POLÍBENÍ SLADKÝMI VÍNY A PLÁŽ…

Ochutnávka Rieslingů z východního a západního kopce Rheingau z 18. 5. 2017.

Pláž… Vrátil jsem se před pár dny z Kypru, z jehož krajiny si budu pamatovat nádherné pláže, průzračné Egejské moře, impozantní mořské jeskyně a pak už „nic“. Podél moře stály jen hotely, restaurace a obchody staré maximálně patnáct či dvacet let. Jako by tam před tím nikdo nežil. Vlastně jako by tam kromě turistů nikdo nežil dodnes. Jezdil jsem na kole podél pobřeží i do kopců letoviska Ayia Napa, abych zjistil, kde žijí ti lidé žijící z turistického trhu. Kdysi tu byla malá rybářská vesnička, ale po jejích stopách ani vidu ani slechu. Tahle turistická invaze se šíří celým světem, kde se dá válet u moře. Vznikají nové a nové budovy, které autenticitu kraje i místních lidí nenávratně a spolehlivě likvidují. I když zdejší slavná pláž Nissi vás strhne nakažlivou atmosférou. I přes den tu mají malou, ale hodně populární diskotéku, a tak jsem u piva přihlížel, jak tu na dřevěném pódiu odvázaně tančí nejen Afrodity, které zrovna vystoupily z Egejského moře, ale trsali tu i čarodějnice a kmeti pokročilého věku. Mám dojem, že jsem zahlédl i dobře maskovaného Bruce Willise. Jako ostatní se nechával strhnout rytmem, který nás „nakazil“ radostí z pohybu, ze slunce, z mořského vzduchu, ze života vůbec. Na tanečníky občas sprchla voda nebo pěna, která je uváděla do ještě většího transu. Kromě řečtiny jsem tu slyšel hlavně ruštinu a pak němčinu. A když jsem si na pokoji večer pustil televizi, kralovaly v ní různé reality show, z nichž mě zaujalo ruské Лучше всех! Rodiče tam předváděli svá dítka, která moderátor zkoušel ze všeho možného. A tito malí „nejlepší ze všech“ udivovali nepochopitelnými znalostmi. Jednomu tříletému „maladěcovi“ ukazovali světoznámá plátna a on bez mrknutí vyžvatlal jméno autora i název obrazu. A poznal nejen své rodáky, jakou jsou Vasilij Kandinskij nebo Marc Chagal, ale také třeba Jacksona Pollocka. „Ti Rusové jsou všude,“ ulevil jsem si a popíjel u toho kyperské víno. Začali jej tu pěstovat už před 4 000 lety a oceňovali ho zejména staří Římané. Markus Antonius vyznával Kleopatře lásku různým způsobem, ale prý u toho často říkal: „Tvoje rty jsou sladké jak kyperské víno.“ Ochutnával jsem jejich sladká, ale i těžká suchá vína a myslel při tom na vás, kteří milujete své vinné „pláže“ na pobřeží Rýna, ze kterých nám náš přítel Dan přiváží tak skvostné vzorky. Ostatně na cestě do hlavního města Kypru jsem žádné vinice neviděl. Obnažovala se přede mnou jen vyprahlá krajina. Málo zeleně, jen kytky podél dálnice. Houževnaté, krásně barevné květinové keře… Bůhví z čeho svou nádheru braly, protože voda to nebyla – některé vyrůstaly přímo ze skalnatého podloží. O to víc jsem zpětně oceňoval evropskou krajinu a její zacházení s přírodou, hlavně kolem vinic. Co by asi Antonius Kleopatře říkal, kdyby popíjel následující Riesling? Možná: „Dokážeš být lstivá i přátelská jako germánské víno.“

