UVÁDĚNÍ DO POKUŠENÍ
Velká degustace Châteauneuf du Pape ze dne 28.
11. 2017
Pokušení… Provází nás
na každém kroku. Všude na nás
číhá už od dob, kdy jsme začali chodit po dvou. Touha na všechno si sáhnout,
ochutnat to nebo to zabít. Málokteré
dítě odolá pokušení zašlápnout nějakého brouka. Na pokušení je v podstatě postavené naše žití. Při víně o pokušení tolik
přemýšlím, až je pozdě - zjistím, že jsem mu zase neodolal. A pokud pijeme Châteauneuf du Pape, pokušení se dostaví celkem snadno,
protože obsah alkoholu v něm náš rozum jaksi upozaďuje. Pokušení je přítomno
i v Bibli, kde v Otčenáši Boha prosíme: „A neuveď nás v pokušení…“ A světe div se, tohle se nelíbí našemu
papeži Františkovi:
„To já podléhám
pokušení, není to Bůh,
kdo nás svádí a pak pozoruje, jak si počínáme. Otec něco takového nedělá, naopak – okamžitě pomáhá
se zvednout,“ vysvětlil
papež svou výhradu k italskému
překladu modlitby. Italská verze Bible z roku 2008 už nahrazuje doslovný překlad slovy „A
nenechávej nás napospas pokušení…“. Římský misál z roku
1983 však tuto změnu nepřijal. Francouzi text pozměnili na: „A nenechej
mě podlehnout pokušení…“ Asi
dobře vědí, jak snadné a
přitom i hezké je podléhat pokušení, a tak si pro jistotu
z opulentních obědů či večeří udělali svátost. Když jsem si článek o papeži přečetl, neodolal jsem pokušení
podívat se na kolonku „vaše názory“.
Bylo jich tam asi tři sta. Tak třeba Bohaboj z Kunic: „V modlitbě je velmi správně
uvedeno "a neuveď nás v pokušení", Bůh poslal Satana na svět, aby
"procházel a obcházel". To znamená, že tento má vyhledávat hříšníky a případně
jim klást i nástrahy, aby se oddělilo "zrno od plev". Tak to chodí,
když vytáhnou mnicha odněkud z Afriky nebo v tomto případě z Argentiny.
Nebo Leopold ze Struhařova: „Zajímavé - jako kluk jsem se na tuto pasáž zeptal
faráře, docela ho to rozčílilo a málem jsem dostal pár facek. Jinak správně má
být "proveď nás pokušením". Slovo „neuveď"je působení energií Antisvěta,
které tam to slovo vsunuly. Je chvályhodné, že si to konečně nějaká hlava církve
po dvou tisících letech uvědomila. Ale trvalo to.“ Ještě lepší byl Svatoslav z Čáslavi: „Františkovi se nelíbí Otčenáš, mně se zase nelíbí
František.“
Začínáme prací
malého vinařství Domaine Arnesque. Hned po prvním loku
vytuším, že se pokušení dnes
budu bránit jen ztěžka. Na úvodní vzorek příliš velké rozkročení třísel. A ještě takové vřelé svírání… Přičtu jej vysokému procentu alkoholu (15%), měl jsem
ještě nezavíněné patro,
takže malý (ale milý) šok
to byl. Ranní modlitba bude znít asi takto: „Smiluj se velká kocovino nad hovádkem božím, jenž pokušení
zase neodolalo…“ Ostatně
hrabě Tadeáš na tom
není lépe: „Proboha, já zítra musím pracovat na rozpočtu!“ Také Rosťa s jizvou na čele neskrývá
zděšení: „A já jdu zítra
na krev.“ Programátor
Jiřík nám užasle líčí, jak na
chodníku v Celetné viděl žebráka se psem, před nímž stála miska s obrovským kusem uzené kýty. A to psisko to nežralo. Úplně na
Jiříkovi vidím, jak by si teď z té kýty rád ukousl. I další „kousek“, tentokrát z vinařství Roque Colombe, je z nadprůměrného ročníku 2012. Má intenzivnější vůni,
je šťavnatější - skoro až do sladka - taniny jsou upozaděné a k tomu tak dobře sladěné, že zoufalý Jiřík neví, co k tomu říct.
Tadeáš si vzpomene na Forresta Gumpa: „The most best.“ Janík hovoří o zakulacení vína a Rosťa se diví, jak může půl procenta alkoholu hrát takovou roli.
V dalších dvou vínech nám Jean Marie Ryoer předvede svůj mohutný styl kladoucí důraz na maximální
chuť Grenache.
