NÁBOŽNÉ USMÍŘENÍ

Velká degustace alsaských vín ze dne 7.6. 2018

Smíření se… V minulém článku jsem psal o alchymistech, jak se po dvoutisíciletém zápase s hmotou museli smířit, že se prostě zmýlili – zlato se vyrobit nedá a kámen mudrců nebo deska Smaragdina zůstávají v říši fantazie. Tohle smíření se muselo být potupné. Představte si, že ve svém životě desítky let na něčem usilovně pracujete (nebo to úsilí usilovně předstíráte), máte vysoké společenské postavení (ve středověku bylo „in“, když měl šlechtic na svém panství svou kapelu, svého malíře a svého alchymistu), abyste ke sklonku života zjistili, že jste jej vlastně promarnili a že jste byl v podstatě k smíchu. Mohu říct, že je to strašné zjištění, občas mně postihuje něco podobného, ač žádným alchymistou nejsem. A zrovna v podobné náladě jsem šel i na ochutnávku alsaských vín. Ne vždy se na laškování s božím mokem těším, vědomí, že o tom budu psát (a nevím co), rozbíhá v mém mozku a následně i v mém těle spoustu nelibých procesů. Ale stane se zázrak. Tolik bílých vzorků jsem ještě snad neochutnal a bylo mi při nich lépe a lépe... Mé tělo jakoby se s bílými víny konečně usmířilo a nijak neprotestovalo. Zavilý psychosomatik, jakým je třeba doktorka Jarmila Klímová z AKTIPu, by mohla říci, že jsem to měl předtím v hlavě špatně nastavené či srovnané a proto ty potíže. Stačí si prý uvědomit své nevyřešené životní kauzy a náhle dojde k božskému stisknutí neviditelného spínače a vše se včetně rakoviny „vykadí“. Narážím tím na nedávno uvedený dokumentární film o AKTIPu, který teď hýbe žlučí oběma stranami (pacientům i „kadícím“ léčitelům). Tím nezlehčuji ono smíření se s vlastními chybami a s těmi, kdo nám ublížili. Bez toho se opravdu žije jak s koulemi na nohách. Zdá se, že o smiřování je celý náš život. Když jsme malí, musíme se smířit s tím, že si nemůžeme dovolit stejné věci jako dospělí. Naši rodiče se musí smířit s naší nesnesitelnou pubertou a také s tím, že z nás nevyroste žádný Einstein, madam Curie nebo Jarda Jágr. Jak vyrůstáme, musíme se v drtivé většině smiřovat s tím, že nejsme středem pozornosti, ale jen „mravenci“ v sedmimiliardové „armádě“ a že ženy či muži, po kterých vzdycháme, vzdychají po někom jiném, a že když se nakonec oženíme nebo vdáme, tak Bůh často rozpojí, co se rozpojit v počátečním stadiu zamilovanosti zdálo být nemožné. Byli jsme totiž v rauši našich hormonů, jako je třeba  fenyletylamin; jsme jím často tak zdrogovaní, že jsme ochotni přistoupit na málo uvěřitelnou blbost. Až tohle nádherné opojení přejde, musíme se smířit s tím, že už se to nikdy nevrátí. Ale ono to trochu jde. Dokazuje mi to můj bratr Luďa zvaný Cvrčátko. Jeho manželka ho vyhazuje z bytu tak jednou za měsíc, aby pak po týdnu až čtrnácti dnech došlo ne ke smíření se, ale k blahodárnému usmiřování se…. Jejich manželství už dvacet let funguje na principu usmiřování a zdá se, že jsou už na něm závislí. Zažil jsem Cvrčátka, když měl doma tři měsíce klid a byl z toho vážně celý nesvůj. A jak se mu pak ulevilo, když byl manželkou opět vykopnutý. Opět tu byla naděje na usmiřování…

 Zkrátka mé tělo se v ten den smířilo s bílými víny natolik, že jsem je v ten den doslova miloval. Opět mě uvítal Zelí a na začátek mi nalil sklenku Crémantu od vinařství Jean Marc  Bernhard. Což mě znejistilo, protože jednoho Bernharda jsme pili při minulém festivalu vín z Pfalzu, ale to byl vlastně Bernhart. Pak mi Zelí vykroužkoval Rieslingy, které podle něj zasluhují pozornost. Mám začínat vzorkem číslo 2, což je Rieslieng Scherwiller z vinařství Ruhlmann Fils, ale s lítostí zjišťuji, že už došel.