Úvodní vzorek vinařství Domdechant Werner je vyloženě přátelský – krásně voní, na jakostní dost výrazně. Ludva nasaje a při „odfouknutí“ ucítí jistou pálivost, což může způsobovat břidlicové podloží, které zdejší hrozny vydatně „krmí“. Jsme na východní straně kopce Rheingau, kde cisterciáci ve 12. století postavili klášter. Cisterciácké kláštery se budovaly převážně v odlehlých končinách a nehostinných krajích, aby se mniši vyhnuli svodům a snáze mohli dodržovat přísnou řeholní kázeň. Vybudovat tu vinici musela být strašná dřina. Jejich sílu tužilo heslo Svatého Benedikta „Ora et labora!“ (Modli se a pracuj). Pocítím náhlý vděk. Za svým požitkem z vína vidím udřené řeholníky, kteří se při této náročné práci pro nás vlastně obětovali – dožívali se průměrného věku 27 let. Není to tak dávno, co vína z Rheingau patřila k nejdražším v Evropě. Na slávě těchto vín se pak společně podílely nejen kláštery, ale i šlechta a měšťanstvo. Jsme ve vinařství Domdechant Werner, které bylo založeno r. 1780, kdy ctihodný občan města Mohuč Johann Babtista Werner koupil vinohrad nedaleko Hochheimu. O rozšíření vinic se postaral římský kněz Franc Verner – v r. 1795 skoupil nejlepší vinohrady v okolí a od r. 1800 jsou díky němu zachovány detailní zápisky všech sklizní. Nyní ho v sedmé generaci rodu zastupuje Dr. Franc Werner Michel z Hochheimu nad Mohanem. Tento činorodý 84-letý pán vystudoval národohospodářství ve Frankfurtu, ve švédské Uppsale a ve Vídni, kde v r. 1959 promoval. Pak pracoval jako vědecký asistent na Institutu pro agrární politiku ve Franfurtu. 35 let byl v představenstvu v Německém vinařském fondu a zároveň ředitelem Německého vinařského institutu v Mohuči. Ctihodný stařík patřící do elity zdejších vinařů, často Danovi volá a ten se ho neodváží vytípnout. Nejen že mu to úcta nedovolí, s Wernerem už vede několikaleté námluvy – je přesvědčený, že jeho vína budou u něho nositeli světla rýnských Rieslingů.

Třetí Riesling je classic z r. 2016. Minerály jsou ještě výraznější a cítím v něm jistou německou zarputilost. 14,5 alkoholu a 100 oechslů. 90 Oe je už hodně, ale co to je, o tom tu vedeme často debatu. Zvláště Rosťa s jizvou na čele je z toho pokaždé jelen. Měřítko Oeschle je měřítko hustoměru měřící hustotu hroznového moštu. Jestliže 1 l moštu váží 1090 g, tak má prostě 90 Oe. Pro Němce, Rakušany a Švýcary je to jakýsi ekvivalent cukernatosti. K vínu zkouším sýr a je to skvělá souhra. Dan si své „kázání“ o Rieslingu vyloženě vychutnává. Pokládá se do něj a vůbec mu nevadí, že to už vypráví poněkolikáté. Vypadá při tom ušlechtile a já si udělám poznámku: „Pro Němce psychosomatické víno“.

Ve čtvrtém vzorku, který je už v kabinetu (r. 2015), můžeme poznat novodobý styl pro polosuché víno. Víno je to svěží, ovocné, nekonfliktní, své živiny bere z vápence, spraše a kousků pískovce. Werner Michel v něm nese dědictví svých předků, kteří vyráběli výhradně sladká vína. Nejsme na ně už tak zvyklí, takže tím si lze vysvětlit reakci programátora Jiříka: „Chtělo by to povařit.“ Werner Danovi tato vína často nabízí, ale Dan váhá – našinec není schopen ocenit sladká vína v tradičním stylu. Já jsem z něho unešený.

Následující Riesling Kirchenstuck mi jen potvrzuje, jak může být sladké víno vznešené. Tady narážím na problém tradiční sladkosti a leckdy módní suchosti. Prostě od jisté doby je „in“ pít suché a neumíme v tradičním sladkém víně, které jsem třeba oceňoval na Kypru, najít širší rozměr. Rosťa s jizvou na čele se zajímá, jestli tato vína pijí i v jejich kraji. Dan mu vysvětluje, že se prodávají do drahých restaurací, ale 70% jde do 25 zemí, hlavně do USA.

