Věčná krása jednoho úsměvu

Ochutnávka skvostných Bordeaux ze dne 21. 9. 2017

Bordeaux… Dnes zemřela jedna mně zvlášť blízká bytost – éterická herečka Květa Fialová. Pár „nebeských“ úsměvů a trefných vět mi při našich setkáních věnovala. Aniž bych to věděl, byl jsem první, komu v tisku před 20 lety vyjevila svou krutou zkušenost s ruskými „osvoboditeli“. Alespoň jsem to vyvodil z úst Arnošta Lustiga: „Ty bejku, víš, že jsi první novinář, kterýmu to řekla?“ Paní Květa byla vskutku zářným příkladem ženy, která zrála jako víno, troufám si říct jako stovkami let prověřené Bordeuax.

Nejslavnější vinařská oblast na světě se nachází na jihozápadě Francie. Bezmála 30.000 hospodářství a Château tu ročně vyrobí 5,5 mil. hektolitrů vína, ale jen 3% patří do vinařského Olympu. Révu vinnou sem přinesli už Římané, ale za počátek rozmachu vinařství můžeme považovat rok 1152, kdy se Eleonora Akvitánská provdala za budoucího anglického krále Jindřicha Plantageneta. Jejich syn Richard, zvaný Lví srdce, povýšil zdejší červené víno, jež Angličané nazývali klaret, na svůj každodenní nápoj.  Posun nastal v 17. století, když v oblasti Médoc začali holandští obchodníci vysoušet bažiny a na skvěle odvodněné půdě tak vznikaly dnes již proslulé vinohrady. Přelom nastal v r. 1855, kdy při mezinárodní výstavě vín vznikla klasifikace, která Médoc rozdělila do pěti tříd (cru). Klasifikace platí dodnes, jedinou změnu musela na konci minulého století schválit vláda. Zato rok 1870 byl zcela podpásový – Bordeaux napadla muška révokaz. Během 20 let zničila cca 1 milion hektarů francouzských vinic, čímž způsobila pokles národního důchodu o 900 milionů franků. Díky houževnaté práci vinařů byly vinice už na konci 19. století znovu obnoveny (štěpováním evropských odrůd na podnože americké révy). V roce 1975 začal předvádět um svých chuťových pohárků nám již známý Robert Parker. To už vinohrady skupovaly investiční společnosti, jejichž cílem byl byznys, a ne kvalita. Parkerovo hodnocení vín asi nejvíc inspirovalo Američany, kteří v r. 2003 začali Bordeaux skupovat ve velkém, čímž zvýšili jeho hodnotu až o 200%. Další skok nastal v r. 2011, kdy do tamního trhu vtrhli Číňané, kteří vínu rozumí asi jako my jejich zpěvu. Dnes je víno z Bordeaux především nositelem byznysu – kvalitu a přiměřenou cena vína naleznete pouze u vín od druhé třídy níže. Ale pokud můžete být vůči svým požitkům velkorysí, zažijete s víny Grand Cru Classé  skvostný zážitek. Náš přítel Dan nám ho umožnil. Přichystal vína z nejslavnější oblasti – Médocu. Na vína z Graves, Pomerol či St. Emilion zatím číhá jen má fantazie.

Začínáme: Grand Cru Classé Château Lascombes 2006. Pod tímto zámkem se na 1400 hektarech v oblasti Margaux ukrývá více vesnic, takže tu není jasně definovaný teroire. Vůně koliduje s chutí. Doslova mě pohladí jeho sametovost. Vybaví se mi můj první suterénní byt naproti Kramářově vile, kde jsem měl ložnici a pracovnu oddělenou zeleným sametovým závěsem. Víno zrálo ve starých a nových sudech – než dospěl enolog ke kýženému charakteru, musel jejich poměr doslova vymazlit. Je deset let staré a dalších deset let má před sebou. Ale už teď více než potěší.