Takže jdu na trojku – Riesling vieelles vignes (r. 2016) a jsem příjemně překvapený. Jak už jsem naznačil, mé útroby neprotestovaly. Ocenil jsem jej následovně: „Plnokrevný, ale nešílí.“ Půda čtrnáctihektarového vinohradů je tvořena granitem, černou slídou, živcem a křemenem. Unikátní složení. Přestože je vhodná pro odrůdy jako je Pinot Gris a Gewurztraminer, dávají tu přednost Rieslingu, který mě svou majestátností opravdu imponuje.

Jsem zvědavý, zda následující Riesling, který nese označení reserve, bude mít nějaký přesah. Na to, jak mělo bouřlivý vývoj, je překvapivě klidné. „Proč reserva?“ ptám se číšníka Fešáka. V roce 2016 víno nalili do tanku a čekali, jak se bude vyvíjet. Za rok jim to tak zachutnalo, že to nazvali reserve. Musím se smířit s tím, že tomuhle přístupu neporozumím. Číšník Fešák mi pak prozradí, že jsem ho tím jménem Fešák příliš nenadchl, protože dříve se tak říkalo vykastrovaným psům. Takže musím potvrdit, že náš číšník není vykastrovaný, ale je prostě fešný.

Uchýlím se k panu Guruvínovi a jeho manželce Janě. V jejich společnosti mají vína takový vřelejší dozvuk. Zatímco já se musím popasovat s každým vzorkem, oni se o něj dělí, což je v množství 33 vzorku opravdu výhodné. Také si nechám doporučit jejich favority a smiřuji se s tím, že se nemám s kým dělit, protože programátor Jiřík má dnes absenci (tudíž i abstinenci). Ale nevadí. Tedy zatím. Stejně jako Marek Jeníček oceňuji Riesling Les Alouets (r. 2015) z vinařství Edmond Rentz – neční z něj kyseliny a má nad typickým Rieslingem jistý přesah. Fešák k tomu přidává: „Je v kyselinách takový zábavnější.“ Další Riesling od stejného vinaře je v kategorii Grand Cru – Sonneglanz (r. 2015). Očekáváme ještě větší zábavnost, ale nedostaví se. Možná má na ni ještě čas.

Pouštím se do posledního Rieslingu, který mi doporučil Zelí i pan Guruvín – Grand Cru, Clos St. Landelin. Tady začínám být u vytržení. Mé ponebí oceňuje délku vyvážené chuti, je to tak zajímavé víno, že bych si s ním zapřemýšlel o smiřování se i delší dobu, zároveň si říká o nějakou pochutinu. Pan Guruvín se nad mou poznámkou zamyslí a řekne. „Možná mušle, ale já bych s ním vydržel i bez jídla.“

Odlehčím a zkouším Muškát od Bernarda. Je hravý, nezatížený nějakou moudrostí, rád jej dopíjím do konce. Ochutnávání se tu však bere zodpovědně. Vypovídá o tom obličej Marka Jeníčka, který se nevěsty Irenky docela vážně ptá: “Tak v čem jedeš?“ A Irenka neméně vážně: „Stále ve Ryzlincích.“ Ochutnávám Pinot blanc (r. 2016) z vinařství Jean Luis Mann. S manželkou pana Guruvína se shodujeme, že má zajímavou vůni. V chuti to není její styl, ale mně dnes alsaská vína vyhovují skoro ve všem. Irenka oceňuje, že je příjemně znát, jak víno zrálo na kalech (technologie, kdy se vykvašené víno nestáčí, ale je ponecháno po určitou dobu na kalech resp. vlastních kvasnicích).