V šesté sklence mi Hochheimer Domdechanney bůhví proč příliš nevoní. Možná proto, že má méně alkoholu – 13,5%, protože předešlá dvě měla o jeden stupeň výše. Ale zřejmě to je tím, že se rok 2014 kvůli počasí nepovedl. Ale stále je to skvostný Riesling. A jak by pan Franc Werner Michel řekl: „Riesling, Riesling über alles!“ Pak se na Dana významně podíval a řekl: „Víte, co tím myslím?“ Ten s úsměvem přikývl – už má stejné „náboženství“.

Měníme rytmus a přecházíme na Pinot Blanc de noirs 2015 a 2013 Gutswein. Dan chtěl původně dát Pinoty na závěr, ale byl to dobrý tah. I když kdosi zvolal: „Proč nám to děláš?!“ U staršího vzorku Ludva opáčil: „Vavřinec ve vůni jako prase!“ Jsme jen 30 km od Michelovy vinice a je tu dramatický rozdíl v alkoholu – uvedeno je 11,86%. Jiříka a Ludvu jsem prosil, ať hodně mluví, abych měl o čem psát – nebyl jsem úplně ve formě. Zjišťuji, že je tady i muzikant Pavel Verner se synem a manželkou. Pečlivě si dělá poznámky – s vínem jej patrně spojuje nejen vinařovo příjmení. Vsadil bych se, že se jím bude zásobit.

Přecházíme na západ – vinařství Graf von Kanitz. V devátém vzorku Lorcher Schiefer 2012 Ortswein zaznamenávám ve vůni petrolej. Přesvědčivě si namlouvám, že je i v chuti, ale najednou mizí a střídá jej lehká animalita, ale kultivovanější než u předešlých Pinotů. Opět tu je břidlicové podloží, které je pro Riesling ideální. Břidlice jsou hnědé, zažloutlé a cihlové. Ostatně břidlici má ve svém názvu – Schiefer. Otrswein znamená, že je tu přísné omezení na hektarový výnos a míchat se mohou pouze dvě tratě.

Desátý vzorek má v názvu křemenec – Lorcher Quarzit 2012 Ortswein. Také tu je petrolej a navíc mineralita, která mi v předešlém někam utíkala. Sympatické je, že místo pesticidů tu používají feromonové lapače.

U jedenáctého vzorku – pozdní sběr (spätlese) – se ke mně přibližuje pocit klidu, který mi zrovna dán momentálně není, protože Jiřík a Ludva jako naschvál nemluví. Jeví se mi nejvíc vyrovnané, petrolej s minerály je v takové souhře, že mám chuť delší dobu pomlaskávat. Hledám, co zůstává… A nenacházím. Důvod si jej pak dát u baru.

U posledního vzorku mi trochu vezme slinu Jiřík, když prohlásí: „Topinkové.“ Už jsem to slovo od něho slyšel. Chce se mi zavděčit a tak pokračuje: „Hledám… Hledám… Suché…“ A nic. A naše první dáma vína, paní Pavla, se ke mně otočí a řekne: „Tak si něco vymysli, stejně to nikdo nečte.“ Poděkoval jsem za toto „pohlazení“ a šel jsem na bar, kde jsem požádal o předešlý vzorek. Snažil jsem se odpoutat. Asi by mi pomohlo, kdybych před sebou viděl „sladkou“ Sinni Beach a tančící Afrodité, právě vystoupivší z Egejského moře.
Váš Vínomil Dorazil

SEZNAM DEGUSTOVANÝCH VÍN
Weingut Domdechant Werner:
Guts-riesling 2016
RR, QbA 2015 (1L)
RR, classic 2016
RR, kabinett 2015
RR, Kirchenstuck GG, 2015
RR, Hochheimer Domdechanney 2014

Intermezzo:

PN, Blanc de noirs 2015, Gutswein
PN, Blanc de noirs 2013, Gutswein

Weingut Graf von Kanitz:
RR, Lorcher schiefer 2012, Ortswein
RR, Lorcher quarzit 2012, Ortswein
RR, Lorcher pfaffenwies spatlese 2010
RR, Lorcher krone 2012 EL