Grand Cru Classé Château Palmer 2001. Jsme opět v osamělém regionu Margaux (ostatní regiony jsou spojené v nepřerušený řetězec vinic). Padesátihektarové vinařství koupil v r. 1814 britský kapitán Palmer. Úrody se však nedočkal, protože byl záhy pozván na ochutnávku do vesmíru nad námi. V r. 1815 převzali vinařství bankéři z Paříže. Kvalitu drželi do r. 1920, kdy jej koupilo více zemí (Belgie, Francie, Anglie). Přestože to pojímají jako investici, 2% zisku dodnes rozdělují mezi vlastníky a zbytek jde do vína. Cabernet, Merlot a Petit Verde. Procentuální poměr se každý rok mění. Ve vůni mi přijde méně výrazné, zdaleka není tak sametové, ale má interesantní hloubku. Rád bych se do ní ponořil znovu za pár let. Nejsem asi sám, každý z hostů se noří do svých „skořicových“ asociací, což zaznamenává i hrábě Tadeáš: „Je tady neobvyklé ticho.“

Pavillon Rouge Château Margaux 2004. Nejslavnější ze všech apelací v Bordeuax je pojmenovaná po zámku, a ne naopak. Historie proslulého vína sahá až do 12. století, kdy bylo toto místo známé pod jménem La Mothe de Margaux. Přecházelo z jedněch šlechtických rukou do druhých, až se v 16. století dostalo do majetku rodu Lestonnakových. Tehdy se začalo v Margaux blýskat na nové časy. Pierre de Lestonnac v letech 1572 až 1582 majetek zcela přebudoval, přičemž jasnozřivě odhadl budoucí vývoj a mnohá obilná pole přeměnil na vinice. V roce 1700 činila rozloha pozemků náležejících k usedlosti 265 ha. Pozemky určené pro vinice zabíraly 78 ha a tento stav se dodnes prakticky nezměnil. Na samém počátku 18. století získal zdejší pozemky markýz de la Colonilla, který nevelkou usedlost přestavěl na zámek hodný zdejšího vína. Thomas Jefferson, pozdější prezident USA, jej umístil ve svém seznamu francouzských vín na první místo. V 18. století nadějný vývoj přetrhala Francouzská revoluce. Majitel panství Elie du Barry, hrabě z Hargincourtu, skončil v době jakobínského teroru na popravišti a revolucionáři Château Margaux i s jeho vinicemi, lesy, polnostmi a mlýny nejprve znárodnili a poté rozprodali v dražbě. Až do roku 1879 přecházelo vlastnictví z jednoho bankovního domu na jiný. V letech 1930 až 1977 se usedlost dostala do vlastnictví rodiny Ginestetových, s nimiž přišly blahodárné zásahy: scelování vinohradů, obnova stáčení do láhví ve vinařství a zlepšení technologie výroby. Také přivádí na svět „druhé víno“ Pavillon Rouge. V 60. a 70. letech minulého století se Château Margaux dostalo na úplné dno. O znovuzrození se roku 1977 postaral Řek André Mentzelopoulos, který vinici koupil za 72 milionů franků a stejnou sumu vynaložil na její renovaci. Klenot v koruně Médocu provozuje nyní jeho dcera, která se spojila s rodinou Agnelli, spolumajiteli Fiatu. Mám před tímto vínem takový respekt, že se bojím, zda mě chuťové pohárky nezesměšní. Ve vůni je tajemně slibné. Přestože pijeme víno druhé třídy (5.300,- Kč!), skýtá mi skoro posvátné pocity. Jeho hodnocení je ale hodně individuální záležitost. U Dana vyhrálo.

Grand Cru Classé Château Beychevelle 2006 z vinařství Saint Julien. Dějiny tohoto zámku sahají až ke starověkému vévodství Lamarque. V roce 1587 jej sňatkem získal vévoda z Epernonu, velkoadmirál francouzského námořnictva. Údajně byl tak mocný, že projíždějící lodě musely na jeho počest stahovat plachtu a jméno Beychevelle tak možná vzniklo ze starofrancouzského výrazu „Baisse-Voile“, jenž je pokynem ke stažení plachet. Po několika dalších změnách majitelů připadl tento majetek markýzovi Brassierovi a ten na místě středověké tvrze nechal v r. 1757 postavit elegantní zámek s krásnou zahradou. Ve své době bylo Ch. Beychevelle nazýváno „Versailles Médocu“. V r. 1757 jsou zaznamenány první pokusy o výrobu vína – to za pomoci 3 lisů a 13 sudů. Zámek v té době vlastnil markýz François-Etienne de Brassier. Po francouzské revoluci zámek opět často měnil majitele a v roce 1825 ho získává Pierre-Francois Guestier. V té době již mělo Château nynějších 250 hektarů vinic. I on byl však nucen v r. 1874 zámek prodat. V současné době je Château ve vlastnictví japonské společnosti Suntory. Ve vůni i v chuti zaznamenávám příjemný závan „slepičího dvorečku“ a přímočarou tříslovinu, takže mě odměňuje nejmenším spektrem chutí. Je to svým způsobem sexy víno, hezky se pije.