Sklízí co nejpozději, a protože jeho
vinice trpí velkým suchem, má dovoleno zalévat. Hrozny hýčká, do košíku nasbírá vždy jen 15 kilo.
Jako vždy proběhne mým hrdlem vlna černých třešní. Předešlé vzorky
zrály ve starých sudech, kdežto tady se vyžaduje: Žádné dřevo! Royer je známý milovník silných vín (16,5% alkoholu), takže Jiřík
po pozření vyměřené hladinky pronese: „Ještě pár
vzorků a budu mít problém.“ Náš přítel Dan nám něco vykládá… Jsem trochu utopený v příjemné tíze „šatonky“, takže nic
jiného nevnímám. Vlastně se mi udělá dobře. Náhle se vyjasní v tom temném světě (je prosinec). Dan má totiž podezření, že taková síla alkoholu
má i svou slabinu - bere finesu vína jako takového. Tadeášovi se také vyjasní: „To je ta věc, která se dává do třešňové čokolády?“ Rosťa vnímá souboj alkoholu a ovoce a přijde mu to jako zajímavá remíza. V dalším Royerovi máme extrakt z 80-letých vinic (z části obnovených). Vnímám
první náznaky animálních tónů,
explozivní chuť pojmenovává náš průvodce Ivan Tomek jako „grenašinoidní“. Kdosi řekne: „Když je venku chladno, tak
proč ne.“ Ludva má ponořený nos do sklenky, která ho až mysticky přitahuje. Bůh ví, jestli tento milovník
Frankovky teď nelituje, že se nenarodil jako francouzský úředník. Rosťa
konstatuje: „Tohle už může být návykové.“
V pátém vzorku přecházíme do klasiky - Cuvée Tradition. Má to být mix tradičního a moderního
stylu souvisejícího s ponecháním části třapin. Nefiltrované víno z 50-letých vinic. Tadeáš se nakloní k Rosťovi: „Nejlepší věk, co?“ Tentokrát nabíralo víno dech rok v dřevěných
sudech a 92 bodů od Parkera si vskutku zaslouží. Ludva zjišťuje, že má „jen“ 14,5% alkoholu, a tak si s úsměvem postěžuje: „Nějak
nás šidí?!“
„A jdeme do ženských,“ říká Ivan
Tomek u šestého vzorku. Konkrétně jde o předsedkyni vinařského svazu Francois Rou Mayard. Nefiltrované víno tentokrát zrálo v nerezových tancích, které jsou díky
německým okupantům zakopané až po hrdlo
v zemi. Je zatím nejtmavší, v chuti lze najít borůvkové tóny, ale Ludva má jiný názor: „Tohle není kurník,
ale prasečák.“ Jiřík to trochu upřesní: „Ale
uklizený českou uklízečkou.“ Tadeáš tam nachází chuť bonbónů Bonpari, Janík oceňuje
sladké taniny a Rosťa tam cítí ženskou. Široký rejstřík. O to víc jsem zvědavý na další víno od paní Mayard, které je o šest let starší.
Sedmý vzorek na nás čekal v plastické lahvi. Skrýval se v ní mok, jehož hluboké kořeny čerpají živiny z 80-letých vinic na prestižní vyvýšenině La Cru. Potenciál se pohybuje v rozmezí deseti až patnácti let.
Ludva je nadšený: „Zatím nejkrásnější a nejkomplexnější vůně.“ Rosťa zaznamenává na konci minerály a diví se, kde se tam vzaly. Já se divím, že se diví, a v mém vnitřním počasí se stále vyjasňuje. Jiřík je stále v opojení ze čtvrtého vzorku (16,5% alkoholu), takže 14,5% vnímá jako
úpadek. Royer by s ním zřejmě souhlasil. Parker ne - dal mu 94 bodů a nazval jej „ovocnou bombou“. Hrabě Tadeáš vypráví o jednom kandidátovi na prezidenta, se kterým byl
kdosi na vojně, a vzpomíná, že ho ti lampasáci
nesnášeli: „Už tenkrát byl
plešatej a „levej jak šavle“.
