobného: „Jako by byl z jižní Francie.“ Zpracování - spontánní malolaktická fermentace a pak se 4 měsíce nechalo ležet na kalech. Zdaleka jsem nebyl sám, kdo jím byl unešený, celkově skončil na třetím místě.

V páté sklence mě vítá GrooVee, což je americká zkratka pro svěží rytmus Veltlínského zeleného. Janík si hned začne pobrukovat píseň od Simona a Garfungela: „I´m feeling groovy.“ Pak spokojeně dodá: „Ten začátek byl dobrý, ale ty Veltlíny jdou Bernardovi nejlíp. Mňam, mňam.“ Pro mě to je „delikates wine“. Je hezky suché, nechává zakoušet dlouhou chuť, člověk má opravdu chuť pomlaskávat. Vybaví se mi moje máti, která po každém doušku jakéhokoliv moku udělá takové protáhlé „Áááá“. Nemám to zrovna rád, zvláště když ji napodobuje můj synek. Ví, že mě to vždycky vytočí.

Při šestém vzorku nám číšník Jiřík hlásí: „Bude mazlivé víno. Very special hill.“ Má na mysli jeho název Galgenberg, což je něco jako šibeniční vrch. Trochu se zasním a přemýšlím, jaké by to bylo pít poslední doušky Galgenbergu a vědět, že se za pár minut budu houpat na šibenici. Naše první dáma vína mi ukazuje na svůj výstřih. Koukám na něj a nevím co říct. Pak pochopím, že mi naznačuje, že mám na své košili skvrnu. Při tom „šibeničním“ snění jsem se pod límcem potřísnil kapkou olivového oleje. 45-leté vinice mají v sobě spraše, hlínu a minerály, takže mě na kořenu jazyka „škrtí“ příjemná slanost.

Königsberg 2016. Chutná opravdu královsky. Janík opět pomlaskává. Už od pohledu má hutnější viskozitu, i v chuti je cítit jistá vazkost. Tentokrát jsou to „akordy“ z křemene, žuly a písku. Při dobré vůli si lze namluvit, že cítím i akátové sudy (1500l), ve kterých tento Veltlín zrál 11 týdnů. A bez síry. Ludva se svěřuje se svou vzpomínkou: „Táta mi říkával, že se akátové sudy nesíří.“  Janík dodává: „Akáty dávají jeden rok takovou štiplavost, že to nepotřebují.“ Víno, které mě nutí ke kousání, hraje v něm harmonie cukru a kyselin. Je tu po Rieslingu druhé víno, které neodlévám, ale dopíjím.

Totéž učiním s třetím, které je opět „královské“, ale o rok starší. Chvíli se dohadujeme, které je lepší, názory se různí. Mladší nám svou šťavnatou chuť rovnou servíruje v celé své kráse, ale zřejmě bude rychleji stárnout, kdežto starší ročník má větší tajemství a dává naději na delší potenciál. Umísťuje se na druhém místě.

Devátý vzorek Kellenberg DAC reserve 2016 výstižně pojmenovává Pavla: „Taková medovinka.“ Ale je to jen první pocit. A co je u Rakušanů „reserve“? 50% fermentace v akátových sudech a 50% v nerezových sudech. Pokud mám toto víno vtěsnat do naší klasifikace, tak je to něco jako výběr z hroznů či bobulí. Lahodné pitíčko. Bernard se snaží odpovídat na sebehloupější dotaz a při tomto víně může být pro některé ženy k zulíbání.

U předposledního vzorku se probere Rosťa s jizvou na čele a řekne: „Tohle by se líbilo Klokánkovi.“ Má na mysli kamarádku, se kterou popíjel Svatomartinské, to znamená, že vyzdvihuje sladké pohlazení, které jim minule skýtal Bilíkův Modrý Portugal blanc. Zamlouvá se mi. Zvláště se mi líbí, jak mě na konci šimraly minerální „střípky“.

Poslední veltlínské Primary Rocks 2012 si tu už dobrou pověst získalo.  Stoprocentní hroznová šťáva z téměř stoletých vinic zrála v akátových sudech. Těšil se na něj zejména Janík. Já byl nadšený, ne vždy máme ve finále to nejlepší víno. Dělím se o své pocity s Bernardem a ten mi s úsměvem říká, že mladé Primary Rocks je skoro nepitelné. Hezky to zakončuje Ludva: „Tak tady je už to stáří. Hezké stáří.“ Asi měl na mysli náš nejlepší věk.

A jak jsme na tom s plodností ve stáří my muži? Jak kdo. Třeba fotograf Jan Saudek plodil děti i po sedmdesátce. Dříve se tradovalo, že u mužů nedochází ke stárnutí zárodečných buněk, jejichž pokles je podstatou poklesu plodnosti. Náš věk se tak rychle prodlužuje, že věk plodnosti to jednoduše nestíhá - nestoupá. Zuzana Holubcová svým objevem dala šanci hlavně na zvýšení úspěšnosti v umělém oplodnění. To stoupá. Je to důvod k radosti? Jak se to vezme, zvláště když jsme už skoro přelidnění. Klientky k ní chodí a říkají: „My máme problém a vy ho za nás vyřiďte.“ Stále si neuvědomují, že každé narození dítěte je velký zázrak. Hůře rodí snad jen panda. Zrovna předevčírem se v naší rodině narodil kluk. Za jeho osud nemůže žádná zkumavka jako spíše pár sklenek vína. A třeba bude v něčem první na světě, i když to není vůbec podstatné, protože otázka spíše zní: V jakém světě?
Váš Vínomil Dorazil

Seznam vín:
 1. Gemischter Satz 2016
 2. Grauer Burgunder Gebirg 2016
 3. Sauvignon blanc Reipersberg 2016
 4. Riesling Reipersberg Urgestein 2016
 5. GrooVee Weinviertel DAC 2016
 6. GV Galgenberg 2016
 7. GV Konigsberg 2016
8. GV Konigsberg 2015
9. GV Kellenberg DAC reserve 2016
10. GV Kellenberg DAC reserve 2015
11. GV Primary Rocks 2012