„NORMÁLNĚ OMDLÍŠ.“

Ochutnávka 12x Riesling, vinařství Lorenz H. Kunz, Rheingau ze dne 27. 3. 2014

Nedočkavost… Kladná či záporná vlastnost? Pokud se snoubí s netrpělivostí, je to nenasytná houba sytící se našimi opakovanými chybami. Nedočkavost bývá vinařovým Jidášem, trpělivost se řadí do vinařova Desatera. Nedočkavost dnes stoupá stejně strmě jako třeba rychlost internetu. Váží se k němu „hračky“, bez nichž se najednou nedokážeme obejít. Ve vědeckých laboratořích už pracují na tom, aby nám ty „hračky“ nějakou nanotechnologií vlezly přímo do mozku, doufajíc, že pak budeme stále ochotněji a spolehlivěji plnit jejich zadání.

Čekáte dítě? Ruská firma Embryo 3D vám ještě před jeho narozením prostřednictvím 3D tiskárny vytvoří přesnou kopii plodu. Dokonce ve zlatě. Ačkoliv byla tato technologie údajně vyvinuta za účelem snadnějšího odhalení případných vývojových vad, společnost následně zjistila, že největší zájem o tyto výrobky je mezi rodiči, kteří si chtějí přesnou kopii plodu jednoduše nechat na památku. Pokrok má zběsilou rychlost. Dříve matky do poslední chvíle ani netušily, zda se jim narodí chlapeček či holčička. Nyní si mohou dokonalou kopii plodu pohoupat ještě před porodem. Jako kdyby vinař tři roky vyráběl reservu (rok v sudu a dva roky v lahvích) a konzument byl měl předem k dispozici chemicky vyrobený vzorek předpokládané chutě a vůni. Chtěl by to někdo z vás? Pokud ano, je to důvod k zamyšlení, protože ztrácíte tajemství, které tu je přítomno od Velkého třesku. Život bez tajemství jako by nebyl. V tajemství je totiž ukryta i kapka naděje a bez ní je život k breku. Tajemství k nám přichází, když si ráno promneme oči, i když zrovna u mě to tak většinou nevypadá. Dnes jdu na ochutnávku bílých Rieslingů. Přestože má náš přítel Dan, jako milovník této odrůdy, stále fantastičtější vzorky, mé útroby vinou kyselinek nejásají. Nejraději bych ty vzorky zapíjel ne vodou, ale červeným vínem. A tak mě v této souvislosti napadá hříšná myšlenka: „Co kdyby se mi jednotlivé vzorky nějak zapsaly do hlavy, aniž bych je musel pít?“ Měl bych prostě díky nějaké technologii v hlavě bílé Rieslingy a v klidu bych se během ochutnávky rochnil v zatraceně tříslovitém červeném z teplých krajin. Jenže takový zážitek nelze mít „zadarmo“, je přímo nezbytné se s tím hezky popasovat. Jak jinak ze sebe získat lepší pocit, nebo být dokonce na sebe hrdý? Alespoň někdy, na chvilinku... Takže se vlastně těším.

Stejně jako Šemík, ze kterého natěšenost přímo vyzařuje. Zajímám se, zda musí ještě hubnout a zda se jeho zdravotní stav pochlapil. „Prášky zabírají, ale tlak blbne,“ informuje mě a dokořán se usmívá. „Nedávám si už tři piva, ale dvě malý a hlavně – kamarádi si už zvykají“ chlubí se při první sklence. Pijeme Riesling z vinařství Lorenz H. Kunz z dvojvesnice  Oestrich-Winkel, jsme ve střední části Rheingau. Vedle Šemíka sedí jeho kamarádka Renata, která prohlásí: „Já jsem spokojená.“ Usuzuju, že nemyslí na jeho zdravotní kondici, ale na obsah sklenky. Všichni pochvalujeme jeho vůni. Programátor Jiřík nezklame: „Takové křupavé.“ Dozvídáme se, že současní majitelé Michael a Tanja Kunzovi jedno víno z pěti doslazují – když nedosahuje stanovené procento alkoholu, je to dokonce i nutnost.  Náš přítel Dan nám připomíná: kyselina a Ryzlink rýnský to jsou velcí snoubenci!

