HEJ, JEDE SE DÁL …

Novinky z jižní Rhôny – Cave de Cairanne ze dne 26. 10. 2017

„A jede se dál…“ Tuhle větu můžete říct svému potomkovi po porodu – právě totiž opustil bezpečné maminčino lůno, a on vám ji může říct po vaší smrti, protože smrtí nic nekončí. Jen se jede dál. Je to taková nesmrtelná věta. Pokud na počátku byla nějaká věta, byť nevyřčená, byla to tato. Od Velkého třesku se jede dál. V den naší ochutnávky měl v Praze koncert zpívající básník Nick Cave. Náš přítel Dan si ho nemohl nechat ujít. Zatímco on si vychutnával jeho mysteriózní texty plovoucí v ležérně tklivé hudbě, my jsme se nořili do „sdělení“ dalších novinek z jižní Rhôny. Ale než začnu, ponořím se do včerejšího dne. Jako by byl utkán nebeským básníkem. Nejdříve do mé vrátnice dorazí celkem pohledný čtyřicátník. Je z něho cítit alkohol, ale na tři promile, které mu prý před chvílí naměřili, nevypadá. Vysvětloval mi, že si po telefonu dohodl setkání s jedním naším doktorem, který by mu měl napsat doporučení na hospitalizaci v Bohnicích. Doktor však nebere telefon a sekretářka mi sděluje, že u sebe taky není. Třípromilák se mě zeptá, jak se k němu dostane, že vyrazit pár dveří pro něho není žádný problém. Zatímco mi vypráví o svých halucinacích a o své agresivitě ve stavu opilosti, uvědomuju si, že jestli tohle nevyřeším, budu mít problém já. Dál se mi svěřuje: „Říkaj o mně, že jsem hodnej kluk, ale jak se napiju, je ze mě zvíře. Musíte toho doktora najít, jinak můžu někomu ublížit! Už jsem kvůli tomu seděl!“ Pak mi nastíní, jak i nejbližší ohrožuje hrdlem od rozbité lahve, jak se to v něm rozjíždí dál a dál. Je přesvědčivý. Dokonce mi není nesympatický. Co dělat? Volat policii? Chci mu pomoci a zároveň nemít průšvih. Zatímco popíjí vodku už z třetí lahve, zalarmuji vrchní sestru. Doktor se naštěstí za chvíli objeví. „Tak kde ho máte?“ ptá se. Ukazuji na ulici. Třípromilák zrovna močí do škarpy. Vše dobře dopadne. Po půlhodinovém rozhovoru dostává od doktora obálku. Zavolám mu taxi. Třípromilák dopíjí na chodníku svou lahev vodky a přitom rozlepuje obálku. Vysvětluje mi, že nemůže nikomu věřit, a tak prověřuje. Spokojeně pokývá hlavou – doktor mu nelhal, za chvíli ho přijmou v Bohnicích. Než přijede taxi, ptám se ho na rodinu. Manželka ho udala, ve vězení seděl šest let a patnáctiletá dcera ho pochopitelně nenávidí; věrné mu zůstaly jen ty alkoholické paranoidní představy. Taxík dorazí, Třípromilák nastoupí a mizí z dohledu. Dnes už je na detoxu, kde může přemítat o své budoucnosti. Možná má delirium tremens anebo paranoidní halucinace. Nic to ovšem nemění na tom, že se jede dál.

Ve Vinném Újezdě nám žádný detox nehrozí, a tak svou degustaci začínáme bílým, které se honosí názvem jako od Nicka Cavea – Secret de Campane. Tajemství zvonu. Pod tím si lze představit ledacos. Já zvonek z naší vesnice znám. Zvonil, když někdo odešel se svým tajemstvím do ještě většího tajemství. Zvuk zvonku si jako dítě pamatuji u vánočního stromku. Bylo v tom hezké tajemství. A co to rozehrálo u mých stolovníků? Ludva postrádá kyselinky a pak řekne: „Padá na hubu, není vyvážené.“ Věta tajemná jako zvon. Hrabě Tadeáš mu po prvním polknutí nedůvěřuje, ale po dalších doušcích prohlásí: „Dobře, že je na světě.“ Jiřík je nejvíc tajemný: „Hlad uchlastáš, ale žízeň neužereš.“ Všichni se shodujeme na jednom: „Vypít a neskladovat.“ Odehraje se ještě jedna nevídanost – Jiřík a Rosťa s jizvou na čele mok z Grenache (80%) a Clairettu odlévají do odlivky.