Grand Cru Classé Chateau Ducru-Beaucailloux 1986. Stále jsme v Saint Julien, ale na panství rodiny Borie, která patří k těm vzácným tradičním vinařstvím, které dokázalo udržet své majetky do dnešního dne. O tomto vzorku se říká, že je v neexistující třídě 1,5. V barvě mi připadá lehce zakalené, ve vůni trochu štiplavé, ale pak se ve mně transformuje do jakéhosi moudra. Žádná melancholie, cítím z něho vůni starých knih a vybavuje se mi Voltaire. Dobře by se mi při něm četlo, dlouho jsem to neudělal. Má už archivační tóny, ale díky překorkování (r. 2011) neztrácí svou sílu. Hrábě Tadeáš mu projeví své uznání: „Tohle víno má doktorát.“ Pak ještě zmíní, že se dřív při překorkování dávala jako „špunt“ kapka oleje. Dám si k němu kousek sýra, ale nezaslouží si, aby bylo jídlem rušené.

Grand Cru Classé Château Pontet-Canet 2007. Jsme pravděpodobně v jedné z nejlepších apelací v Bordeaux – region Pauillac. Historie tohoto Château se datuje do počátku 18. století. V té době J.F. Pontet, královský sekretář pro oblast Médoc, skupoval po malých částech jednotlivé parcely a postupně tak vytvořil dnešní rozsah vinic (1100 ha). V r. 1865 odkoupil majetek Hermann Cru, pod jehož vedením zažil Pontet-Canet období rozsálých investic, ale během sta let věhlas vinice upadal. Jeho nová kapitola začala v r. 1975, kdy se jeho majitelem stal Guy Tesseron, který už vlastnil jiné Grand Cru – Lafon Rochet. Pijeme víno z velmi špatného roku 2007, takže je až neuvěřitelné, jak se stále drží.

Grand Cru Classé Château Pontet-Canet 1998. Teď jsme naopak v jednom z nejlepších ročníků, jako bychom z reality přešli do pohádky, což hrábě Tadeáš kvituje slovy: „Neuvěřitelná paráda!“ Ale je to trochu „víno primadona“. Nelze ho pít hned po otevření. Chce to vystihnout „jeho dobu“. Ráno vstát, otevřít a odejít do práce. Ale co když je po cestě domů zácpa a já přijdu o dvě hodiny později? Mohu mít smůlu. Teď ji nemám. S Tadeášem se shodneme, že nám tahle choulostivost trochu vadí – člověk na ni musí mít čas.

Grand Cru Classé Château Pichon Longueville 2004.  V roce 1850 byl majetek se sedmdesátihektarovými vinicemi rozdělen do dvou současných vinařství. Domy jsou naproti sobě, na jedné straně dva synové, na druhé tři dcery. Zasvěcený potomek Šternberků mi vysvětluje, že takové dělení bylo pro zchudlou francouzskou šlechtu běžné. Tadeášův výklad byl tak zajímavý, že jsem u něj vzorek vypil, aniž bych si něco zapsal. Jedno vím jistě – byla to důstojná tečka za ochutnávkou, která opravdu stála za to. Navíc byla okořeněná šlechetným gestem muže zvaného Tom Sawyer. Při jarní výroční oslavě vyhrál Bordeaux ze Saint Jullien z roku 1986, které nechá rozlít mezi nás ostatní. Chvíli si s ním povídám a vychutnávám… A nyní se mi vybavuje úsměv paní Květy, který mi najednou připadá věčný.

SEZNAM VZORKŮ:

1) Grand Cru Classé Château Lascombes 2006 Francie Bordeaux,Margaux

2) Grand Cru Classé Château Palmer 2001  Francie Bordeaux,Margaux

3) Pavillon Rouge Château Margaux 2004 Francie Bordeaux,Margaux

4) Grand Cru Classé Château Beychevelle 2006 Francie Bordeaux,St.Julien

5) Grand Cru Classé Chateau Ducru-Beaucailloux 1986 Francie Bordeaux,St.Julien

6) Grand Cru Classé Château Pontet-Canet 2007 Francie Bordeaux,Pauillac

7) Grand Cru Classé Château Pontet-Canet 1998 Francie Bordeaux,Pauillac

8) Grand Cru Classé Château Pichon Longueville 2004 Francie Bordeaux,Pauillac