Při druhém kabinetu z tratě Doosberg (2014) si Jiřík postěžuje: „První bylo lepší.“ Z toho usuzuji, že se ze své nemoci tak úplně nezotavil. Ukazuje mi napuchlé předloktí, kde má vpich po injekci s antivirovou vakcínou, a smutně řekne: „Piju míň, než bych musel.“ Paní Renatka má chuťové pohárky v pořádku: „Tohle je celkově jemnější.“ Dan mluví o zelených tónech a Šemík: „Zatím nic nezaznamenávám, pouze vytyčuju.“ Pak se zajímá, proč tak kvalitní trať dělá jenom kabinetní vína. Nejde jen o to, zda se povede či nepovede ročník, „kecá“ do toho i Charta (sdružení vinařů v oblasti Rheingau), jejíž členové dělají nekompromisní rozhodnutí a často víno záměrně shodí na nižší úroveň.

Třetí vzorek – totéž o rok starší. Slibná vůně. A Šemík se konečně chytá: „Tohle už začíná mít stopu.“ Pro mě je příjemné, že je jeho cukernatost 9,5 g na litr, takže už je tak trochu „halbtrocken“ (polosuché). Taková polosuchá vína letí v USA, i když si Američané myslí, že pijí suché. Číšník Karel nám vysvětluje, že u nás to také nebývá ojedinělé. Když si hosté řeknou o suché víno, a podá se jim zdatný Riesling, zdá se jim být často kyselý, takže nakonec jim sedne až polosuché. Paní Renatka prochází krátkým vývojem: „Předešlé bylo mile jednodušší. Je vynikající, ale pít ho tři hodiny, tak nevím.“ Za pár minut už své hodnocení bere zpět. Zřejmě by jej pila, a to i několik hodin. Jiřík nepřekvapuje: „Příjemně příjemné.“

Další vzorek z Doosbergu (2011), tentokrát z litrovky. Opravdu suché, zbytkový cukr je 7,6 g/l. Jiřík: „Tady jsem už doma. A cítím v tom houby.“ Už je mi jeho chuťových pohárků líto, a tak se připojuji, že tam houby cítím taky. Paní Renata se nakloní k Šemíkovi: „Tohle už je ono!“ Šemík: „Je to tam!“ Protože jde už o lehce gastronomické víno, zakousne k němu nízkotučný sýr. „Co se týče sýrů, tak to jsem pedofil.“ Rosťův zmatený výraz ho přinutí dodat: „Čím mladší, tím lepší.“ Náš přítel Dan novým hostům vysvětluje, jak Němci stále více upřednostňují terroire před granáží zbytkového cukru, a uvádí pyramidový systém v pěti kategoriích. Zahlcuje nás tolika informacemi, že se v našich tvářích usazuje rezignovaný výraz. Je jak utržený z řetězu (při Rieslingu se mu to občas stává a on to ví), takže ho musím popohnat k dalšímu vzorku, zvláště když tam ke svému zděšení opravdu cítím houby.

Alte Reben z tratě Rosengarten (2013). Už jsme ve spätlese, tedy v pozdním sběru. Vinné keře jsou z roku 1948 a nasávají živiny z jílo-sprašové půdy. S Jiříkem se shodneme, že má v chuti špetku černého bezu. Chápu, proč Šemík namítá: „To už je na mě moc. V první chvíli může člověk zaváhat, zda jde o Riesling.“ Mně se jeví jako velmi solidní, o čemž svědčí hodnota na Oechsleho moštoměru (měří se jím hustota vody versus hustota moštu) – 303°Oe. Pro srovnání: kabinet má 75°Oe a výběr z hroznu 120°Oe. Mé útroby jsou nadšené, o červené nestojím.

Šestý vzorek – Alte Reben (2011) je nám naléván z polygonní pistole a opět nás vrací víc k rieslingové podstatě. Výnos je úctyhodně nízký – 40l/ha. Šemík: „Ježiš, to je dobrý. Konečně petrolej. Ale jak je možné, že se tohle starší jeví víc mladší než předešlé?!“ Trefná otázka. Zřejmě to má na svědomí počasí daného roku. Paní Renatka u sklenky slastně vzdychá. Pak sundává svetr – hezky se jí rozhoří tváře. Celou dobu Riesling odlévám mezi Jiříka a Šemíka, ale tentokrát dopíjím. Možná ovlivněn Šemíkem, který pronese: „Už jenom kvůli tomu stálo za to přijít.“

V sedmém vzorku nás čeká St. Nikolaus, sílu čerpá z šedesátiletých kořenů zapuštěných do čistě sprašové půdy. Je to přímo ukázkový případ, jak lze vystopovat rozdíl v trati. Šemík si pochvaluje pořádný petrolej, kdežto paní Renatka konstatuje, že je ho tam příliš. Na Riesling je to poněkud podbízivé, ale neuráží a mohl bych jej vypít větší množství.