 Druhý vzorek je totéž v růžovém, ale v jiném složení odrůd (60% Grenache, 30% Carignan, 10% Cinsault). Ludva: „Tohle víno je v pořádku“. Tadeáš: „Rozléval bych ho, kdybych měl u sebe početnější dámskou návštěvu.“ Jiřík stále sleduje odlivku. Asi se nedokáže smířit s tím, že v ní něco je a provede překvapivý alchymistický tah. Odlije do odlivky i růžové a pak si tím naplní sklenku. Na tváři mu vykvete nehraný úžas: „Tohle se mi opravdu povedlo!“ Nalévá též Rosťovi, ten bezvýrazně přikyvuje. Jiřík celou odlivku vypije a ta zůstane prázdná až do konce ochutnávky. Já růžové shledávám příjemným pitím a dovedu si ho představit k lehčím sýrům. Zkouším ještě nějaké přirovnání, ale jede se dál.

Třetí vzorek je „stejné tajemství“, ale v červeném. Shodujeme se, že je pohodové, jak voní, tak chutná. Rosťa si stěžuje, že u stolu své kamarády špatně slyší, protože slyší tak dobře, že mu to všechno splývá: „Když spím, probudí mě i vrzání židle.“ Tadeáš si tuhle nahrávku na smeč nenechá ujít: “Jestli to nebude tím, že spíš v hospodě.“  Víno naši pohodu ještě rozšiřuje, kdosi zmíní alfa stav. Ten zná hrábě Tadeáš z dávné doby, kdy trávil hodiny na indickém letišti – jinak se to prý nedalo přežít.

Čtvrtý vzorek zní neméně tajemně – Pas de la Beaume. Vchod do jeskyně. Složení odrůd je podobné – dominuje Grenache, pak Cinsault a ještě Syrah. Ale barva je sytější. Probíráme, zda je nachová, rubínová, nebo lehce fialová. Nacházíme souvislost s kněžskými oděvy, zvanými chórové kleriky, které odráží svou hierarchii právě v barvách. Hrabě Tadeáš nám vysvětluje, že to bylo podle toho, jak byly barvy drahé. Ovšem papež, jako nejvyšší služebník Boží, musí být celý v bílém. Většina tvrdí, že tohle víno je až o třetinu lepší, úplně nesouhlasím, spíše přiděluji o třetinu lepší potenciál (cca 3 roky), který z něj už číhá. Předešlé navozovalo pohodu, tohle už nabízí víc.

V pátém vzorku Chène Noir AOC se už nemohou používat hrozny z Cote du Rhône, ale jenom z té či oné vesnice. Temná barva, temná chuť. 70% hroznů je klasicky zpracovano, zbytek prochází karbonickou macerací a chuť též napovídá, že zrálo delší dobu v betonových tancích (10 měsíců). Ivan nám připomíná, že odrůdě Grenache (je tu v 80%) se dříve říkalo španělské víno, což mi sedí, když si odmyslím ten beton. Mám vsugerováno, že jej v těch rhônských vínech většinou cítím (ne negativně), ale je to asi nesmysl, protože beton je natřen epoxidem a ten je inertní. Jenže kdosi tam ten netečný epoxid cítí. To je na ochutnávkách zrádné, ale i zábavné. Raději jedeme dál.

Jsme v druhé polovině, kterou náš průvodce Ivan Tomek odstartuje větou: „Jdeme do Havaje.“ Jde o bio víno, které není v této oblasti často deklarované, ale přibývá. A proč tohle bio víno chutná jako běžně ošetřené víno? „Protože tu vane mistrál,“ vysvětluje Ivan Tomek. Chytrý z toho příliš nejsem, ale zaznamenávám první závan živočišnosti. Už tedy nejde tolik o pohodu, protože živočišnost mě vždy příjemně zneklidní, takže to jde proti názvu tohoto vzorku. „Insouciante“ totiž znamená „bezstarostné“. Taková klidná 100% Grenache.