Další dámské víno je od madame Fontavin. Má delikátní vůni a je takové dobře vychované. I když je v něm 85% Grenache,
ovocnost se nad jiné chutě nepovyšuje. Tadeášovi se
vybavuje Čapkovo krásné používání češtiny, pro přirovnání
konkrétně uvádí „Ohrožený šnyt“:
„Šnyt, jak známo, patří mezi míry duté; není to půllitr ani malé pivo, nýbrž míra toliko přibližná. Malé pivo si dávají
nepijáci; piják piva, když se nechce napít, nýbrž toliko se zavlažit, nedá si třetinku, za niž by se jaksi před celým světem styděl, nýbrž šnyt. Šnyt je
půllitr, ale nenapěchovaný, s pěnou do půl...“ Tahle chutná čeština mi k tomuto vínu hezky
pasuje. Už se těším, až si před spánkem v
žaludku zklidním kyseliny - šnytem plzeňským. Náš přítel Dan tam vnímá jiný
druh třísla. „A to jsme na začátku!“ dodává.
Pokračování se skrývá v deváté sklence a opět můžeme oceňovat enoložské umění v ženském pojetí. Vitam Aternam, čili věčný život.
Tak nazvala madam Fontavin boží mok, v němž je další pokušení. Je
prezentován jako zcela výjimečná kreace, vyrobená zatím jen v roce 2012
z nejlepších hroznů ze tří malých vinic, jejichž podloží tvoří oblázky,
pískovec a červené jíly. Má neodolatelnou silnou vůni, v chuti jsme o třídu výš, přestože jde o víno o
dva roky mladší než předešlé. Je to vysloveně
ušlechtilé víno. Rosťa prohlásí:
„Víno lordů.“ Janík namítá:
„Ty chlastaj něco horšího.
Tohle si Francouzi nechávají pro sebe!“ Pravdou je, že je vyrobené pouze v počtu 563 lahví. Hlásí se Luboš Bilík: „Já si ho
objednávám!“ Vedle mě sedí Vínoučenec a pečlivě si vše
píše do notebooku. Nezdají se mu staré sudy,
protože tam cítí nové dřevo. Je ve víně opravdu zdatný, i
když na to nevypadá. Taky se hlásí. A přidává si další. A další… Skoro
každý jej chce koupit. K dispozici jsou jen čtyři láhve, takže dochází k aukci. To tu ještě nebylo. U mě vyhrává, což je zřejmé i z mé poznámky: „Chtěl bych ho pít věčně, stárnout
s ním.“
Snad abychom se uklidnili, dostáváme jako překvapení stolní víno od
Jeana Marie Royera. Na lahvi je kromě názvu (La petit Reine) takticky uvedené, že se jedná o šestnáctou sklizeň. Oproti předešlému je mdlé, takové utěšující. Taky má jen 13,5% alkoholu.
Poslední vzorek je v bílém, takže se
k němu nebudu po té „červené harmonii“ vyjadřovat. Snad jen ojedinělé složení: 30% Grenachce blanc, 30% Bourbolenc, 30% Clairette, 8% Roussane, 2% Picpoulu.
Mnozí z nás takové názvy odrůd slyší poprvé. Neuvedlo mě v pokušení. Ale přidám ještě názory k papežskému vyjádření o
pokušení v Otčenáši. Matěj z Humpolce píše: „Když jde přede mnou mladé vrtivé, hemživé pokušení, tak ani "ZDRÁVAS" nezažene hříšné představy.“
Něco
mě ponouká, abych napsal: Na pokušení je
lidská civilizace postavená a potažmo s ním dochází i k jistému pokroku a humánnosti. Ovšem za cenu velkých chyb a masakrů. Bez
pokušení bychom tu asi při Châteauneuf du Pape neseděli. Vybavuje
se mi taky pokušení žen, které se
po třiceti letech rozhodly práskat chlapy, kterří byli kvůli nim v pokušení.
K papežovým
slovům Bohouš z Olšan trefně poznamenal: „Tak to nás zachrání.“ Váš Vínomil
Dorazil
SEZNAM VÍN K DEGUSTACI:
1.Châteauneuf du Pape Domaine Arnesque 2012
2.Roque Colombe, Rhonéa 2011
3.Cuvée Tradition Domaine Jean
Marie Royer 2012
4.Cuvée Prestige
Domaine Jean Marie Royer 2011
5.Cuvée Tradition – Usseglio et fils
2013
6.Cuvée
ALEX Vignobles Mayard 2012
7.La Crau de ma Mère Vignobles Mayard 2006
8.Cuvée Tradition Domaine Fontavin
2010
9.Ad Vitam Aeternam Domaine Fontavin
2012
10. Překvapení
11.Bílé La Crau de ma Mère Vignobles Mayard 2015
11.Bílé La Crau de ma Mère Vignobles Mayard 2015
Komentáře
Okomentovat