A jdeme do vyšší kategorie – Charta.  U tohoto ročníku (2013) si úzkostlivě vybraní „chartisté“ odsouhlasili, že se tohle víno srazí na úroveň pozdního sběru, přestože má navíc. Vyčleňuje se už lahvemi – jsou dvojnásobně těžší než ty běžné. Renatka: „Tady jsem zase spokojená.“ Jiřík osciluje mezi spokojeností a nespokojeností, Šemík s chutí sklenku vyprázdní a tak se rozpovídá s jedním z hostů, že ani nevnímá, jak mu dolévám. Všichni čekají, jestli to zaregistruje. Sklenku během řeči dopije, aniž by si mé pozornosti všiml.

A jdeme do aukčního vína – Riesling K 2010. Blaženě si vychutnávám mok, v němž je 12 gramů zbytkového cukru, což Šemíkovi zrovna nesedí. Američané by po něm šíleli. Už jsme jej na jedné ochutnávce pili a náš přítel Dan nám prozradil, jak dlouho dumal nad tím, proč se Riesling od Kunze jmenuje „K”. Tahle lahev už má dražební pečeť a správně by neměla být prodávána. Dan si je dříve vozil jen pro svou potřebu, v tomto roce se naplnilo 3800 lahví. A Jiříkovy chuťové pohárky excelují: „Trochu tam cítím ocet, ale chuť má fascinující.“

Desátý vzorek z Doosbergu mně imponuje svou mohutností. Přemítám, jak dlouho toto patnáctileté víno (2003) asi vydrží. Je to stále živoucí organismus, má potenciál jít ještě dál. Číšník Karel upozorňuje, že pokud chce někdo odlévat, tak ať se přihlásí, protože tento klenot si nezaslouží skončit ve stoce. Minule nějakou slečnu při tomto trestuhodném činu přistihl a málem ho trefilo.

Opět trať St. Nikolaus, takže opět srovnávaní s předešlou tratí. Omamující vůně se promítá i do chuti. Za vše mluví reakce paní Renaty. Nakloní se k Šemíkovi a řekne: „Normálně omdlíš.“ Já jsem rád, že zatím neexistuje „nanotechnologická“ ochutnávka, tohle stálo za to mít na jazyku i v útrobách. Kdyby se mi „zadarmo“ vlilo do mozku, o hodně bych přišel. Byl to vítězný vzorek.

A znovu Riseling z Doosbergu. Viskozita jako hrom (28g/l) a Dan nám překvapivě prozradí, že s ním nemá problém: „Začínám opravovat svůj názor na sladká vína.“ Není od věci si připomenout, že sladká vína vládla v 15. a 16. století, miloval je například carský dvůr. Teprve v 17. století si derou cestu k vínům kyselinky a zejména plísně. Nevyšší poklonu mu udělí nečekaně Šemík: „Ta ohromná sladkost udeří jen na pár vteřin, a pak zůstává to rieslingové tělo.“ Takové víno může nedočkavost krotit. Nedá se pít pořád, ale naděje v něm je. Možná příslib, že opět přijde „sladká“ doba.
Váš Vínomil Dorazil

Seznam degustovaných vín:

1) Riesling Trocken 2013
2) Oestrich, Riesling Kabinett VDP Ortswein 2014
3) Oestrich Doosberg kabinett 2013
4) Oestrich Doosberg kabinett 1l 2011
5) Riesling Spätlese “Alte Reben”, Oestrich Rosengarten 2013
6) Riseling ALTE REBEN 2011
7) Riesling Mittelheim, St. Nikolaus, Spätlese trocken 2011
8) Charta 2013
9) Riesling "K" 2010
10) Doosberg Erstes Gewächs 2004
11) St. Nikolaus Erstes Gewächs 2004

12) Oestrich Doosberg spatlese 2003