Ale je tu ještě jeden Riesling, který mi doporučili Zelí i Guruvín – Altengarten (r. 2016). Tak ten mě pokládá na lopatky nebo bych mohl říci, že před ním klekám, protože mi připadá důstojný jako farářovo kázání, které však není zatížené katolicismem jako hluboce lidským přístupem k životu. Ještě než se prokoušu k Pinotům Noire, zaregistruji naší první dámu vína, paní Pavlu. Popíjí Tramín a nadšeně mi vypráví o divadelním představení ve Švandově divadle, ze kterého se právě vrátila. Jde o Sólo mima Radima Vizáryho (před 2 roky získal cenu Thálie v kategorii balet, pantomima). Vyprávíme si, jak se prostými gesty dá úchvatně vyjádřit základní lidské emoce. „Totéž umí některá vína, a pár jsem jich tu dnes pil,“ pronesu pateticky. Pavla se mě ptá, jak mi tahle sklenka chutná. „Tramín jako vyšitý,“ řekne Rosťa, který se tu náhle zjeví jako duch. Souhlasím a ještě zvládám Sylvaner od Gerarda Neumayera. Jako bych se nedokázal smířit s tím, že mi alespoň jedno bílé nepošle varovný signál směrem k mé slinivce. Nic takového. Poklesle poznamenám: „Paráda“. Náš přítel Dan mi pak otevírá „vypitou“ láhev č. 2 a jsem z ní skoro v rauši. Pan Guruvín mi ještě z bílých vín doporučí sladkou tečku – Auxerrois Les Marnes. Poslechnu ho, spokojeně zamlaskám a konečně jdu na Rulandská modrá -- Pinot gris Eguishem (r. 2014). Natěšeně do sebe mok pouštím, ale… Ty poslední Ryzlinky nasadili příliš vysokou laťku, což je vůči němu nespravedlivé. Krásně jsem si zavínil ústa červeným a vrhám se na další rulandu – Pinot noir „V“ (r. 2016). Zelí mi k němu poznamenal: „U něho skončíš.“ Opravdu se mi od něj nechce. Ale je tu ještě jedno, které už svým názvem zajisté umocní mé nábožné souznění s Alsaskem – Pinot gris Ortel (r. 2016). A tady dostávám „kázání“ přímo k mému srdci. Neviditelný farář mě navádí ke smířením se s životem takovým, jaký mi byl dán. Je to takový příjemný ortel.

 Opět se mi vybavují alchymisté. Zejména Issac Newton. Údajně to byl fanatický alchymista, který když si odskočil ze své milované laboratoře, zaznamenal si nějaké matematické rovnice, položil základy klasické mechaniky nemluvě o zákonu gravitace. Dokonce dělal do politiky, psal teologické spisy, ve kterých se přikláněl k zakázanému Ariánství. Angličané spočítali, že jeho alchymická pozůstalost čítá asi jeden milion slov. Musím se smířit s tím, že nebudu jako on považovaný za jednu z nejvlivnějších osob v dějinách lidstva. Ale měl Issac čas na víno a byl vůbec šťastný? Pokud pominu jeho šťastné chvilky v jeho laboratoři, zmítala jím často ješitnost -- vedl se svými kolegy vleklé soudní spory. Nejenže byl poradcem krále, byl vrchním dozorcem v královské mincovně v londýnském Toweru. Proslul bojem proti penězokazům a dostal jich několik na popraviště. Jsem ve stavu smiřování se, tedy ve stavu, kdy nechci nikoho posílat smrt. Ani sebe. Milé „bílé“ Alsasko a milý příteli Dane, děkuji za pár hodinek usmíření se…

Váš Vínomil Dorazil.

Seznam vinařství a jejich pozoruhodných vín:

     Domaine Ruhlman Fils:

Riesling, Scherwiller, 2017

Riesling, Scherwiller, 2015

Riesling, vieilles vignes, 2016

Riesling, resérve, 2016

Pinot gris, Ortenberg, 2016

Crémant, brut

Domaine Jean-MarcBernhard:

Pinot blanc, 2017

Riesling, 2016

Riesling, Grand Cru, Wineck Schlosberg, 2016

Muscat d’Alsace, 2016

Crémant d’Alsace, brut reserve

Domaine Edmond Rentz:

Sylvaner, 2016

Pinot blanc, 2017

Gewürztraminer, 2016

Riesling, Les Alouets, 2015

Riesling, Grand Cru, Sonnenglanz, 2016

Pinot gris, Grand Cru, Froehn, 2015

Domaine Muré:

Riesling, signature, 2015

Riesling, Côte de Rouffach, 2015

Pinot gris, Côte de Rouffach, 2016

Gewürztraminer, Côte de Rouffach, 2015

Pinot noir, “V“, 2016

Riesling, Grand cru, Clos St. Landelin, 2015

Domaine Jean-Louis Mann:

Sylvaner, Le mouton bleu, 2016

Pinot Blanc, 2016

Riesling, vieilles vignes, 2016

Riesling, Altengarten, 2016

Nuances de Pinot (blanc&gris), 2016

Pinot gris, Eguisheim, 2014

Pinot gris, Ortel, 2016

Pinot Noir, Chemin du soleil, 2016

Domaine Gerard Neumeyer:

Sylvaner, vieilles vignes, 2016

Auxerrois, 2016