V sedmém vzorku se nám představuje La bete a bon Dieu. Takhle Francouzi pojmenovávají berušku. Je i na etiketě lahve, která má pod hrdlem zalisovanou značku vína. Popíjím „jedovatou bestii“ Berušku (dokáže být vynalézavě krutým zvířetem), cítím čokoládové tóny a snad i ty mořské potvory, které jsou v podloží vinice. Jiřík se mnou nesouhlasí, ale ten má po čtvrtém vzorku samé výhrady, asi je v zajetí vzpomínky na svou slivku. U tohoto vína mám největší nutkání podpořit jej nějakým vhodným soustem.

Vstupujeme na boží planinu – La reservé AOC Plan de Dieu. Nechápu, proč Francouzi používají španělskou klasifikaci reserva (doba zrání v sudu a pak v lahvi), ale nechci vypadat jako blbec. Tadeáš to za mě udělá, ale z odpovědi jsem ještě větší blbec. Ale zřejmě tu nejde o klasifikaci, ale o terroir. Prý to nebyl nejlepší ročník, ale já z téhle stoprocentní Grenache, zrající rok ve starém sudu, cítím jakousi ověřenou moudrost. Nechápu, proč je levnější než „Beruška“. Má 14,5% alkoholu, ale nijak z něj nevyčnívá, je to fakt „zboží“ z boží vinice.

A máme tu La Resérve Cru Cairanne 2015. Označení Cru tu znamená, že jde o vydařené víno a je nepodstatné, zda pochází z Cote du Rhône, je to kategorie sama o sobě. Tato Grenache s Mourvedrem a troškou Syrahu je pro mě v podzimním šeru oslňující. Má dlouhý dozvuk, zřejmě proto Tadeáš usoudil: „Jo, jo, tady je bednička jasná.“ Neraduje se z něj jenom tento potencionální kupec, skoro všichni jej vyhodnotí jako nejlepší vzorek. Ludva se při víně tak zasní – připomnělo mu to milované Maďarsko – lehce ztratí stabilitu sedícího a loktem zhasne světlo. Tadeášovi se vybaví maďarský prastrýc kníže Pálffy, který byl r. 1848 ve věku 27 let svržen z mostu. Byl to plodný strýc, počal s 24-letou ženou čtyři děti.

Předposlední víno Mundus vini (vážka) má výraznější kořeninové tóny, něco mezi pepřem a chilli. Víno, jež by našeho Třípromiláka pěkně rozohnilo. Vybaví se mi italský rebel Caravaggio (1571-1610), který při víně i vraždil. Pak se s Tadeášem bavíme o Petru Brandlovi – své nemalé honoráře uměl tak prohýřit, až zadlužený končíval ve vězeňské cele. Domníval jsem se, že zemřel mladý, ale dožil se v té době úctyhodného věku (1668-1735).

U posledního patnáctiprocentního vzorku Les Voconces se můj rukopis mění a přečtu
jen: „Živočišné, a přesto milé a vyrovnané.“ Možná jsem už byl také milý, ale vyrovnaný už ne.

Ještě k tomu dni s Třípromilákem. Vracím se z práce přes letenský park. Nevím, proč procházím pod velkým kyvadlem, jinak chodím horem. A tam vidím, jak nad mou hlavou sedí několik mladých lidí na kamenném zábradlí a klátí nohama. Ti si koledují, říkal jsem si. A dneska se dočtu, že jeden z mladíků opravdu spadl. A tak má fantazie jede dál. Vidím mladíka, který možná byl na koncertu Nicka Cavea a v duchu si pobrukuje jeho píseň „Death is not the End“. Píseň začíná těmito verši: „Když jsi smutný a když jsi osamělý a nemáš přítele, jen pamatuj, že smrt není konec. A všechno, co si považoval za posvátné, padá dolů a nehýbá se. Jen pamatuj, že smrt není konec.“ Tak jen dodám: „Hej, jede se dál.“
Váš Vínomil Dorazil

Seznam vzorků:
1. Secret de Campane blanc 2016 Cave de Cairanne
2. Secret de Campane rosé 2016
3. Secret de Campane rouge IGP – Vin de Pays
4. Pas de la Beaume AOC Côte du Rhône – nová verze
5. Chène Noir AOC Côte du Rhône Villages
6. Insouciante BIO AOC Côte du Rhône Organic
7. La bete a bon Dieu AOC Plan de Dieu Organic
8. La Réserve AOC Plan de Dieu  
9. La Réserve Cru Cairanne  
10. Elegante / Mundus vini Cru Cairanne   Organic
11. Les Voconces AOC Cairanne, nová verze